Tramvaj do stanice Touha

Nevidieť filmovú adaptáciu slávnej divadelnej hry z pera Tennesseeho Williamsa sa vraj rovná škandálu,aký si milovníci kvalitného filmu nemôžu dovoliť.Patrím k ľudom,ktorí si pod ťarchou takýchto argumentov ochotne dopĺňajú medzery vo vzdelaní a zatiaľ som nemala dôvod to oľutovať.Názov tohto diela sa už desaťročia skloňuje v rôznych odborných publikáciách,životopisných bestselleroch,filmových dokumentoch,pri výročných oslavách i mimoriadnych udalostiach a všeobecné názory naň by sa dali nazvať jedným veľkým superlatívom.Dočítala som sa,že túto hru skúšali v slávnej hereckej škole Leeho Strassberga takmer všetky budúce herecké hviezdy,pretože ako jedna z mála vedela dokonale preveriť ich talent i skryté vlohy.Pre Marlona Branda znamenal tento priekopnícky filmový počin vstup do sveta nesmrteľných,aj ked osobne som presvedčená o tom,že by to neskôr dokázal aj bez neho.Každopádne je jeho výkon v roli agresívneho Stana Kowalskeho aj po mnohých rokoch veľmi silným a nezabudnuteľným zážitkom.Dušou filmu však neotrasiteľne zostáva Vivien Leigh,ktorá s poriadnou dávkou divadelného pátosu a neodmysliteľným výrazom krásnej a koketnej ženy zatieňuje všetko a všetkých okolo seba.V čase nakrúcania tejto snímky bola už uznávanou filmovou a divadelnou herečkou a jej ohromujúci výkon túto skutočnosť len potvrdzuje.Svoj obdiv k osobe slávneho režiséra a literáta E.Kazana som už vyjadrila v inom komente,napriek tomu opäť klobúčik dolu a hlboká poklona pred jeho genialitou. (05.05.2013)

Patrím skôr k mužom, ktorí patria do skupiny ľudí, ktorí by v dobe kamennej svojou muskulatúrou a povahou asi neuspeli v hre prírody silnejší vyhráva a prikláňam sa k názoru Blanche, že odvtedy ľudstvo a mužnosť prešli dlhú cestu a našlo v sebe kultúru a akési sebauvedomenie. Lenže mužská ješitnosť je občas ešte horšia, ako tá ženská a hľadať v mužských náručiach spasenie svojej duše a riešenie svojich problémov môže viesť skôr k samote a možno až k šialenstvu. Napätie medzi postavami ešte zvýrazňuje dusné južanské prostredie New Orleans, keď pri každom dialógu máte pocit, že je v miestnosti 50 stupňov a pri horúcich kúpeľoch Blanche máte chuť si dať studenú sprchu, ktorou tento film nakoniec aj je. Električka je na prvý pohľad jasná adaptácia divadelnej hry, voči čomu ja nemám nikdy žiadne námietky, pretože argument, že si to môžem ísť pozrieť radšej do divadla neobstojí vďaka obsadeniu, ktoré je na filmovom plátne nemenné a v podaní legendárnych hviezd nesmrteľné. Kazan ale stále u mňa vedie s On the waterfront a Na východ od raja. (25.04.2013)

Přesně ten typ oceňované klasiky, která není mým šálkem kávy. Z herců mě zaujal jen mladý Brando, který jako jediný hrál jako filmový herec a ne jako divadelní, jelikož ostatní a to především dámské obsazení hraje přesně tím stylem, který jsem u některých starých filmů tolik nesnášel. Chápu, že se jedná o filmový přepis divadelní hry ale to přehrávání hlavní hrdinky je v některých případech neskutečně směšné a trapné. Jsem rád, že jsem tento film viděl, nelituji toho, nedá se říct, že bych se nudil ale nedokážu to prostě tolik ocenit, ačkoliv většina scén, ve kterých se objevuje Marlon Brando je dokonalá. U mě se jedná o film na jedno zkouknutí. (20.05.2010)

Nesmrteľná Williamsova hra prevtelená do Kazanovho kolosu klasického Hollywoodu. Tento film je už síce korytnačka strieborného plátna, no má zdravé, vesmírne jadro a teda mu nehrozí, že by niekedy vyšiel z kurzu (Woody Allenov "Blue Jasmine" je toho dôkazom); je to vlastne taký "moderný shakespeare filmového umenia; 27-ročný Brando vo svojej druhej filmovej role úplne suverénny a presný; Kazanova réžia je vycibrená - určite aj preto, že predtým si "Električku" zrežíroval aj na divadelných doskách - no a nepochybne hlavne preto, že to bol jeden z najväčších režisérov klasického Hollywoodu; (09.05.2014)

Tennessee Williams byl mimořádný spisovatel. Elia Kazan byl mimořádný režisér. Marlon Brando byl zase mimořádný herec. Mohlo tedy vzniknout něco jiného než mimořádný film? Tramvaj do stanice Touha je původně divadelní hra oceněná Pulitzerovou cenou o tajemně-dekadentní starnoucí Blanche DuBoisové (Vivien Leigh), která po "ztrátě" rodiného sídla v Mississippi přijíždí za svou starší sestrou Stellou do francouzské čtvrti New Orleans. Stella tady žije v malém bytě se "zvířecím" manželem Stanleym (Marlon Brando), který aristokratickou Blanche nemůže logicky ani cítit (a ona zase jeho). Relativně jednoduchý námět - proč se tedy jedná o opěvovanou klasiku? V první řadě to je způsobeno kontroverzností filmu. Není tajemnstvím, že do roku 1993 byla k mání pouze cenzurovaná verze. V ní bylo vystřihnouto pouze cca. 3 - 5 minut, které ale snímku dali úplně jiný formát. Kazan totiž poměrně, na svou bodu, otevřeně ukazuje domácí násilí, ženskou sexualitu - nymfomanii a také se v náznacích zmiňuje o homosexualitě. I přes cenzurní střih však způsobil snímek v Hollywoodu nečekaný poprask (a poprask se vždy zapisuje do historie :) ). Za druhé je vyjimečnost tohoto snímku v hereckým výkonu Marlona Branda. Brando totiž předvádí do té doby nevídaný herecký styl (později pojmenovaný jako "Method acticting"), jež zahrnuje abosultní splynutí herce se svou postavou. Každá jeho věta, každý jeho postoj a pohyb je na svou dobu neobvykle realistický (srovnejte například Bogarta, jež dostal za - také velice mužnou postavu Charlieho Allnuta v Africké králově - tento rok Oscara. Oproti Brandovi, vidíme v jeho postavě "jen" herce jménem Humphrey Bogard s jeho přirozenou elegancí). Marlon tak do několika let nastavil touto postavou úplně nový herecký trend (viz. také zde často kritizovaný kontrast s, na tu dobu NORMÁLNĚ, hrající Vivien Leigh). Když už jsem se dostal k Vivien, je zajimavé že její pozdější realný život měl s postavou Blanche DeBuis hodně společného... A teď důvod proč nedávám plný počet pěti hvězd. Převod z divadelních prken se dle mého nezdařil úplně na jedničku a Elia Kazan mohl přednosti filmového formátu využít daleko lépe. Jedna místnost není sice na snímku na obtíž (viz. např. 12 rozhněvaných mužů), ale dialogy zde nejsou bohužel na takové úrovni aby vše po celé dvě hodiny utáhly... Přesto - jedná se o snímek, jež je po právem považován za klasiku filmu. She is as famous in Oriel as if she was the President of the United States, only she is not respected by any party. (27.06.2009)