Kult hákového kříže

Černý bratr v lochu má pravdu - nesuď knížku podle obalu.. Problém totiž není v barvě pleti, ale v začarovaném kruhu nenávisti plodící jen další zlo. Mrazivé drama s neuvěřitelně silnými reminiscenčními scénami (rodinná večeře s čtenářem Kabaly, pobyt ve vězení) a s beznadějným koncem, který Vás převálcuje. Excelující Norton, kterému lze ten jinak nepravděpodobný přerod uvěřit. (01.09.2008)

Édward Nórton, šá la lá la la, hej. Fotbalový popěvek se k filmu o náckovi hodí, ne? Fakt je, že tímhle filmem si u mě Norton hodně šplhnul... spolu s Prvotním Strachem a 25. Hodinou je to asi jeho nejlepší herecký výkon. O příběhu se nemíním rozepisovat, je pro něj škoda slov. Prostě mi věřte, že je vynikající a neotřelý. Anebo ještě líp, nevěřte mi a podívejte se na to, nebudete litovat. 90% mimo jiné i za výborně fungující spolupráci s druhým Edwardem - Furlongem. (28.01.2003)

Už jen za tu myšlenku to je na 5*. Obrovská výpovědní hodnota, která je o to silnější, pokud se člověk s něčím takovým setkal, možná i proto byl pro mě ten zážitek ještě intenzivnější. Perfektně zvládnutá psychologie hlavních postav je podpořená výkony hlavně Nortona v jeho - pro mě - nejlepší roli vůbec a Edwarda Furlonga, který svého zmateného teenagera stvárnil tak dokonale, až jsem žasla. Dál teda ještě zmíním hnusáka Ethana Supleeho, kterého jsem naprosto nenáviděla. Nečekala jsem několik velmi syrových scén (obrubník, sprcha, supermarket), ale ty celkové vyznění jenom prohloubily. No a ten konec... Nedá se popsat, musí se vidět. Tuhle větu vztahuju na celý film. (31.03.2011)

Edward Norton ve svém pravděpodobně nejlepším dramatickém výkonu. Jeho postupný přerod jsem sledoval téměř s pusou dokořán, Furlong pak mile překvapil. V tomto snímku je dále ze začátku jedna z nejnechutnějších scén (rozhodně pro člověka s barvitou fantazií), kterých jsem byl v poslední době svědkem. (12.08.2008)

Strhující brutalita všedních dnů ruku v ruce s ideály a ideologiemi pohnuté společnosti. Když jsem Kult hákového kříže viděl poprvé, nedokázal sem si představit jak by herec, který je taky jen člověkem zvládl tak emotivní projev jakým se prezentuje Edward Norton. Ztráta někoho blízkého dokáže v srdci vyvolat zármutek a nebo nenávist, takovou jenž se záběr od záběru stupňuje a dává tak prostor pro nástup nacistických ideálů o nadřazenosti rasy. Ovšem až konfontace tváří v tvář s realitou všedních dnů, až když se na rukou najednou objeví krev, pak teprve tehdy lidské vědomí zjistí, jak moc se nechalo zlákat na nesprávnou stranu mince. Když Edova postava zabije dva černošské mladíky a dostane se do vězení, kde stejně jako v jeho světě se dělí vše na bílé a ty ostatní zjistí, že zlo nepředstavuje barva pleti, ale člověk jenž se pod tou kůží skrývá. A když se jeho jediným stoupencem stane černošský kluk, uzná jeho já, že se mýlilo. Možná o to větší šok pro něj je, že za dobu jeho pobytu ve vězení na stejnou temnou stranu vstoupil i jeho mladší brácha. Film ať už vznikal jakkoliv, ať byly v zákulisí spory či nebyly tvoří špičku emotivního ledovce. Nehraje si na přeumělkované dílo a surově servíruje každou situaci, jako by jí někdo zachytil kamerou života. Oscarová nominace pro Nortona tak byla zcela oprávněná. A závěr emotivního příběhu? Ten si budete ještě dlouho pamatovat a teprve pak zjistíte, kam to vlastně naše společnost kráčí. 5 hvězdiček dávám zcela po zásluze. (02.08.2004)