Cholodnoje tango

Tak smutne a tak reálne. Na začiatku tu máme niečo ako Sophiinu voľbu, ale celkom inak vyriešenú. Ale nič to nemení na trpkosti príbehu. Jednotlivé postavy majú celoživotné traumy a každý sa ich snaží vyriešiť po svojom. Život židovského chlapca, ktorý bol už v mladosti očarený krásou mladej Litovky naberá rôzne premeny po vojne. A záver pekne hoc smutne spracovaný. Sergej Garmaš v úlohe ruského majora pôsobí ako skutočný vojak. (04.02.2023)

Zajímavá kapitola litevských dějin (40. a 50. léta 20.století) je bohužel zprasena poněkud přihlouplým scénářem, konkrétně lovestory tak retardovanou, že by z ní museli hnusem zvracet i jinak perverzní hollywoodští scénáristi. Náklonnost submisivního židovského sirotka k vulgární a primitivní dívce (a posléze ženštině) je křečovitě vyumělkovaná a hlavně trapná. Nicméně ostatní děj (kterým je lovestoryové jádro obaleno) je vcelku zajímavý a podnětný. Přiznám se, že jsem dodnes neměl ponětí o tak velkém rozsahu protisovětského odboje "lesních bratrů" v Litvě a v menší míře i Lotyšsku a Estonsku. Škoda toho červenoknihovního idiotismu, mohla to být působivá variace na Michalkovovo Utomljonnyje solncem, s ním srovnatelná, takhle se jedná jen o průměrnou nápodobu. (15.06.2021)

S odstupem dvaceti let vytvořil Čuchraj podobně zdařilé dílo jako byl VOR (Zloděj) - ovšem tentokrát morálně hodnotnější, protože zde jde o propletenec nevinných a vinných, viny a trestu, které nemilosrdně dopadají na všechny strany, na židy, Litevce i Rusy. /Je ostudné, že film kromě Ruska, Litvy a Polska nebyl nikde uváděn, ani o něm nikdo nic nenapsal/ (90%). (15.12.2020)

Hlavní příběhová linie není nikterak složitá: Miluje ji, ale ona mu neustále uníká. Když už si myslí, že budou konečně šťastní, osud jim udělá čáru přes rozpočet... Na pozadí celého příběhu jsou události II. světové války a následného připojení Litvy k SSSR, kdy docházelo k masovým deportacím nepohodlného obyvatelstva na Sibiř. Součástí filmu je opravdu nádherná hudba, do které se stačí jen zaposlouchat. (01.01.2018)

"Počas nemeckej okupácie v Litve bolo vyvraždených viac ako 200 tisíc Židov. Počas sovietskeho obdobia bolo viac ako 260 tisíc Litovčanov deportovaných do sibírskych táborov a osád." Toto hovorí za celý film a nech je nosná línia v tomto období melodramatická, či temne romantická, absolútne to nevadí a Julija Peresild je jedna z top ruských herečiek, strihla si rolu aj vo výbornom seriáli Zulejka otvára oči, kde jej osud tiež historicky silne a smutne korešpondoval s realitou, tak ako tento. A treba pochváliť a uznať - časť ruskej verejnosti sa postavila voči tomu, že film dáva na roveň nacistické besnenie a následné Stalinovo šialenstvo. Lenže ono to tak naozaj bolo a je len dobré, že to ruský filmár takto priznáva. A aj že to vyhladzovanie židov nebol len výlučne nacistický program, ale v Pobaltí našiel príliš ochotných následovníkov, pri ktorých sa aj esesáci zbľuli z tej surovosti. Rovnako tak na Ukrajine. Pardon, vlastne na Ukrajine nie, tam bola vždy sloboda, transparentnosť a demokracia. Aj Bandera so Šimečkom by vedeli potvrdiť. (04.09.2024)