V přístavu

Film V přístavu je skvělým vyprávěním o charakterním Terrym (Marlon Brando), kterak bojuje proti organizovanému zločinu, skrývající se za odbory v přístavním doku. To vše zcela ve stylu filmu noir, který je správně špinavý, temný, nepříjemný a neznadějný. Co víc si přát?! Říká se, že jde o nejlepší Kazanův film. Já jeho ostatní filmy neviděl, ale věřím tomu... (30.04.2008)

Člověk by od toho mohl čekat modré z nebe, když vidí to vysoké hodnocení. Jediný, co mě tady ale zaujalo, byl divně nalíčenej Marlon a kněz, kterej si klidně zapálí cígo a čas od času někomu rozbije hubu. Mafiánský chování odborů v té době mně přijde jako samozřejmost a vadila mně přemíra náboženských řečí. Navíc, kdo by chtěl sledovat film o bordelu a mafiánství ve vyšších řadách, když toho máme plné zprávy z průřezu našeho politického spektra. (31.03.2012)

Ona improvizovaná scéna se spadlou sněhobílou rukavicí! Jen to dodatečné zjištění o její neplánovanosti trochu pokazilo veškeré bádání nad ní, nad jejím významem - těžko by mohla být plánovaným symbolem, když k ní došlo náhodou, že. Skvělý Brando, Lee J. Cobb, Kazan a kamera, skvělý zážitek. (Snad jen od Bernsteina jsem čekal víc.) Ve své době však muselo být V přístavu mnohem větším a silnějším filmem. (04.04.2013)

V přístavu je samozřejmě výborný film, nezapomenutelně zahraný, nasnímaný i ozvučený, ale od osmioskarového trháku jsem asi očekával více než jen další variaci na téma násilnické gangsterské nadvlády a sociální nerovnosti. Jednoduchý příběh je přitom občas přehnaně dramatizovaný a zidealizovaný, což sice navyšuje jeho působivost a mravní hloubku, ale "krutá realita" podřízené pracovní třídy mě nezasáhla tak silně, jak asi bylo zamýšleno. Kvůli čemu ale opravdu stojí film vidět, a kvůli čemu hlavně získal takový věhlas, je jednak pedantsky živočišný výkon Marlona Branda (něco takového, co v dnešní době dokáže leda Tom Hardy) a pak také podmanivě stylizovaná forma spojená se správně depresivním prostředím, z něhož lidská špína přímo sálá. Určitě jsem zvědavý na ostatní Kazanovy snímky.... 80% (15.02.2016)

Kazanova variace na neorealistické téma, pohybující se na pomezí realismu a idealismu (neskrývavě melodramatické finále), není ikonicky padesátkovým filmem jenom svým socio-kritickým příběhem (pro jehož docenění je dobré znát neslavnou úlohu Schulberga a Kazana v McCarthyho protikomunistickém tažení). V přístavu dobu svého vzniku nejintenzivněji připomíná hereckými výkony. Kvůli pojmu „method acting“ nemusíte listovat tlustými knihami o historii filmu. Stačí sledovat, v jedné učebnicové scéně vedle další, jak Brando hraje. Koncentrovaně, přitom s lehkostí. S býčí zarputilostí a femininní senzitivitou zároveň. Právě citlivost dělá z Terryho pozoruhodně ambivalentní postavu. Na jednu stranu ho oslabuje, na straně druhé je díky ní v očích mužů navenek silnějších, ale vnitřně slabších, mravní autoritou hodnou následování. Obě složky protagonistovy osobnosti se nikdy neruší. Díky Brandovi jsou v dokonalém souladu. Málokdy od té doby bylo možné vidět podobně souznění herce s jeho postavou. 85% Zajímavé komentáře: GilEstel , swed (27.12.2013)