Stíny a mlha

Na film jsem se v rámci filmového klubu na ČT velice těšila. V posledním půlroce jsem si k Woodymu našla cestu a on si u mě vybudoval docela silnou pozici, kterou teď asi máloco naruší. Ani nějaké šlápnutí vedle, za což trochu považuji i tento film, protože to není jeho typická komedie (jsou takové, u kterých se málem válím smíchem po zemi, jsou i také, u kterých se nezasměju a nezasměju) a není to ani jeho typické drama. Film má jakousi temnou atmosféru, ale nějak marně v něm hledám Woodyho typické prvky. Nacházím maximálně Miu Farrow a Woodyho coby herce. Prostě tenhle film mi moc nesedl, ač Woody je jinak skvělý tvůrce. Ale každopádně jsem ráda a nelituji, že jsem jej viděla, protože časem bych chtěla vidět jeho všechny filmy... (18.06.2013)

Vynikající film, ve kterém se děje tu to, tu ono, ale nade vším stojí chlapík se strunou v ruce. Černobílá atmosféra mlhou zastíraných stínů je pěkná a funguje. Co se týká herců, tak kromě inventární Miy Farrow tu jsou výborní Malkovich, Cusack, nebo Fosterová. Dohromady je to nadprůměrný Woodyho film - mezi jeho ostatními si ho budete snadno pamatovat. (15.05.2007)

Woody Allen je největším a nejzábavnějším filosofem 20. století, o tom už po tomto filmu není pochyb. Navíc je to i perfektní režisér, což tady dokazuje tím, jak dokáže kombinovat žánry a pohrát si se scénářem a vnímáním postav. Podařilo se mu kombinací detektivky, satirické komedie a artového snímku (s perfektní a nádhernou kamerou Carla di Palmy) složit poctu německému expresionismu (asociace s Murnauem a Langem mi vytanuly na mysl hned několikrát) a vytvořit jeden z nejosobitějších opusů existencialismu. Absurdno tady vede filosofické monology snad přesvědčivěji než u Kafky a Sartra. Nesmím zapomenout ale ani na herecké výkony, jelikož Woody předvedl možná svůj nejlepší výkon, ale hlavními hvězdami tady byly právě ony "hvězdy"- John Malkovich, Mia Farrow a John Cusack, a pak také několik dalších známých tváří v minirolích rozhodně neselhalo. Ale je dost pravděpodobné, že se mnozí ztratí když ne v klamavé hře stínů, tak v mlze... (17.08.2011)

Kdyby Franz Kafka napsal humoristický román, vypadal by dost možná právě jako Stíny a mlha. Ten nápad s honem na škrtiče je prostě bezvadný. Stejně jako hlavní hrdina nevíme od začátku do konce vlastně nic, jen občas se dozvíme, že vrah někoho odpravil, jindy zase, že do frakcí se štěpící honci se co nevidět možná začnou mordovat mezi sebou... Víc nic. V celém tom ponurém absurdním světě jsou jen dva ostrůvky jakési normálnosti – cirkus a bordel. Woody Allen (respektive jedna z postav) v závěru tvrdí, že člověk potřebuje k životu iluze. A pod to se můžu podepsat. (03.02.2014)

Woody Allen tentokrát odbočil od svého oblíbeného žánru, aby vzdal hold starým expresionistickým dílům, a povedlo se mu to dokonale. Všude se míhající stíny, chladná strašidelná mlha, podivné křivolaké uličky, to všechno dodává filmu temnou a dechberoucí atmosféru. Podle zdejších komentářů se mi zdá, že se většina lidí na tento film dívá s očekáváním klasického Allenovského humoru, avšak když se jej nedočká, tak se začne nudit a vše to vyústí v to, že jej špatně ohodnotí. Proto se na film nedívejte s očekáváním vtipných scén, neboť zde se jich skutečně nedočkáte. 10/10 (11.09.2007)