Tramvaj do stanice Touha

Legendárna klasika dramatického žánru s excelujúcim Marlonom Brandom, Vivien Leighovou, Kim Hunterovou a Karlom Maldenom (všetci štyria boli nominovaný na Oscara a všetci okrem Branda aj premenili), ktorá má konkurenciu len v podobe ďalších nadčasových diel, ako napr. geniálnej taktiež komornej dráme Mačka na rozpálenej plechovej streche s Paulom Newmanom a Elizabeth Taylor. Z toho vyplýva, že sa jedná o skutočne scenáristicky aj herecky silné filmy, aké je dnes len ťažké nájsť. (06.06.2013)

Podle některých se kvalita filmu dá poměřovat podle emočního prožitku během filmu. Pokud je to pravda, měl jsem dát plné hodnocení, protože emoce ve mně jen bublaly při sledování Kazanovy adaptace. Především vztek. Měl jsem celou dobu chuť hrdince Leighové zakroutit krkem za její otravné kvílení a patetické výlevy. Ne, opravdu to nebyla povedená adaptace. A pokud ano, tak musí být divadelní hra Tenesseeho Willamse příšerná. Čemuž se mi po Kočce na rozpálené plechové střeše nechce věřit. Brooksův film byl mnohem civilnější a citlivější. Tramvaj do stanice touha byl jeden velký nabubřelý patetický blábol. Bohudík perfektně zahraný a opravdu skvěle nasnímaný. Svícení skrze žaluzie mi neustále připomínalo vizuální podobu filmu noir a dokonalé rámování a perfektní práce s hloubkou ostrosti způsobovalo, že každý záběr by se dal zvětšit a jako plakát pověsit na zeď. A až budete Tramvaj sledovat, nezapomeňte si povšimnout trička Marlona Branda. Už chápu, že mohl jeden člověk takhle proslavit jeden kus oblečení (nošení triček zpopularizoval právě Brando), když má takovéhle trapézy :) (23.12.2010)

Tento film má několik obrovských slabin : tou první je otravná ukecanost a květnatost, která i neznalého diváka velmi brzy ujistí, že jde o adaptaci divadelní hry. Smysluplné dialogy mám moc rád, pokud rozvíjejí postavu nebo děj - zde mi ale přišly strašně plytké a nicneříkající, jednou jasně nalinkované postavy se znovu a znovu projevovaly způsobem, který od nich čekáte. Nejhorším hříchem je ale opravdu příšerně přehrávající Vivien Leigh - ve své roli mohla uplatnit celou škálu výrazových prostředků a "odhalovacích" manévrů, přitom se už od prvních vteřin chová jako zjevně labilní psychopatka, takže závěrečné apogeum ztrácí mnoho ze své účinnosti. Proč tedy dávám tak vysoké hodnocení zdlouhavému, afektovanému dramatu? Jednak jde o velmi pečlivě natočené filmové dílo, samotná kostra děje je překrásně, klasicky vystavěna. Druhak jsem si ucvrnkl z naprosto dokonalého Marlona Branda, který bezostyšně krade každou vteřinu filmu, ve které se objeví. Úlohy přímočarého, autoritativního medvěda se zhostil s provokující jistotou, jde opravdu o jedno ze vzácných zjevení, kdy herec svou postavou žije a dýchá. Suma sumárum - je to povinná četba, na kterou dříve nebo později stejně narazíte a musíte si udělat vlastní názor. Tak do toho. (19.02.2010)

Nespočet cen z divadelních prken (hra získala třeba Pulitzerovu cenu), stejně tak z filmového plátna (nakonec čtyři Oscary). Agresivní samec, iluzí plné děvče a vrcholné dílo moderního amerického psychologického dramatu. Přitahovala a dál bude přitahovat složitostí vztahů a možnostmi nejrůznějších uchopení a výkladů. Na jedné straně totální ponoření se do role, kdy herec skutečně cítí to, co postava (démonický Marlon Brando), na té druhé teatrální herectví (zlomená Vivien Leigh). Dva světy, co se střetly. Přesto panuje jakási rovnováha sil. Nadšení mnohých chápu, za sebe jde přesně o typ oceňované klasiky, která není mým šálkem kávy. Viděno, splněno, pojďme dál. 70% (22.07.2020)

Násilnické pako Stanley je krásnou ukázkou archetypálního Chlapa, o něhož by !údajně! dnes žádná přeněžnělá či naopak sebevědomá žena zcela určitě nestála. Dnes letí asertivita, pochopení a vzájemná hospodářská pomoc, ee, to jsem zase popletl, to už je vlastně taky přežitek.   Tramvaj do stanice Touha je tedy i poučnou exkurzí do dávných dob lidských vztahů, bereme-li ji teda jako bernou minci, nikoliv jen jako drama vycucané z pera mistra Williamse.  Divadelnická stylizace je pak trochu znát a vzhledem k tématu, a to ať se na mě skalní nezlobí, to trochu ubírá celému příběhu na životě.   Zpocený, nabručený a labilní ochlasta Stanley, tedy sexsymbol paniček z  padesátek,  si pak pro sebe krade celý film a je  s podivem , že si jako jediný svého hereckého Oskara Marlon Brando tady nevyřval. Jeho protipól  rozmazlená holčička a bývalá  eufemisticky řečeno společnice vysoce postavených pánů, jimž to postavení i zřejmě často dopřávala, Blanche je  rovněž postavou minimálně zajímavou. Ale popravdě řečeno jsem se do tužeb a snů uřvané dělnické třídy amerických padesátých let nějak nemohl dostat, respektive jsem tam vlastně žádné nepostřehl, Tedy nepočítám-li touhu po majetku a psychické upírství labilního Stanleyho.   Tři za herce. (03.10.2023)