Roma

Nekonečné cosi o psích exkrementech a bez hudby. Bych chtěla vidět ty recenze, kdyby to natočil nějaký Pedro Del Toro z Pabellón de Arteaga... Mě tedy nadšení míjí. Já ignorant, který nelíbá zemi po níž Mexičan chodí, poplavu proti proudu, neboť mě Roma připomněla akorát tak dávné představení ostravského alternativního Bílého divadla, kdy se jeden z nahých aktérů, zřejmě rozjíven z pozornosti několika letitých přátel v publiku, na pódiu vykálel. To byla také věc, o které se sáhodlouze hovořilo ... Takže já osobně film nedoporučuji nikomu a jdu si spravit náladu Sedmou pečetí. Proti tomuhle martýriu, co mi tady už třetí hodinu otravuje život, je to junda jako blázen. Jedna za pěknou černobílou. (03.01.2019)

Nejlepší díla československé nové vlny (i když i Felliniho by v tom jeden poznal) se právě rozrostla o spřízněného mexického bratránka, který v kruzích "náročnějších" diváků snad ani nemůže nevyvolat nejednu strhující mexickou vlnu. Což je natolik vypovídající, že si i odpustím původně zamýšlené chvalozpěvy na každý jeden aspekt od neherců přes nasnímání a nazvučení až po sofistikovanost vyprávění, které bezezbytku naplňuje řčení "ďábel se skrývá v detailech". To co Cuarón jakožto scenárista/kameraman/režisér dokáže "jakože mimoděk" mizanscénou (či čistě ruchy mimo obraz) odvyprávět v pouhých náznacích, to je více než pouze obdivuhodné. Aby toho snad nebylo málo, tak přes zdánlivou prvotní chladnost je tato "oslava obyčejných silných žen v našich životech" navíc i podmanivá a emoce vzbuzující jako máloco v posledních letech. Roma působí jako snímek, který se minul vznikem o pět dekád. Ovšem díky jeho kvalitám by se na něj nezapomnělo, ani kdyby před oněmi padesáti lety skutečně vznikl. Naopak by se na něj láskyplně vzpomínalo v intencích "takové majstrštyky se už dnes, bohužel, netočí". Díky Cuarónovi to však neplatí; a za to jeden musí být neskonale vděčen, ať už v konečném důsledku je Roma jeho šálkem kávy či není. (15.12.2018)

A zase ten Netflix, který v tomto případě dokazuje, že nehraje jenom na komerčně úspěšné tituly, ale s radostí realizuje sny režisérům, kteří si to prostě zaslouží. To, že Alfonso Cuarón je jeden z největších režisérů dekády, o tom není třeba dvakrát dlouze diskutovat. Roma, jak už kdekdo řekl, je jeho nejosobnější projekt a jeví se to hlavně tím, že 135 minut utíká velice pomalu, potichu, podle mě chvílemi lehce nezáživně...ale jelikož je vše tak obrazově geniální a odkazuje na nejlepší filmaře minulého století, nelze jeho film přejít bez povšimnutí. (31.12.2018)

Roma (2018) je ten typ filmu, ktorý si pozrú dvaja diváci s odlišným filmovým vkusom a zameraním a každý z nich uvidí úplne niečo iné... Ten prvý povie, že ho vyše dvojhodinová minutáž s pomalými zábermi dokonale uspávala. Je rozhorčený z toho, že okrem zopár scén sa tam poriadne nič neudialo a absencia hudby a farieb dopomohla k tomu, že ho film nemal čím zaujať. A ja mu porozumiem. Ten druhý o filme príliš ani nechce rozprávať, iba chce v sebe potichu nechať doznieť všetky tie silné emócie. Obraz mexickej rodiny a ich zamestnankyne Cleo v 70.rokoch v štvrti Roma považuje za veľmi osobnú a citlivú výpoveď režiséra. Tento divák videl film, ktorý vzdáva poctu ženám a matkám a obsahuje dve veľmi silné emočné scény, pri ktorých takmer ani nedýchal. A tohoto diváka pochopím ešte viac. Réžia/scenár/kamera - Alfonso Cuarón. 135 minút. Mexico City. Roma. A vo februári snáď aj Oscar. (14.01.2019)

Zvukomalba. Nebo snad sonorama světa Cuarónova dětství. Po úspěchu Gravitace mohl natočit cokoliv jen chtěl - a taky natočil. ___ Skromné a zasněné vzpomínání na malou velkou hrdinku. Vrátil se, vzdal jí hold a natočil velký film, který se neomezuje jen na vlastní příběh, ale nabízí unikátní estetický zážitek a také reflexi nerovností a jiných bolestí světa, který s nimi ale nepřestává být krásný. Co záběr, to radost. Klid, který nepozorovaně a pravidelně přechází v bouři - jako nepředvídatelný oceán (což je slovní obrat, který je snad odpustitelný jen pro jeho odkaz na konkrétní scénu snímku). __ Vrátit se do dětství a vzpomínat na stáří. Poslouchat zvuky sousedství, města, luk. Vyzrálá a nikam nespěchající nostalgie jako prase. Dík. (31.01.2019)