Třpyt v trávě

V tomhle filmu se souloží v autech, ale nemluví se o tom veřejně. Nejlepší byla ta mumie na houpacím křesle při Deanině odjezdu ze sanatoria :-) Konečně snímek, ve kterém si uvědomili, že když někdo dostane pěstí do obličeje, tak to dost bolí. Film v podstatě dělí Deaniena duševní choroba na dvě části. Ta první je sladce romantická, sice hodně naivní, ale krásná. Atmosféru jen lehce kazí Budova (Warren Beatty) navrátivší se sestra Ginny (Barbara Loden). Sestřička je tak trochu vamp a do Stamperovic rodiny vůbec nezapadá. Na svou dobu se objevuje poměrně dost choulostivé téma - totiž okolnostmi a především konvencí vynucená sexuální abstinence mladých (tzv. před svatbou ne!), dokonce jsou více než patrné narážky na prostituci - to je to Warrenovo "another kind of a girl". Druhá část už ale není vůbec romantická, spíš trochu psychologická, taky dlouhá, a především - strašně moc smutná. Už mockrát jsme viděli ve filmu, jak veliká láska zbytečně uhasne, aby pak při rozfoukávání ještě víc vše udusila. V tomto případě byla Deanie Loomis (Natalie Wood) v sanatoriu příliš dlouho (a asi mi něco uteklo, ale nepostřehl jsem, proč ji vlastně Bud nechal), takže si pak jen mohla pochovat v náručí Buda juniora. I když nejsem zrovna na chlapečky, objektivně uznávám, že Warren byl asi největší fešák tehdejšího filmu, tedy v tom roce 1961, kdy v podstatě začínal točit. Konstatuji, že Natalie Wood je ještě hezčí než Bonnie Parker (Faye Dunaway), ale to platí jen pro tu první část filmu, pak už se mi zdaleka tolik nelíbila (patrně pod vlivem své šílené role). Mno na začátku jsem měl tendenci dát pět, ale zase ta druhá polovina (myšleno dějově) byla jen na dvě (jsem totiž nenapravitelný skrytý romantik a tak děj prožívám až možná příliš), takže to bylo tentokrát velké dilema. Každopádně skvělý pan herec Warren Beatty mě opět ani trochu nezklamal! Viděno pochopitelně v originále. EDIT 2016: Viděno i v původním dabingu ČT Praha 1971 - leccos se mi tím v ději vysvětlilo, nic to nemění na faktu, že Třpyt je hodně smutný film o tom, jak skrupule, mravokárnost a dogmatismus mohou zničit jednomu život. (30.06.2008)

Ach jo, to zas byla nuda. A když už to nebyla nuda, tak to bylo nevěrohodné a přepjaté. Nejlepším důkazem je scéna, kdy se Wilma koupe a její matka si s ní jde popovídat, načež na ní Wilma začně neskutečně řvát a hysterčit. To je jedna z nejhorších scén, co jsem ve filmu viděl. Oscara za scénář si zasloužilo West Side Story... Nebo cokoli jiného... (16.06.2007)

Třpyt v trávě by se dal charakterizovat jedním slovem – přebujelost. E. Kazan, jako ceněný americký režisér, se příliš neodvrací od svých skalních témat. I zde překládá svůj pohled na americkou společnost (tentokrát při příchodu hospodářské krize), ale hlavně na životní osudy jednotlivých hrdinů. Zaměřuje se však na vykreslení pouze jedné stránky společnosti, tu ostatní zanedbává. Úspěšné bohaté rodinky žijící v idylické symbióze s americkým prostředím, úspěšní mladí lidé pronášející zaběhané fráze – všeho uvidíme dostatek. Naivita, která z toho vyzařuje, mi často vykouzlila na tváři úsměv. Režisér se snaží do snímku zakomponovat i vážnější témata. Úpadek amerického hospodářství kombinuje s úpadkem těch, kteří se do této doby měli dobře. Bytostnou pudovost mísí s idealizací dokonalé lásky. Dalo by se říci, že je to film vystavěný převážně na protikladech. Protikladné u mě zůstaly i pocity, které jsem měl nejspíše pocítit. Celé mi to přišlo naivní, přerůžovělé, i přes přítomnost „vážných“ situací. (24.11.2003)

Elia Kazan to vždycky s herci uměl...Nejinak je tomu i tady. Ve filmu debutující Warren Beatty a přes svoje mládí ostřílená Natalie Wood v rolích milenců z rozdílných společenských vrstev předvádí vysokou škálu citů, a emocí. Dramatický příběh je svědectví doby před příchodem hospodářské krize. Doba se mění, ale lidé jsou pořád stejní... (15.05.2014)

Splendor in the grass nie je ani zďaleka tak priamočiary film, ako by sa mohlo napríklad podľa plagátu, alebo podľa očakávaní starej hollywoodskej romantiky čakať. Ono to totiž žiadna romantika nie je, je to úprimný film o dospievaní, o generačných rozdieloch, o zložitej dobe a o skvelo napísaných postavách. Je tu ťažké nájsť príčiny, prečo sa kto zachoval tak, ako sa zachoval, rovnako, ako je to ťažké zistiť u svojich blízkych v živote. Za naše trápenia v mladosti môže podľa rodičov zlý výber partnera, podľa mladých nepochopenie rodičov, ale je to nakoniec tá mladosť, ktorá nás formuje a trápi a do ktorej prežívania by nám mali asi naši najbližší kecať čo najmenej a začať brať svoje deti v ten správny čas ako osobnosti. Kazan natočil film z dvadsiatych rokov pre generáciu tých 60tych, ktorí museli pochopiť, že tieto problémy sú stále rovnaké a podobne by mal byť tento film účinný aj na dnešných mladých ľudí, ktorým ho touto cestou doporučujem. (20.08.2013)