Dívka za zrcadlem

Téma partnerské krize a milostného vzplanutí zde bylo už mnohokrát. Zde je ozvláštňuje příběh v příběhu, v němž se situace hlavní hrdinky zrcadlí ve světle rodinné historie. Oldřich Kaiser je skvělý charakterní herec, ale zde jej bylo po hříchu málo, na úkor mladších kolegů. Poprvé jsem Kaisera viděl také jako hudebníka a byl jsem velice mile překvapen, refrén mi rezonuje v hlavě ještě druhý den po zhlédnutí filmu. (12.02.2018)

Andrea Sedláčková na cestě od složitých mezilidských vztahů k těm nejjednodušším. Myslím, že po deseti letech už nebylo třeba se k osudům Renáty Soukupové vracet. A zajímavější by bylo vidět ten snímek, který byl natáčen, vypadal mnohem osudověji a dramatičtěji, než tento. Škoda, že paní režisérce nevyšli ti Zbabělci a doufám, že v podobném duchu se neponese její román Každý něco tají, který se právě chystám číst. (19.02.2018)

Krize jedné čtyřicítky aneb jak se točí Vilhelmíny... tak by se to také mohlo jmenovat. Zprvu jsem od filmu moc nečekal, ale celkem slibně vypadalo herecké obsazení a tak jsem k filmu usednul. Nevím jestli jsem si to vsugeroval, nebo nikoliv, ale životní partnerství Vojty Dyka a Tatiany Vilhelmové filmu velmi prospělo, ta jejich ve filmu hraná láska i to jiskření mělo o to větší punc uvěřitelnosti. Jinak Táňa se mi moc líbila! Výborná byla i Eva Josefíková, které věštím velkou hereckou budoucnost. No a kdo na sebe právem opět upoutal pozornost byl charismatický Olda Kaiser, který když je dobře obsazen udělá z obyčejné postavy neskutečného sympaťáka. Samo točení o točení mně moc nebavilo neřku-li ona zápletka z dob šedesátých, kterou jsem nijak ani podrobněji nesledoval. Zajímavá byla postava Renáty. Její postava byla velice uvěřitelná a bylo zajímavé sledovat jak postupně zabředává do scénáře a ten se jí míchá s jejím skutečným životem. Zralá žena, šťastně vdaná, matka malé dcery, které vlastně absolutně nic nechybělo najednou zblbla a začala bořit svět o němž jiní často jen sní. Nejvíce škody pak páchá na svém dítěti což jsem bral za naprostou sobeckost... Jsou takové mezi námi. Rybářky. Chtějí víc a víc. Nejsou spokojeny s tím co mají, stále je to pudí někam dál, něco měnit, za lepším... Jenže ne vždy to tak konči. Někdy si pak u ztráty všeho uvědomí, že to za čím se celý život hnaly vlastně měly hned od začátku, jen jim to nedocházelo. A některým to nedojde nikdy. Bohužel pro ně, bohužel pro okolí. Zůstanou samotné se svojí hrdostí a nezávislostí, která je k stáru, když je člověk vetchý a sám spíše k smíchu i pláči. U Renáty bych ale tak krutý nebyl, její muž si asi také nesl svůj díl tím, že jí nedopřával intimnosti, byť jeho lásky měla hojně... Film naštěstí končí velmi rozumně, protože rozumní byli i oba hrdinové. V životě to bohužel bývá jinak... --- Jinak jsem byl také jako ostatní naprosto ohromen tím domečkem s terasou a lomem. Ty večery tam musejí být skvostné ! 4 otočení kolečkem na trezoru. * * * * (12.02.2018)

Bylo zajímavý vidět jak se tvoří takovej film metodou film ve filmu. Ale příběhově mě neoslovil ani jeden. Ta hlavní linka mezi Táňou a Vojtou byla úplná klasika, která se děje dnes a denně, nic převratnýho. Ta druhá, která se točila byla úplně mimo mísu. Ukázalo se mi, že to Evě sluší s věkem čím dál víc, i když se lehce začíná ztrácet ta roztomilost s ženštějšíma rolema. A že jí to náramně sluší v šatičkách. Jinak je to přesně ten typ českýho dramatu, který obecně nikoho nebaví, ať tam nastrkáte herců, kolik chcete. (08.03.2020)

Dlouholetý partnerský vztah může být složitý sám o sobě, když si k tomu připočtu dvacetiletý věkový rozdíl, bezuzdnou žárlivost, pracovní úspěch a vzestup jednoho a zapomenutí druhého, vychází mi z toho spousta třecích ploch. Druhá příběhová linie o natáčení filmu se mi líbila, milostné vzplanutí bylo předvídatelné, ale to vůbec nevadilo, protože jiskření mezi hlavními postavami dodalo potřebnou energii a šmrnc. Herecky velmi pěkné, všichni zúčastnění mi ve svých rolích sedli, obzvláště Oldřich Kaiser + chválím hudbu. (15.03.2019)