Parazit

Chcete se královsky pobavit? Chcete být filmem překvapeni? Chcete být šokováni? Chcete zažít filmovou jízdu, v níž se žánry zcela lehce mění a vy nevíte, co bude dál? Tuhle rodinku, která začne realizovat smělý plán jak se mít dobře musíte buď milovat, nebo nesnášet. Ale ať se rozhodnete pro jedno nebo druhé, rozhodně vás nemůže nechat chladnými, protože tohle se hned tak nevidí. Z Jižní Korey, oceněný Zlatou palmou za nejlepší film, přišel do Košic film, který je hravý, milý, tématikou (ne)obyčejný, možná velmi dráždivý, nikomu nic nedaruje, a který se dívá na perspektivu chudí versus bohatí zase trochu z jiného úhlu, než bývá ve filmech zvykem. Tak rád bych se rozepsal více a popsal scény, které se mi vryly do paměti a nápady, které z filmu dělají takový nezapomenutelný zážitek, ale protože prožitek tohoto filmu závisí hodně na okamžiku překvapení, napíšu jen, že tahle po píči dobrá multižánrovka stojí za zvýšenou pozornost a ignorovat jí je téměř hříchem. Tohle má šanci stát se nesmrtelnou kultovkou a já jsem rád, že jsem tenhle originální klenot mohl zažít ve vyprodaném festivalovém kinosále pro 450 diváků, kde vládla úžasná atmosféra. Tohle chceš, tak do toho jdi a nebuď srab! [27. Art Film Fest Košice] (22.06.2019)

Nepředvídatelný děj (samozřejmě bylo jasné, kdo další půjde po řidiči na řadu), nelítostná společenská kritika, ale pořád černohumorně kouzelná. Satira, u které jsem nevěděl, na čem přesně jsem. Tvorba jihokorejského tvůrce se dá rozpoznat tak, že mísí několik žánrů a vždy kousavým způsobem upozorňuje na nedostatky a chyby ve společnosti. Tuhle rodinu si nejde nezamilovat. Bydlí v chudé čtvrti, v podzemním bytě, neustále chytají wifinu a v hlavě převalují nápady, jak se dostat ze sraček. Rodiče jsou bez práce, děti se nedostaly na vysokou školu. Posun nastane poté, co synek objeví šanci doučovat angličtinu v rodině (naivních) pracháčů. Invenci se meze nekladou a rozjede se úsměvný kolotoč, protože každou šanci je třeba chytit za pačesy. A tady to celé začíná a divák obdivuje, jak moc si padesátiletý tvůrce troufá a jak náramně mu to vychází. Dílo je to kompaktní a tolik odlišné od ostatních. Ona oslavovaná žánrová rozmanitost je opravdu na poklonu, přičemž to vůbec nepoškozuje tempo ani formu. Začínáme coby ryzí černá komedie, někde v půli přepneme na slušný thriller a završíme to sociálním dramatem o (vážných) rozdílech společenských tříd s až hororovými prvky. Herci jsou na jedničku, krutě humorné obžalobě systému dodávají ty správné grády. Vítěz loňské Zlaté palmy mě bavil režijním citem, vnímavým k detailu a dávkujícím přesně taková sousta, která jsem si dokázal pořádně poválet v ústech, než mě zase překvapil další chutí. (06.01.2020)

Bongova bravura spočívá v tom, že komplexně kousavý a současně drásavě empatický obraz naší společnosti dokáže zpracovat jako divácky mimořádně vděčný film, který publikum vtahuje napínavě rozehranou a skvěle gradující premisou. A nad to vyvolává údiv precizní režií i důmyslnou inscenací a kamerovým řešením jednotlivých sekvencí. - více v recenzi pro Cinepur (10.04.2023)

(spoilery) Parazit odstaví od cecku parazita parazitujícího na parazitu parazitujícím na parazitech. Je to dobro. Vtipné, ostré, snadno přístupné a srozumitelné dobro. Taky je to cibule. Krásně vrstevnatá cibule. Kéž by byl všechen pop takový. __ Každý jeden člen každé z rodin je vlastně dost nadaný. Ale ten smrad nesmyješ. Smrad v hlavě, na kůži, v peněžence. ___ Tam, kde se nový Joker bere smrtelně vážně a přesto tlak systému v jeho podání působí spíše jako schematická berlička pro vývoj scénáře, v sebeironickém Parazitovi tentýž motiv dokáže vzbudit pocit příjemný rezignace, kdy z toho kruhu prostě nevystoupíš a sám se hezky pečlivě střelíš do zátylku. ___ Užil jsem si všechno. (13.11.2019)

"Dneska jsme se tu všichni sešli, abychom oslavili opětovné připojení našich telefonů na tuto štědrou wi-fi." Koumácká rodinka mě celou hodinu výborně bavila. Zejména Jessica byla ve svý drzosti naprosto dokonalá a to pro korejky obvykle slabost nemívám. Jenže pak přišel na řadu sklep a drama bylo na světě. To už mě tolik nebavilo. Nicméně koncovka byla luxusní a pro mě nečekaná. Takže zábavy bylo celkem dost a jestli mě něco hodně zaujalo, tak to byl záchod pod stropem. To jsem ještě neviděl, ale pokud je tam nejsilnější wifina, tak s tím rozhodně nemám problém. Stejně jako s poučením, že bez plánu se nemůže nic podělat. Jenže vyprávějte to strejdovi Murphymu. (11.11.2021)