Roma

Běžného diváka, který při sledování filmů hledá podívanou a zábavu, Roma s největší pravděpodobností nechá chladným. Pro festivalové návštěvníky a klubové publikum ale myslím bude snímek představovat ztělesnění toho, jak má vypadat umělecký film. Podobným způsobem se natáčelo v 60. a 70. letech, kdy frčela autorská a autobiografická díla a osvícení producenti do nich bez zábran investovali. Byla to doba, kdy režiséři běžně obsazovali neherce a totéž činí i Cuarón. Nebáli se improvizace a totéž nedělá problémy ani mexické režisérské hvězdě. Roma působí civilně a věrohodně. Pravda, nejsem expert, ale atmosféra Mexico City počátku 70. let mi přijde dokonalá a podobně dokonalé je i obsazení. Castingu musel Cuarón věnovat maximální pozornost a Yalitza Aparicio služku nehraje, ona jí prostě je. Obětavá, smířená se svým postavením, lehce naivní, omámená prvním sexuálním dobrodružstvím a zmatená následným nezájmem. Její přítomnost a precizní kamera jsou největší režisérovy zbraně. Černobílý obraz odkazuje na éru evropského uměleckého filmu 50. a 60. let. V řadě záběrů mi přijde, jako bych sledoval dokument z mexického hlavního města oněch časů. Díky monumentálním obrazovým kompozicím je ideální Romu zhlédnout na velkém plátně, což se mi po dlouhém hledání také podařilo. Dokonce si dovolím tvrdit, že na malé obrazovce výrazně ztrácí. Je to pomalu plynoucí intimní snímek, který sice nemá feministické zabarvení, ale zobrazuje převážně ženský svět a ženskou emocionalitu. Celkový dojem: 85 %. (30.11.2020)

V zásade jeden z tých filmov, ktoré sa systematicky dostávajú pod kožu. Začína to, ako všedná sociálna dráma a postupne to prechádza do vyhrotenej štúdie ľudských charakterov a vzťahov, ktoré môžu pôsobiť ako obyčajné, ale o to viac diváka zasiahnu. Kamera je neustále v pohybe. Žiadny záber nie je úplne statický. Všetko na obraze žije, dýcha a existuje. Cuarón dostal svojho času oscara za Gravity. Toto je niekde na úplne inej planéte. Hodnotovo aj technicky. Veľmi príjemný film - v zmysle, že prekvapí a zasiahne jednoduchosťou a zároveň komplexnosťou a farbistým vykreslením charakterov - zároveň značne nepríjemný, kvôli dvojici scén - nemocnica a pláž, ktoré budú rezonovať vo mne ešte dlho. Mám pocit, že mexický režiséri sú na vzostupe. A oceňujem každý film, ktorý sa nesnaží dať vode nejakú podobu. (30.01.2019)

Nejlepší díla československé nové vlny (i když i Felliniho by v tom jeden poznal) se právě rozrostla o spřízněného mexického bratránka, který v kruzích "náročnějších" diváků snad ani nemůže nevyvolat nejednu strhující mexickou vlnu. Což je natolik vypovídající, že si i odpustím původně zamýšlené chvalozpěvy na každý jeden aspekt od neherců přes nasnímání a nazvučení až po sofistikovanost vyprávění, které bezezbytku naplňuje řčení "ďábel se skrývá v detailech". To co Cuarón jakožto scenárista/kameraman/režisér dokáže "jakože mimoděk" mizanscénou (či čistě ruchy mimo obraz) odvyprávět v pouhých náznacích, to je více než pouze obdivuhodné. Aby toho snad nebylo málo, tak přes zdánlivou prvotní chladnost je tato "oslava obyčejných silných žen v našich životech" navíc i podmanivá a emoce vzbuzující jako máloco v posledních letech. Roma působí jako snímek, který se minul vznikem o pět dekád. Ovšem díky jeho kvalitám by se na něj nezapomnělo, ani kdyby před oněmi padesáti lety skutečně vznikl. Naopak by se na něj láskyplně vzpomínalo v intencích "takové majstrštyky se už dnes, bohužel, netočí". Díky Cuarónovi to však neplatí; a za to jeden musí být neskonale vděčen, ať už v konečném důsledku je Roma jeho šálkem kávy či není. (15.12.2018)

Roma je výborný film vynikajícího tvůrce, jemuž nedělá sebemenší problémy s každým dalším snímkem skočit do zcela odlišného žánru či alespoň tématu a stylu. Tentokrát Cuarón přináší (další) krásně nasnímané dílo, v němž precizně evokuje atmosféru Mexika 70. let a vypráví velmi lidský, ale na můj vkus možná až příliš řídký příběh jedné vcelku obyčejné rodiny a hlavně její služky a chůvy (v podstatě jediná postava, s níž se divák může identifikovat, ostatní mají mnohem méně prostoru). Některým scénám, hereckým výkonům neherců a technické stránce se nedá nic vyčíst, přirovnávání k neorealistickému stylu, popřípadě i československé nové vlně 60. let jsou velmi pochopitelná (viz angažování zmiňovaných neherců, zaměření se na každodenní život obyčejných lidí, absence klasického "velkého" příběhu), ale kvůli nikterak výjimečnému scénáři (který sice neměla ani Gravitace, ale zase měla jen 90 minut, ještě opojnější vizuál, úžasné finále a dodnes je jediným filmem svého druhu) mě jinak geniální a obdivuhodný Alfonso nesejmul tak jako svými (minimálně) dvěma předchozími filmy. 80 % (16.12.2018)

Silně autorský film, který o křehkých věcech života vypráví více skrze uměleckou obrazovou stránku, než tváře postav a jejich dialogy. S dialogy i výrazy tváří pracuje také (a Yalitza Aparicio je skvělá), ale není to univerzálně oslovující, tradičně emocionální promluva k divákům (film ani nemá žádnou “diváka manipulující” původní hudbu). Cuarón si chtěl po zužitkování výjimečného filmařského talentu na velekomerční Gravitaci odskočit do čistokrvného filmařského potěšení bez závazků vůči studiovým investicím. Roma je brilantní filmařina, kterou jsem obdivoval každým záběrem (tři až čtyři scény mě docela znepokojili) a vnímal i uznal všechny její sociální odkazy (třídní společnost, výjimečná síla ženy s těžkým osudem), ale emocionálně mě ke Gravitaci nebo Potomkům lidí nepřiblížila. (07.02.2019)