Dokud nás svatba nerozdělí

Byl jsem dost zvědav na poměrně novou francouzskou komedii z dílny osvědčených tvůrců, na níž jsem dostal vřelé doporučení a zároveň se u ní hodnocení mých oblíbených uživatelů hemží pestrou škálou od odpadů až po pětihvězdy. Já zůstanu kdesi uprostřed. Příprava velkolepé svatební hostiny plná náhlých zmatků, náročných požadavků a drobných vtipných i hořkých příhod v čele s věčně nervózním pořadatelem mě první hodinu hodně bavila. Jean-Pierre Bacri tu hlavní roli ztvárnil docela zdatně a spočátku mě zejména on chytil, přesto mě jaksi nedokázal bavit stejným dílem po celé dvě hodiny a postupně se mi jeho spíše monotónní, lehce arogantní projev mírně zunoval. Naštěstí se skvěle činili i další protagonisti, z nichž bych osobitně vypíchl (pro mě zatím neznámého) Jeana-Paula Rouvea coby vlezlého fotografa a mile mě v též zábavné postavě šéfa kapely překvapil Gilles Lellouche, kterého jsem dosud registroval jen v charakterních rolích. Také v rámci ansáblu ryze vedlejších postav lze najít nejeden povedený a zábavný výkon, který vždy ještě víc přispívá k atmosféře celé této rozervné komedie a vůbec na tom, že to zde často opravdu žije...! :) Jenomže ani více dobrých herců a svižné tempo v tomto případě nezachránili již nejednou pokulhávající zábavu od momentu svatební oslavy, kdy se zdlouhavé dění v komedii, dlouho postrádající patřičnou gradaci, začíná táhnout. Přestože vážnější vyvrcholení (naštěstí bez jakýchkoliv stop po depresi) mě dokázalo uzemnit a vnímám jsem ho z větší části jako povedené, určitě mě nevzalo tolik, abych přehlížel výrazná slabší místa a dal 4 hvězdičky. Ale na to, že jsem moc od této SVATBY neočekával, uznávám, že to byl to místy fajn zážitek a zhlédnutí nelituji. [70%] (08.08.2022)

Jev, který jsem odpozoroval letos už u Emma Approved nebo u Baby Driver - občas se divím, že tyhle fiktivní "společnosti" vydržely takhle dlouho a jak to fungovalo předtím, že jsou tak populární a úspěšné, protože vždy, když na ně jsou namířeny kamery, tak jde hned všechno rychle k šípku. Taky jsem si připomněl klasické romanticko-komediální tropy. Učebnicová situační komedie. Na jednu stranu mi chyběly vizuální gagy, na druhou stranu možná lepší, protože by to snadno mohlo zabřednout do trapnosti. Poznal jsem ale i nové věci. Jako třeba co to znamená, když postavy mezi sebou mají nulovou chemii. Mezi sebou, ale i mezi mnou a nimi. A já se tak během filmu sám sebe několikrát ptal, proč se na to dívám, když je mi osud některých postav úplně putna. Co je na těch novomanželích speciálního, když sotva znám jejich jména? Co je speciálního zrovna na této firmě zařizující svatby? Říkejte mi, že jsem po bitvě generál, ale jakou logiku má zařídit svatbu na zámečku a ani se nestarat o to, jestli bude na vše dostatek elektrické energie? Byl to ale hezký film (i když by mu v mnoha scénách prospěla dieta - zkrácení scén), taková univerzální dramedie, která nezná státních hranic ani jazykových bariér. (10.11.2017)

Čekala jsem trochu více zábavy, ale v jádru jde o velmi milý film, který příjemně plyne, a to především díky výborné muzice. Z herců mě hodně zaujal Gilles Lellouche, mimikou v obličeji mi občas připomněl Louise de Funèse, akorát tedy v krapet šarmantnější podobě. Z hereček jsem si užívala hlavně Eye Haidara, kterou bych typově přirovnala k ženské obdobě Omara Sy. A právě interakci mezi náhradním zpěvákem a zástupkyní šéfa svatební agentury mě z celého toho propletence postaviček bavilo sledovat nejvíce. (70%) (21.08.2020)

Způsob snímání připomíná jednu nekonečnou reportáž ze zákulisí nervního povolání, styl vyprávění se však zejména v první půli blíží rozhlasové konverzační hře. Povšechnému hemžení důležitě se tvářících postaviček pomalu hrozí jednotvárnost, až po hodině vytrhne z lehké dřímoty nástup hostů, třebaže také jejich skladba pracuje se zběžným figurkařením.Pravda je, že s houstnoucími problémy se i zábava stupňuje, nicméně týká se zejména ryze profesních fíglů. Třeba jak využít sáhodlouhého proslovu sebestředného novomanžela, čím svatebčanům rychle a levně nacpat břicha nebo kde hledat kolegiální výpomoc v nouzi – přece na konkurenční kovbojské svatbě s apačským rabínem, zastupujícím jeden z perlivých detailů. Zato trik, jak splynout s hosty, znali už Nesvatbovi, efektní finální gag se okatě chystá a pospolité smíření v duchu „multi-kulti“ vyzní hodně lacině, byť kýžené dojetí zařídí. (02.11.2019)

Francouzské filmy u mě letos v kinech opravdu bodují.I dva jsou rodina,Z Paříže do Paříže,Srdečně vás vítáme a Alibi na klíč pro mě byly příjemným překvapením.Se stejnými pocity jsem šel i na tento snímek.Místy velmi vtipné,místy trochu zdlouhavé,proto dám jen 3 hvězdy.Zklamán ale rozhodně nejsem,tak doufám,že francouzská kinematografie budu nadále tak plodná jako letos. (20.11.2017)