Hello, Dolly!

S muzikály to mám tak, že některé nezřízeně uctívám, z některých je mi špatně. Tenhle kousek, kde hraje Walter Matthau zakyslého starého mládence, který se nechá zblbnout fikanou ženskou, patří k těm zbožňovaným. Za co? Takže: geniální hudba, choreografie, v které se nepočítá jen s kroky, ale i s předměty a kostýmy: krásné fialové šifonové šaty ve "1,2,3" scéně v kloboučnictví, zlaté šaty ve vrcholné scéně s Louisem Armostrongem, jejíž dojemná kýčovitost mě pokaždé rozerve (a rozeřve), nápaditá režie a v neposlední řadě herci v čele s Barbrou, která je nejlepší minulou i budoucí Dolly Levi na světě. (06.03.2005)

Každý žánr má svou nezpochybnitelnou klasiku, DOLLY patří mezi její démanty. Barbra Streisandová tu určitě hraje jednu ze svých životních rolí. Vyjadřovat se ke kvalitě jednotlivých čísel a výstupů by bylo marnotratným plýtváním superlativy. Neodolatelná ženská strategie úsměvů, úhybů, upejpání a vrtění slaví zasloužený úspěch, v němž zaniká jedno: ženský mozek a důvtip, které by mohly být využity ve vhodnějších poměrech užitečnějším způsobem k obecně prospěšným věcem. Tím Dolly nechci hanět, naopak - vzdávám jí zasloužený hold. Vždyť každý - i muzikálová postava - má právo na štěstí. (31.12.2007)

Vzniknout tento film o 3O let dříve v Německu, bude dodnes nejspíš na indexu zakázaných děl :) Považte, jednání a charaktery hlavních postav (obchodník a dohazovačka - oba ztvárněnými herci židovského původu) přesně naplňují šablonu národně socialistického rasového profilu židovského elementu. Oba nevytvářejí žádné hodnoty, neživí se poctivou prací, pouze parazitují na druhých (on jako bezkrupulózní, zaměstnance vykořisťující a lakotný obchodník, ona jako nemorální manipulátorka s jediným cílem, vytěžit svůj objekt zájmu do posledního centu - "Just leave everything to me"). P.S.: Barbra Streisand je stejně odstrašující i po těch letech od vzniku filmu :) (20.04.2013)

Ve své životní filozofické pouti jsem narazil na jeden velký kámen. Člověk má být na jednu stranu upřímný - jak to říkal třeba Jan Hus, TGM nebo Jordan B. Peterson. Ale na druhou stranu podle Alana Wattse je život hra. A součástí hry může být i lež a přetvářka. Tento film tento konflikt dokonale vykresluje: mužský protagonista buduje své impérium na řádném základu, zatímco ženská protagonistka chodí světem, lže a vyvolává chaos. I když protiklady se přitahují, tak zde ten happy-end působí nepřirozeně a nuceně. Je zřejmé, že příběh hraje druhou roli a spíše slouží písním. Rád bych, aby to bylo naopak. (29.12.2021)

Není to tak dobré jako naprosté klasiky. Gene nedokázal muzikál úplně vytáhnout z divadla, zůstal tak na půli cesty. Přesto písně roztepou srdíčko, Matthau rozesměje, Streisland okouzlí, ostatní nejsou úplně ready, ale díky tempu vyprávění a četností gagů (sebejednoduších) se to dá tolerovat. Nejsilnější stránkou je Kelly-tanečník, protože to co se mu dodařilo vytáhnout z klobouku za čísla, to je nádhera, akce, rozsah, nápady. Přesto se mu těch 150 minut úplně naplnit nepodařilo a občas je to trochu "vatovité." Dolly dohazuje a dohazuje, až si uvědomí, že by taky měla myslet na sebe a mladé-nemajetné a dá dohromady všechny (včetně sebe) šťastně a spokojeně... 70% (29.07.2010)