Korunní princ

Nové české pohádky moc nemusím, ale tahle pohádka byla zábavná a docela jsme se u ní s přítelkyní nasmáli. Herci si to očividně užívali, navíc takový Ladislav Mrkvička se zde objevil ve skvěle ujeté roli. Příběh také fajn, až mě překvapilo, že se z tohohle neoriginálního základu dá vymačkat ještě dobrý děj, který bude bavit. (25.12.2015)

„VŽDYCKY MĚ TRÁPILO, ŽE MNĚ TEN TRŮN ZÁVIDÍŠ…“ /// Parádní obsazení! Hádek je nádhernej hnusák, Děrgel super dobrák, drak není digitální průser a rytířskej turnaj neláká na „prachy“, ale na ftip. Umírněnej. Taková pohádková krávovina, která si ze sebe dělá prdel. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Často nevím, co jsem zač. Hlavně když se napiju… 2.) Miluju, když hlupák svoje štěstí najde. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne (29.12.2018)

Příjemné překvapení. V úhoru současných televizních i celovečerních pohádkových příběhů zastává Korunní princ tu přijatelnější formu, částečně také proto, že se dokázal vymanit ze zavedeného líbivého stereotypu (což je vzhledem k výběru režiséra přinejmenším podivuhodné). Příběh má spád, myšlenku a je na něm znát jistá scénáristická propracovanost, přestože leccos by se dalo ještě vylepšit. Jak už se ve svém obšírném pojednání zmínil kolega Adam Bernau, za nejslabší považuji překvapivě oba královské páry, které se stávají pouhou kulisou, přičemž jejich rozhodující slovo má nemalý význam. Tradičním nešvarem moderních pohádek je potom jejich záliba v rytířských turnajích, většinou stylizovaných do velkorysé akční podívané, ale v případě Karla Janáka je to přece jen posun k lepšímu (viz. jeho předchozí tvorba). Celkově nelze proti Korunnímu princi nic zásadního namítat, atmosféra je přímo pohádková, elixír zapomění bych ocenil jako jednu z nejzdařilejších ingrediencí současných českých pohádek a herci hrají své postavy s neskrývaným potěšením a elánem. Příjemně překvapili jak mladí, tedy Děrgel, Hádek i Josefíková, tak herci starší generace, především vynikající Kříž a Abrhám. Ten v roli půvabného čaroděje, tedy mimo svůj klasický záběr, naznačuje, že by mohl být vítanou posilou i lehčích žánrů. Po letech prachbídného strádání a nepřekonatelného odporu se konečně objevil záblesk něčeho lepšího, vtipnějšího a stylovějšího. Na obyčejnou televizní pohádku málem zázrak. (27.12.2015)

Na televizní záležitost celkem solidní a hravě to strčí do kapsy většinu pohádek, které za velkého humbuku berou útokem kina. Asi nejvíc baví pitoreskní dvojice padouchů v podání Kryštofa Hádka a Pavla Kříže. Zejména Hádek si svého zlého prince užívá a je to především on, kdo se stará o humornou stránku příběhu. Něco do sebe měl i rytířský turnaj a na Evu Josefíkovou se dobře koukalo i tady. Naopak souboj s drakem byl až příliš televizní a Patrik Děrgel mě opětovně přesvědčoval, že na to být hercem prostě nemá, ačkoliv oproti minulosti nebyl tak příšerný. Na Štědrý večer zcela vyhovující pohádka. 75% (25.12.2015)

K obrazovce jsem usedala s vědomím, že klasickou pohádku dnes někdo těžko zplodí (pokud ano, stane se zázrak), s náladou přijmout nadsázku a s dobrou Whisky v ruce. Tyto tři aspekty (především ta třetí) sehráli svou roli a u pohádky jsem se nenudila. Dvojice Kryštof Hádek – Pavel Kříž byla skvělá a vtipná. Kříž jsem jen udělala jen nad přiblblou hudbou na turnaji, roztleskávačkami a divným drakem. Nevím jak děti, ale mne jako dospěláka výsledek uspokojil. (25.12.2015)