Roma

Jedna mexická rodina a dvě služky tvoří osazenstvo tohoto filmu zasazeného do let 1970 a 1971. V jeho samém centru stojí služebná Cleo, o ostatních postavách se toho vlastně dozvíme jen tolik, kolik je třeba pro její příběh. Bohužel jsou pro mne mexické dějiny španělskou vesnicí, takže netuším, co to tam figuruje za ozbrojené střety, ani jak velký hajzl vlastně byl mladík Fermín. Lubezki neměl čas, ale Cuarón si výborně poradil i bez přítomnosti svého dvorního kameramana (i když s ním by film byl nepochybně ještě lepší), zkrátka je to režisér, jehož filmy se vyplatí sledovat. (22.12.2018)

Cuarón své příběhy rád zasazuje do úchvatně propracovaných světů se specifickými pravidly, vyžadujícími jiný způsob jednání, než na jaký jsme zvyklí z běžného života. Roma se sice odehrává na předměstí Mexico City (nazvaném Colonia Roma) na přelomu let 1970 a 1971, ale v realitě, která je nám dobře známá. Mexický držitel dvou Oscarů tentokrát nevytvořil svět, resp. rekonstrukci světa, aby prozkoumával dopad jeho zákonitostí na životy postav. Neslouží mu jako dějiště vzrušujícího dobrodružství plného napětí. Nepředvádí (se), pozoruje. Deset let připravovaný, 108 dní natáčený film je současně zcela původní, hluboce osobní projekt, nekompromisně naplňující vizi svého tvůrce. Pokračování zde. 100% (16.12.2018)

Neskutečná síla tohoto filmu podle mě pramení ze tří věcí. Tou první je vlastně zcela obyčejný příběh zcela tuctové hlavní hrdinky, který je ale díky té obyčejnosti a tuctovosti takřka dokumentárně autentický, osobní a stoprocentně působivý. Druhou věcí je bez přehánění mistrovská režie Alfonsa Cuaróna. To se opravdu musí vidět. Snad z každého záběru byste vytvořili dokonalou uměleckou fotografii, všechno je to do nejmenšího detailu promyšlené a černobílá kamera s vydatnou pomocí zvuku (leccos vůbec nevidíme, jen slyšíme) z toho dělá pastvu pro oči (třeba z monumentální scény lesního požáru). Třetí věc je, jak příběh a podání "spolupracují" - všechno je přirozené, dlouhé kamerové jízdy či statické záběry neodvádějí pozornost od toho, co se právě děje, krásně se to doplňuje, tvoří jeden celek atd. Od Roma jsem původně čekal něco dejme tomu ve stylu Tornatoreho Maleny. Je to ale úplně jiný film, úplně jinak skvělý. A třeba scény v porodnici nebo na pláži... Na takové se prostě nezapomíná. (29.12.2018)

Cuarónův hluboce osobní film začíná dlouhým pohledem na omšelou dlažbu. V jednu chvíli hlavní hrdinka Cleo (kterou zatím jen slyšíme mimo záběr) polije dlažbu vodou, aby ji mohla umýt od nečistot. Voda jako mořská vlna doputuje až do záběru a v zrcadlovém odrazu odhalí našemu zraku zcela nový prostor: otevřenou oblohu nad dvorkem, po které prolétá dopravní letadlo. Od prvních vteřin filmu tak Cuarón vytváří symbolické pouto mezi Cleo a vodou (voda symbolizuje její čistotu a dobrotivost; Cleo de facto je vodou), současně ale poukazuje na magickou moc vody proměňovat, zmekčovat vše tvrdé – a odhalovat skryté nebe v okolních věcech. Moc, kterou voda – a o to v Cuarónově čarokrásném filmu-záři běží především – sdílí s jinou přírodní silou: láskou. Šánti, šánti, šánti... (14.12.2018)

Čistý, ľudský film, osobný projekt režiséra, ktorý už dávno potvrdil svoj talent. Alfonso Cuarón natočil pôsobivú drámu zo štvrte Roma v Mexico City, kde na jednej rodine a ich slúžky sleduje spoločenské a politické udalosti začiatku 70-tych rokov. Tie sú však len rámcom, dôraz je kladený na rodinné zázemie a mikropríbehy hlavne ženského osadenstva. Ústrednou postavou je slúžka Cleo, keď po uspávankovom úvode je divák konfrontovaný hlavne s jej osudom. Oslava žien a matiek je hlavným motívom filmu, ten je silný a nádherne rozpísaný a zobrazený, muži sa v tomto Cuarónovom svete neukázali v najlepšom svete. Čiernobiely formát dokresľuje dobu príbehu, kompozične statické či pomalé jazdy kamerou po scénach sú ozdobou snímku, nehovoriac o pohľadnicových záberoch. (31.12.2018)