V přístavu

Výborné drama a ve své době něco mimořádně převratné už jen způsobem Marlonova hraní a odvážnou ukázkou násilí. Drama které není černé a bílé, ale šedé.....Drama, které se nesnaží o nějaké veliké inelektuální poselství, ale spíš o ukázku reality a lidského strachu, který v mezních situacích rodí hrdiny, kteří však nemají vlastnosti supermanů, kteří mají a dělají chyby a někdy neví, na jaké straně barikády by vlastně měli být...... (16.08.2010)

Klíčový snímek pro pozdější směrování americké kinematografie. V 50. letech se Hollywood, otřesený pozvolným úpadkem studiového systému a politickým honem na čarodějnice, znovu snažil přilákat diváky a za pomoci velkolepých spektáklů a nových technik (barva, širokoúhlý film, 3D…) bojovat s televizí. Tento krok byl na začátku úspěšný, ale postupně se ukázalo, že ne každý velkorozpočtový film znamená finanční návratnost. Šance se proto chopili "nezávislí", kteří sázeli na realističnost a přiblížení se publiku. Kazan, jemuž trvalo poměrně dlouho scénář prosadit, byl jedním z prvních, kteří naplno využili potenciál "obyčejného filmu". Jeho snímek, podpořený neurotickým výkonem Marlona Branda, nastartoval trend, který pokračoval po následující čtvrt století (respektive do konce "Nového Hollywoodu") a dodnes neztratil nic ze své přesvědčivosti. 10/10 (25.05.2010)

Společně s Tramvají do stanice touha jde o nejslavnější filmový počin Elia Kazana. Podle mnohých o vůbec nejlepší. Velmi jednoduchý příběh na motivy novinových článků Malcoma Johnsona (Pulitzerova cena), jenž především spoléhá na herecké výkony, si odnesl v tu dobu nevídaných 8 Oscarů. Nebývale ostrá kritika sociálních poměrů Ameriky 50. let byla přijata překvapivě kladně publikem i kritikou. Ačkoli o realističnosti bychom mohli silně polemizovat. Snímek zcela nepokrytě kastuje společnost a jednotlivé postavy na dobré a špatné tj. bohaté mafiánské dokaře a chudé dělníky. Amorální mafiánské praktiky, které vykořisťují obyvatele přístavního města, kontra jejich oběti. Charakterový přerod, který prodělá bývalý boxer Terry Malloney (Brando), je hlavním tématem filmu. Je příznačné, že v tomto mu pomáhají dva ze základních duchovních statků: Víra, zde zosobněná farářem Barrym a láska, zde zastoupená progresí vztahu s Edie Doyle (Eva Marie Saint). Jde o jasné poselství, které říká, že nikdy není pozdě, postavit se na správnou stranu a bojovat za pravdu, o poselství, jež staví cenu lidského života nad vše ostatní. Jde o jeden ze seznamu 15ti filmů s největším morálním přínosem, zveřejněných Vatikánem. 80% (03.04.2012)

Kazanovy filmy ve mě vždy vyvolávají takový divný úsměv na tváři, zatímco se ale u jeho filmu dobře bavím. Točí totiž snímky, které působí pokaždé tak trochu naivně a vlastně reprezentují filmová 50tá léta v celé své kráse. Vždy tu máme nějaké ty morální vzestupy a pády, no ale když je jejich protagonistou Marlon Brando, tak to přece špatné být nemůže. 7/10 (23.09.2013)

Několik poznámek ke způsobu, jakým je celá tahle podívaná odvyprávěná. 1, Přístav je ze své podstaty otevřené místo, z něhož se dá kdykoliv utéct, přesto jako by nebylo kam. Jako by byl spíše vězením. Tohle film vyjadřuje skrze mimetický popis děje, tedy skrze maximum informací (tzv. nepotřebné detaily přístaviště), které vytvářejí dojem, že se vypravěč drží reality. 2, Celý film vystavuje kolem ústřední postavy Marlona Branda tři úrovně vyprávění. (i) Hlavní linie spočívá v zavraždění jednoho z mužů. Tato linie ovšem nemá jakýkoliv vliv na děj, pouze ho iniciuje. (ii) Tématická vyprávění (různé vložky a analogie) zastupují dělníci coby nosiči tezí, jejich nářky a trudné živobytí. (iii) Vyprávění bez přímé vazby představuje přístav samotný. Pouhá oblast veškerého dění, distancovaná od obyvatel, a zároveň jako by vyprávějící svou vlastní historii skrz tyto obyvatele. 3, Postavy filmu se zdají živé v tom smyslu, že jejich stanoviska neovlivňuje režisér ani scénárista. To je ovšem problém. V několika momentech se nedostává filmu nových impulzů a bylo by tedy vhodné, kdyby buďto vypravěč nějakou osobu dočasně zastoupil a pohnul s dějem, anebo by základní schéma zůstalo, ale rám obrazu by se zahustil více informacemi (falešnými i dějovými). 4, Vypravěč nezřídkakdy dění pouze pozoruje a nechává na postavách, jak si vyřeší svoje spory. Především v milostném vztahu Brando – blondýna zcela absentuje a zanechává dvojici v intimitě. A pak zasáhne, zničehonic vyostří situaci. A pak zas jen pozoruje. Nikoliv tedy že by neustále drobnými posuny hýbal s dějem. Problém je, že při flirtování dvojice vzniká ohromná propast mezi postavami a divákem, kteří nemůžou být ve vztahu jakkoliv zainteresováni. ____ Jestliže marxismus hlásal základnu (vzbouření dělníků...) a nadstavbu (...zasazené do fiktivního příběhu), film se nám pochopitelně snaží namluvit opak. Snaží se nám namluvit, že nebyl natáčen dle schématu, nýbrž životně a svěže. Přirozeně tomu tak není. Proto nemusí vypravěč tak často vstupovat do postav a korigovat děj. Protože vše ovládá ideologie a autor, jakýsi strůjce obrazů a loutkář v pozadí, stojící nad samotným vypravěčem. (14.10.2008)