V přístavu

„The only arithmetic he ever got was hearing the referee count up to ten..“ Prostý paličák s dobrým srdcem, co vyměnil hák v ringu za ten dělníka z hobokenských doků, se vzepře pragmatickému zaměstnaneckému pravidlu Deaf and Dumb. A je v podstatě jedno, jestli ho k tomu vede víra v konání dobra a láska, nebo jen pocit viny a přání pomsty, protože tohle melodrama víc než témata táhnou individuality. Mimo ty viditelné ojediněle mimomuzikálový Bernstein a pak samozřejmě odzbrojující přirozenost Evy Marie Saint, plac s gaučem psychiatra střídající Brando a jeho filmový bratr Rod Steiger. Při jejich společné scéně v taxíku, kdy došlo na stíny minulosti a temnou budoucnost, museli filmaři dát na zadní okno žaluzie, aby tak nezářili do noci (byť ve skutečnosti nezaplatili zadní projekci a nekolegiální Brando se neúčastnil close-up záběrů). Nedivím se, že to má Vatikán ve videotéce oblíbených hitů. Otec Barry při té kalvárii musel tolikrát projevit odvahu a ponoukat k ní druhé, že to pivo a cigára byly na místě.. (24.04.2024)

Tak dobře, jak hráli herci v tomto filmu ti současní hrát snad ani nedovedou. Jednoduchoučký, ale moc pěkný scénář dal celému snímku ten správný náboj. V době vzniku si musel každičký, kdo film viděl pořádně ustříknout. Marlon Brando je zde v roli Terryho, jenž je součástí skvěle organizovaného zločinu, opět precizní. V podstatě do děje velmi dlouho vůbec nezasahuje a pouze své okolí pozoruje, přičemž je se svým momentálním postavením spokojen. Lee. J. Cobb je rovněž naprosto perfektní. Viděl jsem ho teprve podruhé, přičemž poprvé jsem ho viděl hněvat se společně s dalšími 11 chlapíky. V tomhle snímku je velkým gangsterem, neboť má moc nad přístavem, který představuje největší, ba dokonce jediné místo v městečku, kam si může člověk přijít pro hrst dolarů. Co bylo ve filmu naprosto úděsné byla hudba. Byla příšerně ponurá a rvala mi uši pokaždé, kdy se plně rozezněla. 8 oscarů celkem chápu. Viděl jsem mnoho filmů z podobné doby a ve srovnání s tímto filmem to byly většinou hrozně nudné sračky. Tenhle film rozhodně nudný není. Já jsem absolutně spokojen. Více jsem od snímku nečekal. 3* (16.10.2013)

Společně s Tramvají do stanice touha jde o nejslavnější filmový počin Elia Kazana. Podle mnohých o vůbec nejlepší. Velmi jednoduchý příběh na motivy novinových článků Malcoma Johnsona (Pulitzerova cena), jenž především spoléhá na herecké výkony, si odnesl v tu dobu nevídaných 8 Oscarů. Nebývale ostrá kritika sociálních poměrů Ameriky 50. let byla přijata překvapivě kladně publikem i kritikou. Ačkoli o realističnosti bychom mohli silně polemizovat. Snímek zcela nepokrytě kastuje společnost a jednotlivé postavy na dobré a špatné tj. bohaté mafiánské dokaře a chudé dělníky. Amorální mafiánské praktiky, které vykořisťují obyvatele přístavního města, kontra jejich oběti. Charakterový přerod, který prodělá bývalý boxer Terry Malloney (Brando), je hlavním tématem filmu. Je příznačné, že v tomto mu pomáhají dva ze základních duchovních statků: Víra, zde zosobněná farářem Barrym a láska, zde zastoupená progresí vztahu s Edie Doyle (Eva Marie Saint). Jde o jasné poselství, které říká, že nikdy není pozdě, postavit se na správnou stranu a bojovat za pravdu, o poselství, jež staví cenu lidského života nad vše ostatní. Jde o jeden ze seznamu 15ti filmů s největším morálním přínosem, zveřejněných Vatikánem. 80% (03.04.2012)

Výborné drama a ve své době něco mimořádně převratné už jen způsobem Marlonova hraní a odvážnou ukázkou násilí. Drama které není černé a bílé, ale šedé.....Drama, které se nesnaží o nějaké veliké inelektuální poselství, ale spíš o ukázku reality a lidského strachu, který v mezních situacích rodí hrdiny, kteří však nemají vlastnosti supermanů, kteří mají a dělají chyby a někdy neví, na jaké straně barikády by vlastně měli být...... (16.08.2010)

Několik poznámek ke způsobu, jakým je celá tahle podívaná odvyprávěná. 1, Přístav je ze své podstaty otevřené místo, z něhož se dá kdykoliv utéct, přesto jako by nebylo kam. Jako by byl spíše vězením. Tohle film vyjadřuje skrze mimetický popis děje, tedy skrze maximum informací (tzv. nepotřebné detaily přístaviště), které vytvářejí dojem, že se vypravěč drží reality. 2, Celý film vystavuje kolem ústřední postavy Marlona Branda tři úrovně vyprávění. (i) Hlavní linie spočívá v zavraždění jednoho z mužů. Tato linie ovšem nemá jakýkoliv vliv na děj, pouze ho iniciuje. (ii) Tématická vyprávění (různé vložky a analogie) zastupují dělníci coby nosiči tezí, jejich nářky a trudné živobytí. (iii) Vyprávění bez přímé vazby představuje přístav samotný. Pouhá oblast veškerého dění, distancovaná od obyvatel, a zároveň jako by vyprávějící svou vlastní historii skrz tyto obyvatele. 3, Postavy filmu se zdají živé v tom smyslu, že jejich stanoviska neovlivňuje režisér ani scénárista. To je ovšem problém. V několika momentech se nedostává filmu nových impulzů a bylo by tedy vhodné, kdyby buďto vypravěč nějakou osobu dočasně zastoupil a pohnul s dějem, anebo by základní schéma zůstalo, ale rám obrazu by se zahustil více informacemi (falešnými i dějovými). 4, Vypravěč nezřídkakdy dění pouze pozoruje a nechává na postavách, jak si vyřeší svoje spory. Především v milostném vztahu Brando – blondýna zcela absentuje a zanechává dvojici v intimitě. A pak zasáhne, zničehonic vyostří situaci. A pak zas jen pozoruje. Nikoliv tedy že by neustále drobnými posuny hýbal s dějem. Problém je, že při flirtování dvojice vzniká ohromná propast mezi postavami a divákem, kteří nemůžou být ve vztahu jakkoliv zainteresováni. ____ Jestliže marxismus hlásal základnu (vzbouření dělníků...) a nadstavbu (...zasazené do fiktivního příběhu), film se nám pochopitelně snaží namluvit opak. Snaží se nám namluvit, že nebyl natáčen dle schématu, nýbrž životně a svěže. Přirozeně tomu tak není. Proto nemusí vypravěč tak často vstupovat do postav a korigovat děj. Protože vše ovládá ideologie a autor, jakýsi strůjce obrazů a loutkář v pozadí, stojící nad samotným vypravěčem. (14.10.2008)