Roma

Roma je hluboce osobním dílem režiséra Alfonsa Cuaróna, jehož struktura a poklidný příběh, který je zde jakoby "mimochodem", nebude pravděpodobně pro každého. Snímek se mimo tyto atributy může pochlubit i skvělými a překvapivě civilními hereckými výkony, jež místy bravurně balancují na úrovni špičkového filmového počinu a dokumentárního díla. Příběhová struktura, u níž jsem na začátku avizoval, že je zde vlastně "jen tak", nemá potřebu něco přikrášlovat, veškeré konfrontace a dramata mají reálné a zcela uvěřitelné podhoubí života jedné rozvrácené mexické rodiny a její služebné – Clei. Režisér je zde jen tedy jakousi mimořádně přidanou hodnotou, jenž zaznamenává nezaznamenané a ukazuje nám to v podání brilantní kamery, která se svou černobílou kompozicí až snově lícuje s dobovým soundtrackem. Za zmínku rovněž stojí fakt, že Alfonso Cuarón se až s neuvěřitelnou citlivostí noří do nitra svých postav, k nimž si již téměř od začátku vypěstujete velmi blízký vztah. Co tedy dodat na závěr? Roma na moderním filmovém poli působí jako blesk z čistého nebe. Už dlouho tady totiž nebylo tak krásné komorní drama, které by mne tak moc chytlo za srdce. A za to patří REŽISÉROVI Alfonsu Cuarónovi velký dík. Skvělá práce! PS: Mám dojem, že jsem právě viděl jednoho z nejžhavějších kandidátů na Oscara v kategorii "Nejlepší film!! „We are alone. No matter what they tell you, we women are always alone.“ (07.01.2019)

Nejlepší díla československé nové vlny (i když i Felliniho by v tom jeden poznal) se právě rozrostla o spřízněného mexického bratránka, který v kruzích "náročnějších" diváků snad ani nemůže nevyvolat nejednu strhující mexickou vlnu. Což je natolik vypovídající, že si i odpustím původně zamýšlené chvalozpěvy na každý jeden aspekt od neherců přes nasnímání a nazvučení až po sofistikovanost vyprávění, které bezezbytku naplňuje řčení "ďábel se skrývá v detailech". To co Cuarón jakožto scenárista/kameraman/režisér dokáže "jakože mimoděk" mizanscénou (či čistě ruchy mimo obraz) odvyprávět v pouhých náznacích, to je více než pouze obdivuhodné. Aby toho snad nebylo málo, tak přes zdánlivou prvotní chladnost je tato "oslava obyčejných silných žen v našich životech" navíc i podmanivá a emoce vzbuzující jako máloco v posledních letech. Roma působí jako snímek, který se minul vznikem o pět dekád. Ovšem díky jeho kvalitám by se na něj nezapomnělo, ani kdyby před oněmi padesáti lety skutečně vznikl. Naopak by se na něj láskyplně vzpomínalo v intencích "takové majstrštyky se už dnes, bohužel, netočí". Díky Cuarónovi to však neplatí; a za to jeden musí být neskonale vděčen, ať už v konečném důsledku je Roma jeho šálkem kávy či není. (15.12.2018)

Roma je skvělá, Roma je dokonalá. Úplně jiná, než předchozí Cuarónovy snímky, přesto ve finále přesvědčivější a hlavně osobnější. Možná film (nejen) roku, ale to ještě nechám malinko uležet a uvidím. V kině zážitek, který nelze hodnotit jinak, než 100 procenty a letos možná můj poslední komentář. Chtěl bych, aby můj závěrečný byl z výjimečného filmu a tenhle už letos určitě nic nepřekoná. (27.12.2018)

Co se naopak povedlo velmi je nejnovější režijní počin Alfonsa Cuaróna Roma. Humanistický příběh o mladé uklízečce, která zápolí se svým chudým životem, těhotenstvím a starostí o děti středostavovské rodiny, u níž bydlí, vás sice nechytne za srdce od první minuty, s přibývajícím časem si vás ale Cuarón omotá kolem prstu. Začne totiž jednotlivé dílky pomalých a dlouhých záběrů skládat do smysluplného celku, vytáhne z rukávu řadu dramatických situací, u nichž vám dojde, že vám na zdánlivě neexponovaných postavách opravdu záleží. A samozřejmě uhrane i tradičně perfektním zpracováním, které oživuje Cuarónovy dětské vzpomínka na Mexiko s životností, již známe z Potomků lidí, třetího Harryho Pottera či Gravitace. (13.09.2018)

Nebolo to vyslovene nudné, no ani nijako extra zaujímavé, obyčajný príbeh slúžky s pár dramatickými momentami, aby diváci nezaspali. Neviem, čím sa tento príbeh líši od miliónov iných príbehov obyčajných ľudí a prečo práve tento stál za sfilmovanie. Nepomáha tomu ani nezúčastnená kamera, ktorá sa celý čas otáča zľava do prava a naopak ako nejaká priemyselná kamera a presne také pocity som z filmu mal aj ja - nezúčastnene, nedokázal ma vtiahnuť ani zaujať. A ten Cuaronov priehľadný pokus o natočenie artového filmu, na ktorý ako každý vie, stačí splniť dve podmienky - natočiť ho čiernobielo a ukázať nejakú nahotu, v tomto prípade žiaľ mužskú, pričom bez oboch týchto podmienok by film pôsobil minimálne rovnako, ak nie lepšie. Umeleckú hodnotu filmu uznávam, ale myslím, že na neho celkom rýchlo zabudnem. (22.02.2019)