Frigo na mašině

Zklamání. Friga na mašině jsem si nechával až téměř na konec. Viděl jsem velkou část tvroby Bustera Keatona The General předcházející, z nichž se mi nejvíce líbil Frigo ve člunu a Frigo jako obětní beránek (posléze se mi jako nejlepší/nejoblíbenější Keatonovi filmy vyprofilovaly snímky Three Ages a Scarecrow ) . Čekal jsem, že si tentokrát dám svou první pětihvězdu němému snímku, avšak chyba lávky. První půlhodina vypadá velice slibně, je to hodně svižné a hudba, kterou jsem měl k dispozici, byla neuvěřitelně geniální. Bohužel se ale opakovala tolikrát, že jsem z ní ke konci v podstatě šílel vzteky. A vůbec celý film jde od té půlhodiny pozvolna do kopru. Je to hodně netypický Keatonův počin. Hledal jsem dost těžce nějaké jeho typické fóry, ale byly k nalezení většinou na začátku nebo na úplném konci. V podstatě to tak po celou dobu není ani moc vtipné a zbývají potom jen dvě věci, kterými se Frigo na mašině dle mého názoru od jeho většiny předchozích děl liší - svou délkou a chvílemi opravdu pompézními a obdivuhodnými záběry. (17.07.2006)

Ve své délce nemůže film snad ani být čistokrevnou groteskou (sám jsem viděl 107 minutovou verzi, což z ní činí tu absolutně nejdelší, co znám). Kdo čeká nepřetržitou gagovou eskapádu, může být hodně zklamán a upřímně se divím i těm, kteří ji považují za tu nejvtipnější ze všech grotesek. Typický fraškovitý humor je tady použit spíš jako koření, hlavní slovo má nápad, akce a velkolepost. Ve které jiné grotesce uvidíte impozantní souboj armád a destruktivní honičky lokomotiv (žádné modýlky), přičemž scéna pádu jedné z nich je nejdražší scénou němého filmu. (07.10.2006)

Nový hudební doprovod Tokyo City Philharmonic Orchestra pod vedením Joea Hisaishiho dodává úžasnou šťávu. Pro některé může být výhodou, že to není klasicky groteskově ztřeštěné; je zde vše od lásky, situační komiky, války, honiček... Prostě vše v čistém kondenzátu klasické zábavy. Navíc je to echt akční a dynamické, nejen na svou dobu. Buster Keaton si zde splnil svůj velký sen co se týče vlaků. Nebýt slabší prostřední pasáže ve velitelském sídle Unie a útěku z něj, tak je to bezchybné. Ovšem i tak je to geniálně jednoduché, jednoduše geniální. (11.11.2007)

Jih proti Severu s překrásnou hudbou Tokijského symfonického orchestru. Mé první setkání s Busterem Keatonem. Jeho filmy se těm s Haroldem Lloydem nebo Chaplinem lehce vyrovnají. Škoda jen, že zde nebylo ještě víc gagů. Je pravda, že ty které tu jsou, jsou dokonale vypointované, ale to už beru tak nějak jako samozřejmost. Každopádně je to velkolepý a rozmáchlý film, v čemž překonává všechny ostatní grotesky, co jsem dosud viděl a je to právem oceňovaný film. (13.05.2009)

Po Frigovi v balóně, v němž se balón objevil sotva na dvě minuty, jsem se tohole trochu bál. Ale chyba lávky... Keaton dokázal takřka nemožné. Více než půlka filmu se odehrává pouze na mašině a ani vteřina z toho nenudí. Až jsem nechápal kolik toho zajímavého se dá na tak malém prostoru vymyslet. Navíc, jako železničář velmi oceňuji dnes již takřka historický exkurz do doby, kdy železnice byla opravdu něco, ne jako dnes. Vždycky jsem přemýšlel, proč že mě ty staré němé filmy tak baví, co je na nich tak zajímavé. Jasně, černobílý formát je samozřejmostí, ale ten je i u mluvených filmů. Až u tohohle filmu mě to trklo - ta statická kamera. Všechno je na hercích, kamera tomu vůbec nepomáhá, jen to zabírá. A mě se ten nehybný obraz, ten nepohybující se, statický záběr, strašně líbí, protože to vytváří neozapomenutelnou a velmi zvláštní atmosféru. Frigo na mašině je skvělý film. Velmi nápaditý, pravděpodobně na svou dobu velmi nákladný, obrovsky strhující, krásný... (08.12.2012)