Frigo na mašině

Frigo na mašine je jeden z najvtipnejších, najakčnejších a najsvižnejších filmov, aké som kedy videl. Nemyslím iba v tejto kombinácii dokopy, ale aj jednotlivo. Keaton si skvele napísal jednotlivé scénky, ktoré sú vždy vtipné. Čo by sme dnes dali za takú komédiu, kde sa môžeme zabávať od začiatku do konca. Nápad akejsi road movie na lokomotíve je geniálny a použitý prvý krát, všeobecne možno považovať Friga na mašine za prvý road movie film kinematografie. Aspoň ma teraz žiadny iný nenapadá. (31.07.2012)

V knize 1001 FILMŮ KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE k tomuto filmu píšou „Nejlepší komedie všech dob, nadčasová. Nejde jen o nepřetržitý sled úžasných gagů, ani o způsob, jakým se všechny odvozují od situace a postavy a nevydělují se z filmového příběhu. To, čím je Frigo na mašině výjimečný, spočívá v tom, že je dokonalý v každém směru: ať jde o humor, napětí, historické reálie, psychologii postav, vizuální nádheru, nebo technickou dokonalost. Dalo by se snad dokonce říci, že je to film, který se blíží naprosté bezchybné dokonalosti, a to nejen v žánru komedie.“ Já osobně toto hodnocení beru jako lehce nadsazený. :-) Rozhodně filmu nelze upřít jeho pokrokovost a historický přínos kinematografii. Když se ale na film podívám očima Evropana 21. století, nabízí mi strašně málo. Válka Severu proti Jihu groteskně spojená s railway movie konce 20. let mi nenabízí nadčasovou pointu. Snímek je obohacen kvalitním avšak neoriginálním zvukovým doprovodem (Óda na radost, Šavlový tanec, Straussův valčík, atd.) Jsem na vážkách mezi 3 a 4*. Není to věc, ze které bych byl odvázanej, ale stále je to legenda, kterou stojí za to vidět. 67% (01.01.2012)

Prolínání humorného, vlasteneckého a patetického, zhruba tak lze také charakterizovat nápaditý Keatonův film. Z dnešního hlediska nejvíce zaujme jeho zaměření: Hrdiny jsou konfederační rozbíječští Jižané, bojující proti abolicionistickému unionistickému Severu legendárního amerického prezidenta Abrahama Abe Lincolna za lidská práva svých černých (dnes afroamerických) spoluobčanů. To vše v jednom z nejkrvavějších konfliktů předminulého století, který v mnohém předjal války století minulého. Keatnovi se podařilo zachytit právě tuto odvrácenou tvář války a dostat ji do truchlosměšné podoby, v níž je ještě toto neblahé poselství nejsnáz stravitelné. Tím spíš lze vychutnávat filmové finesy a pokroutky, které by člověk spíše očekával u filmu neskonale později natočeného. Keaton nám tak podává svou ruku přes dnes již osmdesátiletou propast času. Neodmítejme ji. Je to ruka nejen přátelská, ale i ruka objevující a inspirující. (02.12.2007)

Ač k dnešku stár neuvěřitelných 80 let (!) - působí formou vyprávění a prací kamery až velmi moderně a nebýt komických výstupů B.K. a jisté nadsázky celého příběhu, šlo by (myslím že i dle dnešních měřítek) o regulérní válečné drama s milostnou zápletkou a vlastně i o akční film. Myslím proto, že není zcela relevantní nazývat tenhle film groteskou - a zvláště pak jej nějak srovnávat se skutečnými krátkometrážními němými groteskami té doby i třeba s filmy Ch. Chaplina. Každopádně je to skvělý a stále okouzlující film, vskutku po právu jeden ze základních pilířů zlatého fondu světové kinematografie... (14.11.2007)

Buster Keaton je takový „Wallace and Gromit“ reálného (potažmo filmového) světa – v podstatě veškerá jeho komika je založena na jeho kutilství a vynalézavosti. A to ať již mluvíme o různých mechanických kulisách, pohyblivém prostředí a vlastně celém rozvržení mizanscény. Nutno podotknout, že v tomto ohledu je Keaton takřka nedostižný - ostatně málokterý z komiků němé éry se dodnes těší takové oblibě, jako on - snad s výjimkou Chaplina. Zatímco Chaplin však nezestárl kvůli svému velkému humanismu, Keaton je ceněn především pro svůj technokratismus. V některých případech se divák ani nestačí divit, kam na ty své nápady chodí. Třeba jeho honičky dodnes patří k nejpropracovanějším vůbec. Jsou jako perfektně složené domino – vše je postaveno předem, tak aby jednotlivé dílky technologických vychytávek a „gatjetů“ do sebe zapadaly v dokonalých rozestupech. Pak už stačí jen příchod hybatele (samotného Keatona), který složitý mechanismus spustí a stane se (díky své akrobatické průpravě) jeho nedílnou součástí. Proto se příběhy Friga točí vždy kolem nějakého domu, lodi, vlaku a dalších neživých předmětů (v kontrastu třeba s Chaplinovým člověkem jako středobodem obrazu). Možná namítnete, že v tomto případě je ve filmu i milostná linie. A já si myslím, že jsou zde dokonce dvě. Jedna probíhá mezi Johnniem a Annabelle. Druhá pak sleduje láskyplný vztah Johnnieho k jeho lokomotivě. A já mám velmi silné podezření, že ta druhá je (přinejmenším pro Keatona) mnohem podstatnější. (31.03.2017)