A Streetcar Named Desire
Električka zvaná Túžba
A Streetcar Named Desire
Režie:
Elia KazanKamera:
Harry Stradling Sr.Hudba:
Alex NorthHrají:
Vivien Leigh, Marlon Brando, Kim Hunter, Karl Malden, Rudy Bond, Nick Dennis, Peg Hillias, Wright King, Richard Garrick, Ann Dere, Edna Thomas, Mickey Kuhn (více)Obsahy(1)
Krutý střet touhy a reality. Strhující drama vášní a tužeb, které se dotýká i těch nejskrytějších oblastí lidských duší... Děj se odehrává v jižanském New Orleansu, kam přijíždí stárnoucí kráska Blanche DuBois navštívit svou mladší sestru Stellu, která se provdala za výbušného a agresivního Stanleyho. Společně musí dočasně vydržet pod jednou střechou, což značí neustálé problémy. Přecitlivělá a domýšlivá Blanche dokáže Stanleyho svou přítomností vyprovokovat k nepříčetné zuřivosti. Ten ji navíc podezřívá, že jeho manželku připravila o dědictví, proto na vlastní pěst pátrá po pravdě o její minulosti. Stísněné prostory rozpáleného bytu představují bojiště dvou rozdílných povah a osobností. Labilní Blanche propadá vlastním sebeklamům a začíná se ztrácet ve svých představách a halucinacích. Bezvýchodná situace vyvrcholí ve chvíli, kdy se v rozpáleném bytě ocitnou o samotě... Slavný filmař Elia Kazan (1909–2003) byl jednou z nejvýraznějších postav americké kultury 20. století. V Hollywoodu se etabloval jako filmový režisér a scenárista, ještě předtím se ale proslavil jako broadwayský režisér. Na počátku 40. let představoval výraznou divadelní osobnost, která se orientuje na inscenace těch nejvýraznějších současných amerických dramatiků. Elia Kazan uvedl na broadwayská jeviště vrcholná díla Arthura Millera, Tennessee Williamse nebo Williama Ingeho. Americký dramatik Tennessee Williams patřil k jeho nejbližším a nejvěrnějším přátelům, jedním z vrcholu jejich spolupráce se stala divadelní hra Tramvaj do stanice Touha. Ta byla uvedena v roce 1947, následně získala Pulitzerovu cenu a dodnes představuje vrcholné dílo moderního amerického psychologického dramatu. Námět Tramvaje do stanice Touha představoval pro hollywoodské producenty velké lákadlo, proto už o čtyři roky později vznikla stejnojmenná filmová adaptace. Elia Kazan se ujal filmové režie, zatímco Tennessee Williams spolupracoval na psaní scénáře. Na filmovém plátně zde na sebe poprvé výrazně upozornil Marlon Brando, jenž si roli hrubého a horkokrevného Stanleyho Kowalského zahrál už předtím na Broadwayi. Jeho dámský protiklad v podobě labilní hrdinky Blanche ztvárnila britská herečka Vivien Leighová. Ta si předtím stejnou roli vyzkoušela pro změnu v londýnské divadelní adaptaci, kterou režíroval její slavný manžel Laurence Olivier. Síla výsledného díla spočívá především v hereckých výkonech hlavních protagonistů. Snímek byl ostatně jako první nominován na Oscara ve všech čtyřech hereckých kategoriích, jako jediný nebyl paradoxně vyznamenán Marlon Brando. Živočišný a prchlivý Stanley ale dodnes představuje jednu z nejvýraznějších postav světové kinematografie. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (196)
Jak to dopadne, když se setká jedinec oddán (vlastnímu pojetí) vznešenosti a jedinec, kterého by většina lidí pokládala za krajně nízkého, snad až zvířecího? Elia Kazan divákům tento střet prezentuje prostřednictvím hereckého umu Vivien Leigh a Marlona Branda, kteří se svých rolí zhostili neuvěřitelně skvěle. Tramvaj do stanice Touha předkládá dvojí kontrast - na jedné straně jde o protiklad dvou zcela opačných druhů "šílenství" (či spíše abnormality) v případě dvou ústředních postav, na straně druhé pak kontrast těchto druhů "šílenosti" se zdánlivou normalitou dvou postav vedlejších (kterých se neméně umně ujali Karl Malden a Kim Hunter). Elia Kazan následně během vyprávění zvolenou formou narace tento druhý kontrast zajímavým způsobem boří. ()
Popravdě se přiznám, že první hodina filmu mne příliš nenadchla. Chyběla tomu šťáva a nějaké pořádné zvraty v ději či pikantní koření, jež by dochutilo jinak brilantní přehlídku hereckých výkonů, resp. výkonu Marlona Branda, jenž je tu vskutku neuvěřitelně skvělý. Druhá půlka filmu již však nabírá dech a spád, což se nakonec promítá i na mém hodnocení! ()
Všade som počul a čítal superlatívy na výkon Marlona Branda ako Stanleyho Kowalského v excelentnej dráme odborníka Eliu Kazana. Pravda je taká, že Brando je fenomenálny, Oscar za hlavný mužský herecký výkon napokon nezískal, a tak sa nemohol snímok stať jediným v histórii udeľovania OSCAROV, ktorý by obdžal všetky 4. oscary za herecké výkony, t.j hlavný ženský, ktorý získala ešte lepšia ako Marlon, Vivien Leigh, ktorá sa pred 12. rokmi zaskvela v monumentálnom Gone with the Wind, kde jej postava Blanche DuBois je tak zdeptaná, labilná, úzkostlivá, má viac priestoru, podáva emocionálnejší výkon a jej oscar je určite v správnych rukách, Kim Hunter zapôsobila vo vedľajšej role sestry Blanche ako Stella, poznám ju z legendárnej Planéty Opíc ako Zira, páčil sa mi jej výkon ako ženy Stanleyho Kowalského, ktorý má svoje výkyvy nálad, a tak rozbíja nábytok. Stella musí znášať taktiež povahu svojej nevyspytateľnej sestry, ktorá sa skrátka potrebuje liečiť... Účinné EXCESY. A Karl Malden pôsobí vo filme ako ťuťmák, aj On je vo svojej úlohe prelomový, bol aj k dispozícii u ďalšieho Kazanovho filmu s Marlonom Brandom v snímku On the Waterfront. Ale viac - menej oscar za vedľajší výkon ? Mohol byť aj v iných rukách, ale konkurencia bola slabšia. A Humphrey Bogart porazil v Africkej kráľovne práve Marlona Branda. Ja sa stotožňujem určite s oscarmi pre Vivien a Kim, o Karlovi by som pomlčal... Marlona trošku zatienila Vivien Leigh, a to len preto, že má viac priestoru. Myslel som, že Električku si umiestním do Topky ( myslím do exkluzívnej desiatky ! ) Film ma bavil, nakoniec tak neučiním, je to kvalita, ale niečo tomu chýba, možno trošku viac výpravy ... ()
Domácí násilí po "Brandovsku" mi připomnělo to o bezmála třicet let pozdější v Zuřícím býkovi. Obojí působí stejně tak intenzivně a naléhavě. Tak naléhavě jako tenze vyvolané odlišnou sociální výchovou a prostředím, do kterého slečna DuBoisová přichází. Neschopnost porozumění je pak vyjádřená právě ve vztahu mezi Blanche a Mitchem.______Na malém prostoru výkony, které upoutají, a celá řada problémů a otázek, které jsou nadčasové. ()
Nesmrteľná Williamsova hra prevtelená do Kazanovho kolosu klasického Hollywoodu. Tento film je už síce korytnačka strieborného plátna, no má zdravé, vesmírne jadro a teda mu nehrozí, že by niekedy vyšiel z kurzu (Woody Allenov "Blue Jasmine" je toho dôkazom); je to vlastne taký "moderný shakespeare filmového umenia; 27-ročný Brando vo svojej druhej filmovej role úplne suverénny a presný; Kazanova réžia je vycibrená - určite aj preto, že predtým si "Električku" zrežíroval aj na divadelných doskách - no a nepochybne hlavne preto, že to bol jeden z najväčších režisérov klasického Hollywoodu; ()
Reklama