Roma

Roma zpočátku velmi pozvolným, místy až dokumentaristickým způsobem nahlíží do všedního života služebné a rodiny, u níž pracuje, přičemž v polovině se atmosféra filmu jakoby zlomí, nabírá na gradaci a emociálních a vypjatých scénách, aby se opět na konci v poklidu uzavřela. Osobně bych první polovinu filmu trochu prostříhal, protože mi některé záběry a výjevy přišly pocitově dlouhé, nicméně chápu, že pro Cuaróna šlo o velice osobní a esenciální součást filmu, díky které mohl na diváka ze všech stran sálat typický kolorit 70. let v Mexiku. Hlavní hrdinka Cleo to nemá v životě jednoduché, ale snaží se s nepřízní osudu poprat ze všech sil jako lvice a působí velice silným dojmem - Yalitza Aparicio se své role zhostila opravdu přesvědčivým dojmem. Dětští herci, respektive jejich charaktery mi neskutečně pily krev a postava Fermína vyhrává cenu za nejsobečtějšího zbabělce a ****** století. Nesmím opomenout pochválit práci s kamerou a výpravou - a sice množství velice plastických scén, jež pracovaly s více plány najednou. Roma i přes divácky hůře stravitelný začátek nabízí nejednu silnou scénu - viz "požár na Nový rok", "porod" či "lapení ve vlnách" - a z filmu je cítít velké režisérské zapálení. Ve výsledku se pohybuji mezi třemi a čtyřmi hvězdami, avšak v tomto případě přidám. P. S. Cuarón má očividně rád záběry letadel! (24.04.2020)

V zásade jeden z tých filmov, ktoré sa systematicky dostávajú pod kožu. Začína to, ako všedná sociálna dráma a postupne to prechádza do vyhrotenej štúdie ľudských charakterov a vzťahov, ktoré môžu pôsobiť ako obyčajné, ale o to viac diváka zasiahnu. Kamera je neustále v pohybe. Žiadny záber nie je úplne statický. Všetko na obraze žije, dýcha a existuje. Cuarón dostal svojho času oscara za Gravity. Toto je niekde na úplne inej planéte. Hodnotovo aj technicky. Veľmi príjemný film - v zmysle, že prekvapí a zasiahne jednoduchosťou a zároveň komplexnosťou a farbistým vykreslením charakterov - zároveň značne nepríjemný, kvôli dvojici scén - nemocnica a pláž, ktoré budú rezonovať vo mne ešte dlho. Mám pocit, že mexický režiséri sú na vzostupe. A oceňujem každý film, ktorý sa nesnaží dať vode nejakú podobu. (30.01.2019)

Neskutečná síla tohoto filmu podle mě pramení ze tří věcí. Tou první je vlastně zcela obyčejný příběh zcela tuctové hlavní hrdinky, který je ale díky té obyčejnosti a tuctovosti takřka dokumentárně autentický, osobní a stoprocentně působivý. Druhou věcí je bez přehánění mistrovská režie Alfonsa Cuaróna. To se opravdu musí vidět. Snad z každého záběru byste vytvořili dokonalou uměleckou fotografii, všechno je to do nejmenšího detailu promyšlené a černobílá kamera s vydatnou pomocí zvuku (leccos vůbec nevidíme, jen slyšíme) z toho dělá pastvu pro oči (třeba z monumentální scény lesního požáru). Třetí věc je, jak příběh a podání "spolupracují" - všechno je přirozené, dlouhé kamerové jízdy či statické záběry neodvádějí pozornost od toho, co se právě děje, krásně se to doplňuje, tvoří jeden celek atd. Od Roma jsem původně čekal něco dejme tomu ve stylu Tornatoreho Maleny. Je to ale úplně jiný film, úplně jinak skvělý. A třeba scény v porodnici nebo na pláži... Na takové se prostě nezapomíná. (29.12.2018)

Zvěsti nelhaly alespoň v tom, že se bude skládat pocta matkám a vůbec ženám. V jádru celého eposu ale nic jiného, než potvrzení známé pravdy, že krásnější polovičky jsou silnějším a pro život připravenějším pohlavím, nakonec není. Um, se kterým dokáže Cuarón vystavět komplexní dramatický oblouk uprostřed zdánlivě obyčejné situace, je nezpochybnitelný. Jediným, ale přes celý film se táhnoucím problémem, tak pro mě zůstává styl dávkování jednotlivých zvratů. Máloco mi je totiž proti srsti tak moc, jako když se v instantně vyvolané depresi nechá postava koupat v nepřerušeném záběru. Volá to po umělé pozornosti a celistvost rodinných i životních peripetií se mi rozpadá před očima. (17.12.2018)

Zvukomalba. Nebo snad sonorama světa Cuarónova dětství. Po úspěchu Gravitace mohl natočit cokoliv jen chtěl - a taky natočil. ___ Skromné a zasněné vzpomínání na malou velkou hrdinku. Vrátil se, vzdal jí hold a natočil velký film, který se neomezuje jen na vlastní příběh, ale nabízí unikátní estetický zážitek a také reflexi nerovností a jiných bolestí světa, který s nimi ale nepřestává být krásný. Co záběr, to radost. Klid, který nepozorovaně a pravidelně přechází v bouři - jako nepředvídatelný oceán (což je slovní obrat, který je snad odpustitelný jen pro jeho odkaz na konkrétní scénu snímku). __ Vrátit se do dětství a vzpomínat na stáří. Poslouchat zvuky sousedství, města, luk. Vyzrálá a nikam nespěchající nostalgie jako prase. Dík. (31.01.2019)