Střídavá péče

„BOJÍM SE O MÁMU, PROTOŽE JI CHCE UBLÍŽIT. TAK SE TÁTOVÉ NECHOVAJÍ. JSEM RÁD, ŽE SE ROZVÁDĚJÍ. CHCI ZŮSTAT S MÁMOU, ABY NEBYLA SAMA…“ /// Po chvíli musí bejt jasný, že tohle drama, kde se matka s fotrem souděj o smradovu péči, bude mít speciální rozuzlení. Během sledování mě přepadává úzkost a nedovedu si představit, jak se musej cejtit lidi, kterejm se to děje. Na druhou stranu – oslava narozenin je vopruz, ale budiž, prostě ze života rodiny, ve který si všichni za všechno můžou sami (což podtrhávám!). Závěr je silnej, ALE… přestože je to hodně ze života, … dávám 3*. Na víc u mě tenhle bakalářskej příběh nemá. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem píča a rozvádím se. 2.) Je mi jedenáct, máma je píča (fotr kretén) a rozváděj se. 3.) Thx za titule „doummais“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (17.10.2018)

Smutný, tísnivý, nepříjemný. Nepochybuji o tom, že rozvodové řízení a následná soudní bitva o děti je zatěžkávací zkouška pro psýchu celé rozpadající se rodiny. Silné emoce je obtížné usměrnit a věřím, že pro jedenáctiletého kluka je to moc těžký úkol, stát v bojové linii mezi válčícími rodiči. Julien je příliš malý na to, aby dokázal účinně vstoupit... Herecké ztvárnění bezchybné, kamera neodbytně sugestivní, minimální zvuk dokonalý a houstnoucí atmosféra drtivá. (23.03.2019)

Je to takové moc okaté a vůbec ne příjemná podívaná. Nejdříve to vypadá, že půjde o běžný případ. Účastníci sporu navenek působí jako rozumní, civilizovaní lidé, kteří se umějí dohodnout – ale každý další záběr je usvědčuje z opaku. Rodiče i prarodiče, všichni chlapce neúnavně vyslýchají a zatahují do vzájemných půtek, takže chlapec , který hraje až z děsivou věrností ukázkově trpí, ale současně rozpoutává vlastní hru. Začal jsem tak tápat, jestli platí vzorec násilnického vyznavače lovu a vystrašené ženy, či je to jenom rafinovaná clona, ale tak či onak se ošívá; není to příjemná podívaná. Film používá účinné prostředky módního minimalismu, které vedou od tísně přes vystupňované napětí vrcholící na snobské oslavě dívčiných osmnáctin až k nevyhnutelnému výbuchu s takřka hororovou náladou (15.12.2019)

Na malinkatý moment, když se dostaneme na oslavu narozenin, ztrácí film své neskutečné tempo a neuvěřitelnou tenzi. Vypadá to, že Legrand je velikou nadějí francouzského filmu. Má to však háček, svým celovečerním debutem si sám nastavil laťku tak vysoko, že je téměř nemožné ji někdy v budoucnu překonat. (07.10.2019)

Jsem moc rád, že jsem tohle osobně nikdy nezažil. A troufnu si tvrdit, že už (snad) ani nezažiju. Vůbec si netroufnu odhadnout, jak bych v celé věci postupoval a tak jsem se mohl aspoň seznámit s dramatem, kterých je skoro všude na světě stále víc, než dost. Dramatem, ve kterých se dítě hodně často stává rukojmím, nebo prostředníkem a je někdy zhola nemožné z tohoto rozjetého vlaku vystoupit. A nebo možná je, ale za jakou cenu... Tahle výtečné psychologické sonda, které Vás stiskne jak svěrací kazajka, je toho víc, než zářným důkazem. (22.07.2018)