Tramvaj do stanice Touha

Tohle je mnou viděné už druhé filmové zpracování klasiky Tennessee Williamse a musím říci, že právě tato verze u mě vyhrává nad snímkem z roku 1995 na celé čáře. Pravda, Vivien Leight mi sice svým vzhledem do role životem zklamané staré panny ( i když ne doslova ) až tak nezapadala a její projev byl snad na dnešní dobu krapet afektovaný, jenže vždyť její Blanche vlastně hraje celou dobu před ostatními i před sebou samou divadlo, je to její obrana před tvrdou realitou, před všemi ranami osudu, které ji postihly a ačkoliv tím většinu času nevzbuzovala zrovna moje sympatie, zároveň mi jí bylo opravdu líto. Jejím přesným opakem je přímý, živočišný, hrubiánský Stanley, ve skvělém podání Marlona Branda, na to, že to byla jeho první větší role, klobouk dolů. Ti dva jsou mezi sebou neustále v konfliktu, ale zároveň mezi nimi propuká jisté erotické napětí, které navíc v těch horkých letních nocích vytváří dusnou atmosféru, která vyvrcholí skoro až na samém konci. A nesmím zapomenout ani na Stellu, která má před sebou těžké rozhodování, musí si zvolit mezi dvěma milovanými osobami a zároveň se snažit zapomenout. Na rozdíl ode mě, na takové vynikající drama budu jistě vzpomínat ještě dlouho. (05.02.2014)

Presne toto milujem na starších filmoch. Silný, pútavo prerozprávaný príbeh so zaujímavou zápletkou a šikovným rozuzlením, ktorý navyše pláva v úžasnej atmosfére na pozadí hry tieňov. Posledné minútky sú jednou veľkou hereckou lahôdkou. 85/100 Videné v rámci Tour po Amerike. (03.04.2016)

Tennessee Williams byl mimořádný spisovatel. Elia Kazan byl mimořádný režisér. Marlon Brando byl zase mimořádný herec. Mohlo tedy vzniknout něco jiného než mimořádný film? Tramvaj do stanice Touha je původně divadelní hra oceněná Pulitzerovou cenou o tajemně-dekadentní starnoucí Blanche DuBoisové (Vivien Leigh), která po "ztrátě" rodiného sídla v Mississippi přijíždí za svou starší sestrou Stellou do francouzské čtvrti New Orleans. Stella tady žije v malém bytě se "zvířecím" manželem Stanleym (Marlon Brando), který aristokratickou Blanche nemůže logicky ani cítit (a ona zase jeho). Relativně jednoduchý námět - proč se tedy jedná o opěvovanou klasiku? V první řadě to je způsobeno kontroverzností filmu. Není tajemnstvím, že do roku 1993 byla k mání pouze cenzurovaná verze. V ní bylo vystřihnouto pouze cca. 3 - 5 minut, které ale snímku dali úplně jiný formát. Kazan totiž poměrně, na svou bodu, otevřeně ukazuje domácí násilí, ženskou sexualitu - nymfomanii a také se v náznacích zmiňuje o homosexualitě. I přes cenzurní střih však způsobil snímek v Hollywoodu nečekaný poprask (a poprask se vždy zapisuje do historie :) ). Za druhé je vyjimečnost tohoto snímku v hereckým výkonu Marlona Branda. Brando totiž předvádí do té doby nevídaný herecký styl (později pojmenovaný jako "Method acticting"), jež zahrnuje abosultní splynutí herce se svou postavou. Každá jeho věta, každý jeho postoj a pohyb je na svou dobu neobvykle realistický (srovnejte například Bogarta, jež dostal za - také velice mužnou postavu Charlieho Allnuta v Africké králově - tento rok Oscara. Oproti Brandovi, vidíme v jeho postavě "jen" herce jménem Humphrey Bogard s jeho přirozenou elegancí). Marlon tak do několika let nastavil touto postavou úplně nový herecký trend (viz. také zde často kritizovaný kontrast s, na tu dobu NORMÁLNĚ, hrající Vivien Leigh). Když už jsem se dostal k Vivien, je zajimavé že její pozdější realný život měl s postavou Blanche DeBuis hodně společného... A teď důvod proč nedávám plný počet pěti hvězd. Převod z divadelních prken se dle mého nezdařil úplně na jedničku a Elia Kazan mohl přednosti filmového formátu využít daleko lépe. Jedna místnost není sice na snímku na obtíž (viz. např. 12 rozhněvaných mužů), ale dialogy zde nejsou bohužel na takové úrovni aby vše po celé dvě hodiny utáhly... Přesto - jedná se o snímek, jež je po právem považován za klasiku filmu. She is as famous in Oriel as if she was the President of the United States, only she is not respected by any party. (27.06.2009)

Tramvaj do stanice Touha si dovolím úmyslně podcenit. Po ženách, jako je v tomto filmu Blanche, jsem schopen v případě nouze nejvyšší hodit židli. Což je pocit, který jsem měl od poloviny filmu a vydržel až do konce. Přitom je to film výborně zahraný, výborně zrežírovaný a atmosférově perfektní. Jen z něj nemám dobrý pocit. Není to film pro domácí kino a romantický večer ve dvou. Příběh "životních ztroskotanců", ve kterém vlastně není nikdo "zlý" (chování, které mi bylo nejbližší, předváděl Stanley) je ideální pro filmový klub, po kterém si všichni zúčastnění mohou na hodinku a půl sednout a celý film při čemkoli nealkoholickém rozebírat. V takovéto společnosti by mi tíživý pocit z tohoto díla nevadil. ■ P.S. Scéna, ve které je jednou z postav strhnut lampión ze žárovky, rozsvíceno jasné světlo a tvář Blanche náhle zestárne, je geniální. (27.06.2011)

Tak další filmová klasika za mnou. A rozhodně nezklamala. Marlon Brando byl skvělý herec a v kontrastu s (schválně?) přehrávající Vivien Leigh nadmíru přirozený. Nikdy jsem neměl a nemám problém s adaptacemi divadelních her. Tramvaj do stanice Touha je toho názorným příkladem. Milerád bych na to zašel do divadla. 8/10 (28.05.2013)