Třpyt v trávě

Elia Kazan umí natočit dramatický příběh, skvěle vykreslit postavy a jejich vztahy, výběr herců má obvykle vynikající a Třpyt v trávě není výjimka. Wilma se musí vyrovnat se silným citem k Budovi, který jí pořádně otřese životem, ačkoliv on za takovou lásku vůbec nestojí, odpoutat se od dominantní matky, která to sice myslí dobře, ale napáchá jen samé škody a konečně se postavit na vlastní nohy a začít žít. Víc než jako romantický bych ten příběh označila za psychologický. (09.12.2006)

Dnes už 60-ročný film a tak treba na neho nahliadať. Iná doba, iné mravy. Ženské sa nerozdávali len tak a často ostávali so zraneným srdcom. Trblietanie v tráve sa vyvíjalo ako výborná dráma no čakal som, že naberie tragické kontúry. Tie však neprišli. Voľba režiséra zaviesť to pomaly do happy endu mi celkom nesadla, hoci jeho pohnútky predstaviť pokoj v duši chápem. (07.12.2021)

Velmi zdlouhavé, velmi nudné. Zkrácení aspoň o půl hodiny by filmu hodně prospělo. Postavy se občas chovají dost podivně, pro mě až skoro nepochopitelně. A do toho všeho ještě ta matka hlavní hrdinky, která mě pila krev kdykoliv se objevila na plátně. Na víc jak dvě hvězdy to u mně určitě nebude. Od Kazana jsem po dvou skvělých snímcích, co jsem od něj před tímhle viděl, čekal o dost víc. Celkem velký zklamání. (03.12.2006)

Tak si říkám, že podívat se v roce 1961 kritickým okem na období těsně před a po krachu na newyorské burze v roce 1929, bylo docela dost s křížkem po funuse. Společnost byla v té době už přeci jen dál a proti rodičovské autoritě a společenským konvencím si už ve filmech lépe zabouřili James Dean a Marlon Brando. Třpyt v trávě ale rozhodně není nijak špatný film. To, že se sny mládí dost často nesplní, na to přijde každý člověk. Asi nejdůležitější je v tomto filmu poselství rodičům, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Škoda jen, že Natalie Woodová tak příšerně přehrávala, a to zejména ve scénách, kdy se nervově hroutila. (13.12.2006)

V tomhle filmu se souloží v autech, ale nemluví se o tom veřejně. Nejlepší byla ta mumie na houpacím křesle při Deanině odjezdu ze sanatoria :-) Konečně snímek, ve kterém si uvědomili, že když někdo dostane pěstí do obličeje, tak to dost bolí. Film v podstatě dělí Deaniena duševní choroba na dvě části. Ta první je sladce romantická, sice hodně naivní, ale krásná. Atmosféru jen lehce kazí Budova (Warren Beatty) navrátivší se sestra Ginny (Barbara Loden). Sestřička je tak trochu vamp a do Stamperovic rodiny vůbec nezapadá. Na svou dobu se objevuje poměrně dost choulostivé téma - totiž okolnostmi a především konvencí vynucená sexuální abstinence mladých (tzv. před svatbou ne!), dokonce jsou více než patrné narážky na prostituci - to je to Warrenovo "another kind of a girl". Druhá část už ale není vůbec romantická, spíš trochu psychologická, taky dlouhá, a především - strašně moc smutná. Už mockrát jsme viděli ve filmu, jak veliká láska zbytečně uhasne, aby pak při rozfoukávání ještě víc vše udusila. V tomto případě byla Deanie Loomis (Natalie Wood) v sanatoriu příliš dlouho (a asi mi něco uteklo, ale nepostřehl jsem, proč ji vlastně Bud nechal), takže si pak jen mohla pochovat v náručí Buda juniora. I když nejsem zrovna na chlapečky, objektivně uznávám, že Warren byl asi největší fešák tehdejšího filmu, tedy v tom roce 1961, kdy v podstatě začínal točit. Konstatuji, že Natalie Wood je ještě hezčí než Bonnie Parker (Faye Dunaway), ale to platí jen pro tu první část filmu, pak už se mi zdaleka tolik nelíbila (patrně pod vlivem své šílené role). Mno na začátku jsem měl tendenci dát pět, ale zase ta druhá polovina (myšleno dějově) byla jen na dvě (jsem totiž nenapravitelný skrytý romantik a tak děj prožívám až možná příliš), takže to bylo tentokrát velké dilema. Každopádně skvělý pan herec Warren Beatty mě opět ani trochu nezklamal! Viděno pochopitelně v originále. EDIT 2016: Viděno i v původním dabingu ČT Praha 1971 - leccos se mi tím v ději vysvětlilo, nic to nemění na faktu, že Třpyt je hodně smutný film o tom, jak skrupule, mravokárnost a dogmatismus mohou zničit jednomu život. (30.06.2008)