Já, Simon

Tak som si povedal jedného dna, že prečo nie skúsim trošku iný žáner, znova po pol roku. No a keby som vedel, čo ma čaká tak ani neklikám Play, ale rovno Shit+Shift+Delete. Chápem, že tvorcovia, ako sa píše aj na plagáte, chceli dať každému svoju veľkú love story, ale s tohto ma šľak triafal. Keby ten týpek naháňal aspoň nejaké mlade kočky, ktoré by som mu závidel tak beriem, aj to bol dôvod prečo som dúfal, že to bude dobre zo vtipnými dialógmi, ale toto bolo až príliš pritiahnuté za guľky. Netvrdím ale, že je to zlý film, iba že toto rozhodne moja šálka kávy nieje. Prosím, len do toho, možno vám to bude s dvomi guľatými lyžičkami cukru chutiť viac ako mne. 50% - 2* (11.07.2018)

Dost mě naštvalo, že film vyzývá k toleranci a pochopení, aniž by z něho nějak vyplynulo, že by Simon Martinovi odpustil. Přitom to byl vlastně jenom nevyrovnaný naivní chudák. Nakonec mi byl sympatický víc než Simon. Tvůrci to totiž strašně přehnali. Z pohodového pozitivního filmu, udělali ke konci přeafektovaný kýč ze zábavného parku. Klíšé, klišé, klišé! A to není nic proti gayům. (01.11.2018)

Uběhlo dvacet minut a po všech těch náznacích a narážkách jsem si říkal, že tvůrci asi mají něco proti Donaldu Trumpovi. A hle, o pár desítek minut později i jméno šéfa Bílého domu zaznělo. Neřeší se pouze jiná sexuální orientace, ale i Židé nebo černoši, střílí se tu do stereotypů, do všudypřítomných mobilů, dospívající hledají místo v životě, identitu. Jsme nicméně na půdě optimisticky stylizovaného světa americké střední školy, kde jsou všichni krásní a vzdělaní, mají se rádi a nikdo z nich v žádném případě nenosí v batohu automatickou zbraň. A poté, co někdo napíše na školních stránkách anonymní doznání, že je gay, začne se ústřední hrdina dotyčnému rovněž anonymně svěřovat, že je na tom stejně. Hoši si píší o svých pocitech, postupně jsou otevřenější a vzájemně si dodávají odvahu svěřit se nejbližším. Jenže ke komunikaci se dostane třetí osoba, hlavní postava navíc začne manipulovat se svými přáteli ve prospěch svého cíle. A na problém je zaděláno. K žádnému zásadnímu ostření ale nedojde. Prostě se tu fandí lásce bez ohledu na rasové, náboženské a homosexuální předsudky, navrch nechybí teatrální gesta (vyznání před fotbalovým zápasem, ruské kolo) a fajn vedlejší postavy v podobě režisérky školního představení nebo zástupce ředitele. Herci jsou slušní, tvůrci měli šťastnou ruku při výběru věrohodného Nicka Robinsona. Snímek oslovuje méně náročné diváky, neznamená to ovšem, že je to špatně. Výsledek potěší svou lehkostí, tempem i humorem, který samozřejmě potřebuje optimistické vyznění, ač té hřejivosti je místy přespříliš. Jenže tohle prostě Američané potřebují a milují. (17.08.2018)

Jsem nadšený. Film je stejně skvělý jako románová předloha. Má výborný soundtrack a Nick Robinson je moje platonická láska. Vím, že dost lidí bude nadávat, jak je to údajně povrchní, ale na tom vůbec nezáleží. I my gayové chceme pohádku se šťastným koncem a snít o svém tajném Blueovi. Ještě před pár lety by v Hollywoodu těžko vznikl podobný film, a když už ano, končil by tragicky. Časy se díkybohu změnily. (19.06.2018)

Když chcete vypovědět o životní zkušenosti nevyoutovaného středoškoláka, měli byste si pohlídat, aby se polovina vyprávění nesoustředila na jeho straight kamarády, kteří jsou navíc lépe prokreslení (a hrají je zkušenější herci). S láskou, Simon je modelová gay romance pro bílé heterosexuální publikum (zvlášť pak pro všechny fag hags), snící o ultratolerantním světě, ve kterém může být každý sám sebou, pokud k tomu najde dost odvahy. Pro homosexualitu ve fikčním světě filmu, připomínajícím sociální bublinu, ve které mnozí liberálové žijí, nemají pochopení pouze dva hloupější spolužáci, kteří jsou ovšem promptně pokáráni a další potíže nedělají. Ostatní projevy nepochopení pak nesouvisejí s tím, kým Simon je (s jeho identitou), nýbrž s tím, jak se chová (jeho charakter). Linie s Martinem působí jako vykonstruovaná záminka k alespoň nějakému konfliktu v jinak pohádkově bezkonfliktním a dramaturgicky monotónním filmu. Většina zápletky je založená na obtížně přijatelné premise, že se mladý muž dělí o intimní detaily ze svého života s člověkem, kterého vůbec nezná (a přesto je do něj zamilovaný). Přesvědčivější je druhá rovina příběhu, ukazující, jak kvůli nezdravé fixaci na člověka, kterého mylně považujeme za jedinou spřízněnou duši, jež nám rozumí, můžeme ztratit přízeň mnoha jiných lidí, kterým na nás skutečně záleží. Já, Simon je sice vítaným obohacením subžánru středoškolských filmů pro široké publikum, jenom jde ve srovnání s jinými teenagerskými romancemi z posledních let (Lady Bird, Hořkých sedmnáct), natož ve srovnání s vyhraněnějšími queer filmy (Call Me By Your Name, Na konci světa), o hru na jistotu s až příliš obroušenými hranami. 65% (31.05.2018)