Třpyt v trávě

Splendor in the grass nie je ani zďaleka tak priamočiary film, ako by sa mohlo napríklad podľa plagátu, alebo podľa očakávaní starej hollywoodskej romantiky čakať. Ono to totiž žiadna romantika nie je, je to úprimný film o dospievaní, o generačných rozdieloch, o zložitej dobe a o skvelo napísaných postavách. Je tu ťažké nájsť príčiny, prečo sa kto zachoval tak, ako sa zachoval, rovnako, ako je to ťažké zistiť u svojich blízkych v živote. Za naše trápenia v mladosti môže podľa rodičov zlý výber partnera, podľa mladých nepochopenie rodičov, ale je to nakoniec tá mladosť, ktorá nás formuje a trápi a do ktorej prežívania by nám mali asi naši najbližší kecať čo najmenej a začať brať svoje deti v ten správny čas ako osobnosti. Kazan natočil film z dvadsiatych rokov pre generáciu tých 60tych, ktorí museli pochopiť, že tieto problémy sú stále rovnaké a podobne by mal byť tento film účinný aj na dnešných mladých ľudí, ktorým ho touto cestou doporučujem. (20.08.2013)

Zpočátku trochu odvážnějšnější romantika mladistvých se postupně mění na vypjaté drama plné "velkých" emocí. Elia Kazan tímto filmem zasadil pruderní americké společnosti těžkou podpásovku. Mladiství hrdinové nejsou příliš ostýchaví (dívky se v podstatě dělí na „stydlivky“ a „prostopášnice“), ač je prohibice, alkohol teče proudem, církev je zevnitř rozežíranou institucí, která nevěří vlastním lžím, úplatky jsou zcela běžnou záležitostí (těch, kteří na ně mají), krach newyorské burzy pohřbí veškeré životní ideály některých zbohatlíků, atd. Ač se jedná primárně o romantický příběh, scénář postihnuje neobyčejné množství vedlejších témat vypovídajících o americké morálce, výsledkem čehož bylo zasloužené oskarové ocenění (ocenění v dalších kategoriích Akademie raději neriskovala). Třpyt v trávě je komplexním, provokujícím dramatem, které má i čtyřicet let od svého vzniku co říct, protože doba se mění, ale lidé zůstávají. Pozoruhodné jsou rovněž herecké výkony, poprvé zde zazářil Warren Beatty a pestrou (možná až příliš) pestrou paletu emocí předvedla Natalie Woodová. Právě ona dává v závěru pravý význam veršům romantického básníka Williama Wordswortha, které jsou ve filmu několikrát citovány. 85% (04.12.2006)

Velmi zdlouhavé, velmi nudné. Zkrácení aspoň o půl hodiny by filmu hodně prospělo. Postavy se občas chovají dost podivně, pro mě až skoro nepochopitelně. A do toho všeho ještě ta matka hlavní hrdinky, která mě pila krev kdykoliv se objevila na plátně. Na víc jak dvě hvězdy to u mně určitě nebude. Od Kazana jsem po dvou skvělých snímcích, co jsem od něj před tímhle viděl, čekal o dost víc. Celkem velký zklamání. (03.12.2006)

Příjemné překvapení. Jisté výhrady by jistě byly - a to především ani ne tak k hereckým výkonům, jako k celkovému vedení herců, které bylo ale v té době standartní (přehrávání, sentiment). Některé scény jsou trochu nepochopitelné, některé naivní - především když se tvůrci snaží zachytit a pokud možno nějak osvětlit milostný život tehdejší americké mládeže a jejich z tohoto vyvstávající traumata. Kamera a střih jsou dokonalé. Několik neotřelých a zajímavých režijních řešení - například scéna smrti otce hl. hrdiny za zvuku jazzové hudby. Nebo neustálá přítomnost černošských metařů a řidičů, bezdomovců, bláznů či starých opuštěných dam, kontrastujících se společností okolo hlavních postav. Tentokrát musím souhlasit s americkou filmovou akademií - režie na oskara asi nebyla, ale scénář jistě ano. Jak říkám - velice příjemné a nečekané televizní překvapení - především druhá půlka a závěr. (03.12.2006)

Svět se mění. V tomto případě až příliš rychle, přímo před našima očima. Směna konvencí, pojetí a vnímání mezilidských vztahů i citů a světa vůbec sem spadá v míře, kterou je obtížné si představit. Meziválečná léta byla nesporným vpádem konzumismu do tehdejších hodnotových orientací. Konzumismu ve společnosti, která i v nejbohatší zemi - před- i porooseveltovské Americe - měla jasnou převahu chudoby nad bohatstvím a určitým dolním minimem potřebným pro důstojně vedený život. Co zcela nezmizelo ani v komfortem dýšících dvacátých letech, to se naplno provalilo v následném desetiletí globální hospodářské, mnohdy až stagflační krize. Poprvé byly postiženy nejen dolní chudinské, ale i bohatší a méně početnější část středních vrstev. Hodnotový zlom se promítá i do zobrazovaného milostného vztahu doby rozkvětu rodokapsů a modré knihovny, uslzeného sentimentálního čtiva své doby, jež kolovalo nejvíc mezi tehdejšími mladými. Bouřlivý vztah jako výraz dvou obtížně spojitelných osobností nemohl neztroskotávat i za cenu těžkých obětí, které po obou milencích vyžadoval. Síla Kazanova pohledu je právě v jeho nesentimentálním sentimentu, ve schopnosti skutečně postihnout - bez zbytečného zatracování a mnohomluvných slovních exhibic - atmosféru doby, psychologii mladých své doby, do níž také sám patřil. I formy a dosah její prudérie jsou zachyceny přesně. Až mrazivě působí toto chování oscilující na hraně konvence a promiskuity, zištnosti a romantického idealismu stříbrného větru. Od těch dob jsme pokročili méně, než jsme ochotni a připraveni tušit. Změnila se délka sukní, z honáckého se stal společenský oděv, manželství ztratilo větší část svých předsevzetí a lidstvo Severu začíná postupně vymírat. V lepším případě nás to nutí k obezřetnosti a věcnosti, v tom horším - většinovém - k různým mírám a formám konformních přístupů a sériím kompromisů. To všechno cítíme z tohoto mistrovského Kazanova filmu, v němž si minulost podává ruku se současností i budoucností. Ruce, jejichž prostřednictvím se to děje, spoludotváří i tento stále živý a podnětný film. (23.04.2008)