Chlapi nepláčou

Je to moc hrr. Nechci snižovat potlačovaná traumata, ale v tomhle filmu stačí lehký vánek, aby se začal člověk zmítat na zemi a vzpomínat na hrůzy ze zákopů - nějak se těžko věří, že kdyby k vyprovokování reakcí stačilo tak málo, jak se děje zde, tak by bylo těch osm veteránů vůbec schopných jakékoliv sociální interakce. Kdyby to začalo víc nenápadně a svou cestu ke katarzi to budovalo, asi by mě to přesvědčilo spíš. Coby modelový příklad, určitá svého druhu alegorie, ale proč ne. PS: To by je zabilo dát tak aspoň jednu ženskou? Ty se před válkou taky nikam neschovaly... 3 a 1/2 (02.10.2017)

Silný zážitek! Komorní drama stojící čistě a jen na skvěle zahraných postavách, které byly tak autentické, že to chvílemi působí skoro až jako dokument, což tento projekt i původně měl být, než se proměnil v hraný film. Smekám před tvůrci, že si troufli na takto choulostivé a těžké téma, ale trefili se do černého. Tohle jsou přesně věci, o kterých se musí mluvit, které se musí řešit, aby lidé poznamenaní traumatem z války mohli vůbec nějak fungovat ve společnosti. Vrcholem filmu jsou scény, kde vždy jedna z postav prochází rekonstrukcí svého nejhrůznějšího zážitku z války. Největší impakt na mě měla scéna s pochodem na popravu a následným držením nože u krku, to bylo tak silné a působivé, až mi to pocuchalo nervy. Ocenit musím i naprosto přirozený a nenucený humor, který se nevtíravě line celým filmem a dá vám trošku vydechnout od toho emocionálního náporu. Vyústění a následná katarze byly skvělou třešničkou na tomto depresivním a tíživém dortu traumat. Filmu přeji alespoň nominaci na Oscara za cizojazyčný film, tohle je výjimečný a důležitý počin, který se rozhodně musí ocenit. Chlapský film nejen pro chlapy. (04.10.2017)

Chorvat, Srb, Slovinec, Makedonec, muslim z Bosny a pár dalších občanů bývalé Jugoslávie se sešlo v prázdném hotelu, aby absolvovali terapii, která je měla vyléčit z válečných traumat. Pod velením slovinského terapeuta se snaží znovu prožít nejvíce stresující situace, které se jim staly za války. Jen vyslovit a popsat je jim působí velké utrpení. Natož podělit se o ně se svými bývalými nepřáteli. Situace je často nezvladatelná a zdá se, že společnou řeč nenajde tato skupina nikdy. Závěrečné scény jsou hodně nadějné, snad bude tato oblast Evropy už navždy válek ušetřena. Stejně jako celá Evropa. (28.03.2020)

V souvislosti s filmem bývají vyzdvihovány především herecké výkony, ty jsou sice pohlcující, ale Chlapi nepláčou dovedou udržet diváckou pozornost i jinak. Film je totiž velice obratně odvyprávěn. Drljevic citlivě odkrývá historii svých charakterů ve vzájemných konfrontacích, které jsou vedeny nějakým prostředníkem - terapeutem, recepčním, alkoholem. Každá scéna má svůj význam a odhalí divákům novou informaci. Každý krok, každý panák i  každá vteřina filmu. Vše je pečlivě vedeno jako terapeutické sezení, které neustále distribuuje ty správné stimuly, aby vzbudilo očekávané reakce. Film ani na vteřinu nezaváhá, dokonce ani v samotném závěru, který není radostným vyléčením nebo definitivním vyhořením, ale opatrným krokem k lepší budoucnosti. (08.07.2017)

Môžeme Chlapom vyčítať, že tu máme zase z tohto kútu Európy film týkajúci sa balkánskej vojny, ale to je problém distribútorov, že to berú ako komerčný artikel a nie tvorcov. Chlapi hrajú chlapov, ktorí museli robiť vo vojne rôzne svinstvá a nie dvakrát dobre sa im potom spí. Treba ísť na psychoterapiu. A ono to možno pomôže, ak potom dokážete medzi sebou prejaviť ako pochopenie, tak aj nenávisť a rozanalyzovať ju. Tu neboli proti sebe národy, ale mier a vojna a my ako diváci máme dosť problém si zapamätať, kto z hrdinov je z ktorej národnosti, pamätáme si ich hlavne vďaka menám alebo rodinnému statusu, a podľa mňa je to tak dobre. (07.02.2018)