I tre volti della paura

Tak nakonec se Bavovi, italsky afektovaný, povídkový snímek povedl. První kousek byl velmi průměrný po všech stránkách. Druhý příběh, "upírský" a nejdelší, i přes svou naivitu mnohé napravil a závěrečná scéna velmi povedená. Poslední povídka by si zasloužila samostatné hodnocení. Dokonalý horor. Divák přesně ví,co se stane, ale půlky jsou prostě stažené a funguje to výborně až do konce. Samotné jí dávám s chutí plný počet. Díky ní lepší čtyři, což je pro povídkový film velmi příznivé hodnocení. (14.09.2012)

na hororu black sabbath je nejzajimavejsi (krome toho, ze neni vubec strasidelny) to, ze se podle nej pojmenovala dnes uz ponekud vycichla, ale ve sve dobe zasadni metalova skupina black sabbath (prekvapive). pro divaky pochazejici ze stredni evropy (tzn. pro nas vsechny) je jeste docela zajimave videt michele mercier zcela vyjimecne v jine roli nez jako markyza angelika, ale to je tak asi vsechno. 3 povidky plne nechtene vtipnych scenek, urcene hlavne pro fanaticke fanousky hororu nebo black sabbath, nejlepe oboji. pro ostatni spis nuda. no i kdyz ta angelika... (04.06.2006)

Tak ako pri asi každom komentári k poviedkovému filmu musím aj tu poznamenať, že ich z hĺbky duše nemám rád, ale Black Sabbath je výnimkou. Jednak sa to naplno prejavuje Bavov cit pre vizuál (neskutočné kulisy, dizajn domov a bytov, nádherné farby, či halogénové nasvietenie), ale aj obsahovo je to na svoj žáner nadštandard. Žiaden z príbehov nestojí na záverečnej pointe, čo ma irituje na takmer všetkých filmových poviedkach, aj ten náznak pointy v záverečnom príbehu je celkom vkusný. Sú to svojbytné filmy akurát osekané do tretinovej stopáže, sú skvelo vystavané a účelom príbehu nie je iba smerovať k záverečnej minúte, ktorý "vyrazí dych" Paráda! (27.11.2020)

Mistr Bava si ve snímku " Black Sabbath " bere na paškál tři povídky, který jsou volně založenz na příbězích od Čechov(a), Tolstoj(e) a Moupassant(a). Jako uvaděč nás přivítá B. Karloff, kterej si později zahraje i v druhé povídce samotného Wurdulaka. Nejslabší mi přišel první příběh. Nejsilnější byl ten druhý. Spokojenost. (12.04.2018)

Ebertův idiot plot (jakýkoli rozvoj zápletky by vůbec nevznikl, kdyby se postavy nechovaly jako idioti) dotažený prakticky k dokonalosti ve všech povídkách. Nicméně z poslední povídky (Drop of Water) nečekaně vytane vskutku strašidelná záležitost, dokonce i s náznaky režijní invence (dům mrtvé ženy posetý kočkami a panenkami), kde za pomoci klasických žánrových propriet (zhasínající světlo, kapající voda, houpající se křeslo a jedna dost hnusná mrtvola) se daří vyvolat ten nejklasičtější pocit strachu, za který jsem Bavovi vděčný. Jo a sebeshazující poslední záběr též dost potěšil (26.10.2012)