Reklama

Reklama

Tramvaj do stanice Touha

  • USA A Streetcar Named Desire (více)
Trailer

Obsahy(1)

Krutý střet touhy a reality. Strhující drama vášní a tužeb, které se dotýká i těch nejskrytějších oblastí lidských duší... Děj se odehrává v jižanském New Orleansu, kam přijíždí stárnoucí kráska Blanche DuBois navštívit svou mladší sestru Stellu, která se provdala za výbušného a agresivního Stanleyho. Společně musí dočasně vydržet pod jednou střechou, což značí neustálé problémy. Přecitlivělá a domýšlivá Blanche dokáže Stanleyho svou přítomností vyprovokovat k nepříčetné zuřivosti. Ten ji navíc podezřívá, že jeho manželku připravila o dědictví, proto na vlastní pěst pátrá po pravdě o její minulosti. Stísněné prostory rozpáleného bytu představují bojiště dvou rozdílných povah a osobností. Labilní Blanche propadá vlastním sebeklamům a začíná se ztrácet ve svých představách a halucinacích. Bezvýchodná situace vyvrcholí ve chvíli, kdy se v rozpáleném bytě ocitnou o samotě... Slavný filmař Elia Kazan (1909–2003) byl jednou z nejvýraznějších postav americké kultury 20. století. V Hollywoodu se etabloval jako filmový režisér a scenárista, ještě předtím se ale proslavil jako broadwayský režisér. Na počátku 40. let představoval výraznou divadelní osobnost, která se orientuje na inscenace těch nejvýraznějších současných amerických dramatiků. Elia Kazan uvedl na broadwayská jeviště vrcholná díla Arthura Millera, Tennessee Williamse nebo Williama Ingeho. Americký dramatik Tennessee Williams patřil k jeho nejbližším a nejvěrnějším přátelům, jedním z vrcholu jejich spolupráce se stala divadelní hra Tramvaj do stanice Touha. Ta byla uvedena v roce 1947, následně získala Pulitzerovu cenu a dodnes představuje vrcholné dílo moderního amerického psychologického dramatu. Námět Tramvaje do stanice Touha představoval pro hollywoodské producenty velké lákadlo, proto už o čtyři roky později vznikla stejnojmenná filmová adaptace. Elia Kazan se ujal filmové režie, zatímco Tennessee Williams spolupracoval na psaní scénáře. Na filmovém plátně zde na sebe poprvé výrazně upozornil Marlon Brando, jenž si roli hrubého a horkokrevného Stanleyho Kowalského zahrál už předtím na Broadwayi. Jeho dámský protiklad v podobě labilní hrdinky Blanche ztvárnila britská herečka Vivien Leighová. Ta si předtím stejnou roli vyzkoušela pro změnu v londýnské divadelní adaptaci, kterou režíroval její slavný manžel Laurence Olivier. Síla výsledného díla spočívá především v hereckých výkonech hlavních protagonistů. Snímek byl ostatně jako první nominován na Oscara ve všech čtyřech hereckých kategoriích, jako jediný nebyl paradoxně vyznamenán Marlon Brando. Živočišný a prchlivý Stanley ale dodnes představuje jednu z nejvýraznějších postav světové kinematografie. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (196)

castor 

všechny recenze uživatele

Nespočet cen z divadelních prken (hra získala třeba Pulitzerovu cenu), stejně tak z filmového plátna (nakonec čtyři Oscary). Agresivní samec, iluzí plné děvče a vrcholné dílo moderního amerického psychologického dramatu. Přitahovala a dál bude přitahovat složitostí vztahů a možnostmi nejrůznějších uchopení a výkladů. Na jedné straně totální ponoření se do role, kdy herec skutečně cítí to, co postava (démonický Marlon Brando), na té druhé teatrální herectví (zlomená Vivien Leigh). Dva světy, co se střetly. Přesto panuje jakási rovnováha sil. Nadšení mnohých chápu, za sebe jde přesně o typ oceňované klasiky, která není mým šálkem kávy. Viděno, splněno, pojďme dál. 70% ()

F.man 

všechny recenze uživatele

Tennessee Williams byl mimořádný spisovatel. Elia Kazan byl mimořádný režisér. Marlon Brando byl zase mimořádný herec. Mohlo tedy vzniknout něco jiného než mimořádný film? Tramvaj do stanice Touha je původně divadelní hra oceněná Pulitzerovou cenou o tajemně-dekadentní starnoucí Blanche DuBoisové (Vivien Leigh), která po "ztrátě" rodiného sídla v Mississippi přijíždí za svou starší sestrou Stellou do francouzské čtvrti New Orleans. Stella tady žije v malém bytě se "zvířecím" manželem Stanleym (Marlon Brando), který aristokratickou Blanche nemůže logicky ani cítit (a ona zase jeho). Relativně jednoduchý námět - proč se tedy jedná o opěvovanou klasiku? V první řadě to je způsobeno kontroverzností filmu. Není tajemnstvím, že do roku 1993 byla k mání pouze cenzurovaná verze. V ní bylo vystřihnouto pouze cca. 3 - 5 minut, které ale snímku dali úplně jiný formát. Kazan totiž poměrně, na svou bodu, otevřeně ukazuje domácí násilí, ženskou sexualitu - nymfomanii a také se v náznacích zmiňuje o homosexualitě. I přes cenzurní střih však způsobil snímek v Hollywoodu nečekaný poprask (a poprask se vždy zapisuje do historie :) ). Za druhé je vyjimečnost tohoto snímku v hereckým výkonu Marlona Branda. Brando totiž předvádí do té doby nevídaný herecký styl (později pojmenovaný jako "Method acticting"), jež zahrnuje abosultní splynutí herce se svou postavou. Každá jeho věta, každý jeho postoj a pohyb je na svou dobu neobvykle realistický (srovnejte například Bogarta, jež dostal za - také velice mužnou postavu Charlieho Allnuta v Africké králově - tento rok Oscara. Oproti Brandovi, vidíme v jeho postavě "jen" herce jménem Humphrey Bogard s jeho přirozenou elegancí). Marlon tak do několika let nastavil touto postavou úplně nový herecký trend (viz. také zde často kritizovaný kontrast s, na tu dobu NORMÁLNĚ, hrající Vivien Leigh). Když už jsem se dostal k Vivien, je zajimavé že její pozdější realný život měl s postavou Blanche DeBuis hodně společného... A teď důvod proč nedávám plný počet pěti hvězd. Převod z divadelních prken se dle mého nezdařil úplně na jedničku a Elia Kazan mohl přednosti filmového formátu využít daleko lépe. Jedna místnost není sice na snímku na obtíž (viz. např. 12 rozhněvaných mužů), ale dialogy zde nejsou bohužel na takové úrovni aby vše po celé dvě hodiny utáhly... Přesto - jedná se o snímek, jež je po právem považován za klasiku filmu. She is as famous in Oriel as if she was the President of the United States, only she is not respected by any party. ()

Reklama

ScarPoul 

všechny recenze uživatele

Toto je jeden z tých filmov , ktoré vás zasiahnu a ešte dlho po pozretí vám budú rezonovať v hlave. Podľa hry tenneseho williamsa, ktorá je už kultové dielo vznikol film kde dominujú výkoni branda a leigh. Tak depresívny film s taj nesjutočne depresívnym koncom sa len tak nevidí a najhoršie na tom je že k Blanche inklinujeme o to viac nás zamrzí jej náhly prerod. Brando vo svojej druhej úlohe dokazuje že dokáze hrať a všetku svoju pozornosť strháva na seba. Leigh je utešená, nádherná a ku koncu aj šilene presvedčivá. Ja môžem len tlieskať takémuto filmu lebo na to že vznikol v pedesiatych rokoch stále je svojou kvalitou neprekonatelný a rozhodne sa dá povedať že aj súčasný. Je to skrátka dvojhodinová jazda v jednej električke ktorej konečná stanica je v nedohľadne a rozhodne nas na jej konci nečaká nič dobré ()

packa 

všechny recenze uživatele

Výborný snímek, který už zřejmě nikdy neuvidím. Důvodem je Vivien Leigh, která se mi hrubě nelíbila už v Severu a jihu. Podle mě je mezi oscarovými laureáty jednou z nejhorších hereček, ne-li vůbec nejhorší. Připojuji se tímto k ostatním kritickým komentářům, podepisuji je v plném rozsahu. Ovšem Marlon Brando je skvostný, v jeho případě tleskám! ()

PAGE 

všechny recenze uživatele

Tak především si nemyslím, jak tady pode mnou někteří, že Vivien Leigh "přehrává" ona prostě skvěle hraje a je potřeba si uvědomit, že to se psal rok 1951, tedy doba kdy u nás se točili příšerné bolševické agitky. Já tomu jejímu hraní v tomto filmu věřil zrovna tak jako Marlonu Brando.Tak dobry film dnes natočí málokdo, nenudil jsem se u něj ani vteřinu, ale chápu, že ne každého ten film zaujme a raději si pustí Policejní akademii 19. Já jsem nadšen a už se těším na další Kazanova díla. ()

Galerie (95)

Zajímavosti (22)

  • O film se již dříve zajímal William Wyler, který by do role Blanche obsadil Bette Davis. (Kulmon)
  • Role byla nejprve nabídnuta Olivii de Havilland, ale její nároky na honorář byly přemrštěné. (Kulmon)

Reklama

Reklama