Třpyt v trávě

Fantázia. Je to možno trochu prepálené, ale o správaní teenageriek z Kansasu na prelome 20. a 30. rokov minulého storočia neviem nič, takže mi to môže byť jedno. Hlavné je, že to funguje ako prvotriedna dráma a súčasne netradičný film o dospievaní. Dospelý a občas krutý , s myšlienkou na ktorú sme museli na prahu dospelosti prísť všetci, chvalabohu menej drastickým spôsobom. Silný scenár, parádna réžia a dokonalí herci. Kvôli podobným filmom sa oplatí oprašovať filmové archívy. 10/10 (10.05.2016)

Elia Kazan umí natočit dramatický příběh, skvěle vykreslit postavy a jejich vztahy, výběr herců má obvykle vynikající a Třpyt v trávě není výjimka. Wilma se musí vyrovnat se silným citem k Budovi, který jí pořádně otřese životem, ačkoliv on za takovou lásku vůbec nestojí, odpoutat se od dominantní matky, která to sice myslí dobře, ale napáchá jen samé škody a konečně se postavit na vlastní nohy a začít žít. Víc než jako romantický bych ten příběh označila za psychologický. (09.12.2006)

Pustil jsem si to kvůli nádherné Natalii. Není to tuctový, a právě proto byla víc než půlka dost otravná. Když se zamyslím nad dějem, tak je dost zbytečnej. Pro mě z něj plyne poučení mít svou hlavu a nenechat sebou manipulovat. # příběh *** | hudba *** | humor – | akce – | napětí – | pustil bych si znovu * (25.02.2024)

Svět se mění. V tomto případě až příliš rychle, přímo před našima očima. Směna konvencí, pojetí a vnímání mezilidských vztahů i citů a světa vůbec sem spadá v míře, kterou je obtížné si představit. Meziválečná léta byla nesporným vpádem konzumismu do tehdejších hodnotových orientací. Konzumismu ve společnosti, která i v nejbohatší zemi - před- i porooseveltovské Americe - měla jasnou převahu chudoby nad bohatstvím a určitým dolním minimem potřebným pro důstojně vedený život. Co zcela nezmizelo ani v komfortem dýšících dvacátých letech, to se naplno provalilo v následném desetiletí globální hospodářské, mnohdy až stagflační krize. Poprvé byly postiženy nejen dolní chudinské, ale i bohatší a méně početnější část středních vrstev. Hodnotový zlom se promítá i do zobrazovaného milostného vztahu doby rozkvětu rodokapsů a modré knihovny, uslzeného sentimentálního čtiva své doby, jež kolovalo nejvíc mezi tehdejšími mladými. Bouřlivý vztah jako výraz dvou obtížně spojitelných osobností nemohl neztroskotávat i za cenu těžkých obětí, které po obou milencích vyžadoval. Síla Kazanova pohledu je právě v jeho nesentimentálním sentimentu, ve schopnosti skutečně postihnout - bez zbytečného zatracování a mnohomluvných slovních exhibic - atmosféru doby, psychologii mladých své doby, do níž také sám patřil. I formy a dosah její prudérie jsou zachyceny přesně. Až mrazivě působí toto chování oscilující na hraně konvence a promiskuity, zištnosti a romantického idealismu stříbrného větru. Od těch dob jsme pokročili méně, než jsme ochotni a připraveni tušit. Změnila se délka sukní, z honáckého se stal společenský oděv, manželství ztratilo větší část svých předsevzetí a lidstvo Severu začíná postupně vymírat. V lepším případě nás to nutí k obezřetnosti a věcnosti, v tom horším - většinovém - k různým mírám a formám konformních přístupů a sériím kompromisů. To všechno cítíme z tohoto mistrovského Kazanova filmu, v němž si minulost podává ruku se současností i budoucností. Ruce, jejichž prostřednictvím se to děje, spoludotváří i tento stále živý a podnětný film. (23.04.2008)

Zpočátku trochu odvážnějšnější romantika mladistvých se postupně mění na vypjaté drama plné "velkých" emocí. Elia Kazan tímto filmem zasadil pruderní americké společnosti těžkou podpásovku. Mladiství hrdinové nejsou příliš ostýchaví (dívky se v podstatě dělí na „stydlivky“ a „prostopášnice“), ač je prohibice, alkohol teče proudem, církev je zevnitř rozežíranou institucí, která nevěří vlastním lžím, úplatky jsou zcela běžnou záležitostí (těch, kteří na ně mají), krach newyorské burzy pohřbí veškeré životní ideály některých zbohatlíků, atd. Ač se jedná primárně o romantický příběh, scénář postihnuje neobyčejné množství vedlejších témat vypovídajících o americké morálce, výsledkem čehož bylo zasloužené oskarové ocenění (ocenění v dalších kategoriích Akademie raději neriskovala). Třpyt v trávě je komplexním, provokujícím dramatem, které má i čtyřicet let od svého vzniku co říct, protože doba se mění, ale lidé zůstávají. Pozoruhodné jsou rovněž herecké výkony, poprvé zde zazářil Warren Beatty a pestrou (možná až příliš) pestrou paletu emocí předvedla Natalie Woodová. Právě ona dává v závěru pravý význam veršům romantického básníka Williama Wordswortha, které jsou ve filmu několikrát citovány. 85% (04.12.2006)