Psychiatr

The Alienist by chtěl být dalším The Knick, místo toho bohužel padá na hubu podobně jako Penny Dreadful. Nechybí mu výborné obsazení, parádní prostředí a atmosféra, a především slibný námět, ten ale ždíme v desíti dílech tak křečovitě, že někdy kolem půlky série nadšení vyšumělo a zbylo jenom čekání na to, kdy tvůrci konečně přestanou děj natahovat a ukážou nám toho zatraceného vraha. Tím zevšední thrillerové napětí i vyštřování, zároveň se na tom obrovském prostoru ale ani trochu nedaří rozjet psychologický horor, který by Alienistovi beztak slušel nejvíce. Finále nepřekvapivě přímočaré a pro mě seriálu jen přidalo poslední hřebíček do rakve. (29.03.2018)

Takový Mindhunter z 19. století. Funguje to na poli kriminálního kousku, který má své gradace, postavy, které se vyvíjejí a pokračuje to směle dále. Má to i momenty, které prostě nezaujmou, má to i momenty, které nějak jdou a dokáží zabavit, ale někdy, aby vás to chytilo, tak to trvá velmi dlouho. Nicméně jsem dospěl i do fáze, kdy jsem se na další díly těšil podívat. Druhou sérii bych asi klidně rád uvítal. Uvidíme, co přinesou zítřky. (09.07.2018)

V mnoha ohledech je The Alienist jednou z nejlepších věcí, které se momentálně pohybují po televizní obrazovce. Poctivá a dostatečně temná kriminální zápletka přirozeně vévodí celému vyprávění, nicméně dojde i na drobné vykreslení tehdejšího „kastovního“ systému a sociálních rozdílů. Dobová atmosféra New Yorku konce 19. stol. je naprosto fantastická a celý tvůrčí tým (výkonným producentem a scénáristou dvou epizod je mj. Cary Joji Fukunaga) dovede s mimořádnou působivostí demonstrovat pompéznost i temné stránky tehdejšího Velkého jablka. Občas je až šokující, co všechno se nalézá jen kousek od těch majestátních ulic, výloh, světel a budov. The Alienist svou atmosférou připomene Londýn v dobách Jacka Rozparovače a do jisté míry se inspiruje i poetikou Sherlocka Holmese od Guye Ritchieho. Čím ale tenhle seriál předčí skoro všechno ostatní, je opravdu výborný scénář s neméně skvělými postavami. Dakota Fanning (obzvlášť ve druhé sezóně) tu předvádí zřejmě svou doposud nejpůsobivější hereckou kreaci, kdy (ne)úspěšně zápolí s dobovými předsudky a tehdejší silně maskulinní společností. Postava Sary Howardové je ale tak dobře napsaná, že její osobní emancipační linka působí vedle hlavní kriminální zápletky podobně přesvědčivě a osudově. Jestli můžu o něčem s naprosto klidným svědomím říct, že to je Quality TV, tak je to jednoznačně The Alienist. (09.11.2020)

Sice jsem někdy musela trochu přimhouřit oko, ale panečku, to byla jízda. Nejvíc ze všech jsem si asi oblíbila Mary, Q'orianka Kilcher se sice na scéně objeví jen párkrát, ale její postava má opravdu temné spodní vody, ó bóže, a jak ona je umí ztvárnit. Jak vždycky říkám, že nemám ráda, když filmové záběry dlí na svých postavách, když pózují s cigaretami, protože to nic neznamená a jenom to vypadá cool, tak když se tak tady dělo v případě Dakoty Fanning, tak mi to nevadilo, protože to je jeden z těch vzácných případů, kdy to v rámci filmu a jeho příběhu něco znamená. Ne že bych si myslela, že to je symbol její rebelie, a upřímně doufám, že to tak tvůrci nezamýšleli, hlavně je to vnější příznak toho, jak ji vychoval muž a jak se teď musí muži prodírat, aby si mohla dělat, co chce. Po "Noc příchází" a teď jejím výkonu zde (a řekněme, že i to "Tenkrát v Hollywoodu") navíc musím říct, že jí opravdu přicházím na chuť jako herečce. Nikdy mě nepřestane překvapovat, jak dokáže Luke Evans být zranitelný. No a Daniel je zlatíčko, ačkoliv bych řekla, že obsadit ho do hlavní role je docela risk. Jako bonus v seriálu všechno krásně vypadá a hudba taky stojí za povšimnutí. ODTEĎ BUDU SPOILEROVAT. Co se týče příběhu, jak říkám, k mé úplné spokojenosti jsem musela něco přehlédnout, hlavně to, jak se některé věci stanou a potom se na ně zapomene: například velkou část úvodních dílů hrdinové stráví vyšetřováním prominentního spratka, kterého se elitou placení hromotluci snaží této pozornosti uchránit, a když je spratek zavražděn, respektive z pohledu elity tajemně zmizí, tak to nikdo neřeší a nemá to pro žádnou z postav žádné důsledky. Další takovou věcí je to, když dva hlavní hrdiny během jejich cestování někdo přepadne a zastřelí jejich kočího: hned v dalších scénách se všichni chovají, jako kdyby se to ani nestalo, jasně, doma na ně čekalo jiné trauma, ale v rámci následujícího vyšetřování se ani nesnažili položit si otázku, jestli po nich střílel vrah (o kterém se z předchozích událostí ví, že je sleduje a hraje si s nimi) a nebo jestli to byla natajňačku zhrzená policie, která by se je snažila sabotovat. Poslední takovou zásadní věcí pro mě ještě byl ten tlustý chlapeček, myslím Ezra, kterého na začátku prvního dílu doktor přijímal do svého zařízení. V průběhu seriálu si s ním vytvářel sice nenápadné, ale konzistentní pouto, a opravdu jsem čekala, že se ještě vrátí v posledním dílu, aby se jeho příběh taky uzavřel, vzhledem k tomu, že ho celý pomáhal otevírat. Ale jinak prima počin, a skoro určitě bych ráda viděla další díly, kdyby zůstala laťka stejně vysoko. (22.02.2020)

Proč jen dvě hvězdičky? Inu, protože navrch huj, vespod fuj. Huj je vizuální stránka a kamera. K tomu nemám asi výhrad. Fuj je snaha modernizovat 19. století a vkládat tam postavy se současným pohledem na svět, pravidla a sexualitu, aby doktor a jeho crew vypadali cool. Fuj je příšerná roztahanost a pomalost, kdy se strašlivě dlouho nic neděje. Šel bych hodnocením výš, kdyby to byla dvouhodinová psycho-krimi z New Yorku předminulého století. (01.12.2020)