Šest žen pro vraha

Oproti dnešním takzvaným gore hororům brutálních výjevů je tento film hodně mírný. Nechci vám prozradit příliš, ale ponurá atmosféra s mysteriózními prvky je působivá. Na druhou stranu mě kostra příběhu přišla poněkud slabší. Což u podobných filmů není neobvyklé. Jak už bylo řečeno, film hloupý není, nicméně u těch detektivních prvků mám raději promyšlenější pikle. Rozhodně nemůžu říct, že bych se nudil. Protože i zde je na co se dívat. Prostě takový výlet do starých časů francouzského gialla. Na jedno zhlédnutí úplně stačí. (22.11.2014)

Má zřejmě první ochutnávka gialla se opravdu povedla a já se nechal okouzlit tímto temným světem "barevné hrůzy", černých rukavic a vražedného napětí. Šest žen pro vraha sice neoplývá bůhvíjak složitou zápletkou, ale ta specifická atmosféra opravdu vyváží vše, co by člověk jinak považoval za nedostatky a v důsledku toho si na žádný ani nemůžu vzpomenout, jsa právě obluzen tím, co giallo dělá giallem. Každou vraždu dává Bava divákovi vychutnat a pohled do očí obětí nabízí skutečnou hrůzu a já smekám před herectvím všech zdejších zavražděných a možná i Bavovým puntičkářstvím v této oblasti, opravdu vypilováno k dokonalosti. Různobarevné filtry dávají napínavým scénám další rozměr a záběry na ruce v černých rukavicích mi ze zad doslova dělaly Arktidu. Giallo se po tomto zážitku asi stane mou další filmovou závislostí a to i přes to, že jsem na začátku trochu kecal, několika nepodstatných nedostatků jsem si všiml, ale nechám si je pro sebe, snad jen to odhalení vraha mohlo být kapku epičtější. (14.12.2013)

Napadá ma viacero štiplavých poznámok smerom k logike filmu, respektíve jeho scenára, respektíve k chovaniu protagonistov a vraha. Nejaké veľké prekvapenie nás nečaká, avšak odhalenie vraha nie je tak priamočiare ako sa na prvý pohľad zdá, ono je to s tými vraždami o niečo komplikovanejšie. Okrem Bavovej fascinácie mordami, farbami, hudbou a módou nás čaká aj (melo)dramatická polemika o jednej nešťastnej láske, respektíve o jednej veľkej ilúzii lásky. Aj preto nakoniec dávam 4 hviezdy pre vraha. (04.10.2021)

Bava a jeho další giallo (opět dost ranné). Přes veškeré pozitivní hodnocení jsem se neuvěřitelně těšil, počkal si na noc a pustil se do toho. No a po dokoukání jsem mírně zklamán. Asi je to tím že to v dnešní době není nic extra a všechno už je několikrát viděné, ale já čekal o něco více. Kdybych film viděl před mnohem pro mě lepšíma giallama bylo by hodnocení vyšší takhle dávám jen 3*. Nicméně nemůžu upřít geniální atmosféru toho zámku, a i vraha který dokázal nahnat strach. Ale jak jsem řekl bohužel pro mě to není nic co bych musel vidět víckrát. (11.12.2013)

Druhý ze svaté trojice kousků pokládajících v 60. letech v Itálii základy giallo žánru. Naivní scénář a herecké výkony v nádherném a hustě atmosférickém vizuálním balení (už jen ta luxusní úvodní titulková sekvence!), o které se stará vynalézavá kamera, stylové lokace, precizní barevné svícení a krásky svižně servírované tajemnému vrahovi. Ten na ně jde poněkud nenápaditě holýma rukama, což oproti elegantnímu máchnutí blýskavou břitvou působí místy trochu upoceně. Odhalení jeho identity už dneska ze židle nenadzvedne (svůj podíl na tom má i fakt, že film postrádá nějakou hlavní postavu a není s kým jít příběhem a o koho se bát), ale je zajímavě dohráno a každopádně vrhá stín na už tak překombinované odhalení v následujícím Argentově PTÁKU S KŘIŠŤÁLOVÝM PEŘÍM. Hitchcock se při pohledu na to, jak ho taloši zuřivě naivně kopírují, musel hodně nasmát. (28.01.2014)