Noční zvířata

Nádherně nasnímané i stylizované, fenomenálně ohudebněné a skvostně odehrané nabubřelé snobské nic, na kterém je vůbec nejhorší to, že finální rozuzlení (a je úplně jedno, ke kterému z těch dvou či tří možných výkladů se ve výsledku přikloníte) nedává zpětně "opravňující štempl"/opodstatnění oné rádoby důmyslné formální výstavbě jakože mindfucku. Spíše naopak v plné nahotě ukazuje, že z každé z těch tří narativních vrstev by bohatě stačila pouze jedna stěžejní scéna, aby se docílilo shodného efektu i vyznění (a to pro všechna tři možná vyznění). Ovšem úvodní hardcore titulky ponechat; ty jsou na tom to vůbec nejlepší a nejpodvratnější. (21.11.2016)

Dva jednoduché příběhy, které bravurní režie dokáže spojit v jedno tíživé a silně atmosferické dílo. Noční zvířata jsou inteligentní, ale nikoli snobské, jsou trochu snové, ale svými emocemi pichlavě reálné. Těžko popsat, čím to, že Tom Ford dokáže ze známých témat a konceptuálně "neoriginálních" scén vytvořit něco tak unikátního a silného... Když jedna postava pronáší slova směrem k druhé, sami cítíme jejich velký dopad. Film utváří skutečný zážitek. Obrovskou zásluhu na tom nesou perfektní herci a hudba. 9/10 (25.11.2016)

“MĚL JSEM TOMU ZABRÁNIT…“ /// Po „uměleckým“ úvodě přichází psychoušskej příběh. Na střídačku se ocitám v realitě, minulosti a fiktivním světě, kterýmu vládne Gyllenhaalův zkurvenej slaboch. V přítomnosti zase Amy rozjímá o svým životě a snobská uhlazenost kontrastuje s násilnou (a smutnou) fikcí. Všechno dohromady mně to má něco říct… hele, tohle je na mě moc náročný… Nedokážu posoudit, kterej příběh měl hrát prim, páč i to drámo postupně ubírá na vobrátkách – asi aby se vyrovnalo ty druhý nudě. Gradovat to má pohledem do restaurace na osamělou a čekající ženu, což ve mně může za jistejch okolností vzbudit nějaký asociace, ale tady se to chlubí svojí filmovou „náročností“. Tož to maj kurva napsat, že nechtěj, aby jim tam lezli vobyčejní čumilové. Já bych zůstal doma! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Tony a Susan“, kterou v roce 1993 napsal Austin Wright, neznám. 2.) Jsem polda s rakem. 3.) Mám rád takový ty filmy, vo tom, že prachy jsou krásná věc, ale štěstí… 4.) Thx za titule „Dado“ a „veronika.indruchova“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (24.02.2017)

No popravdě jsem čekal, že tyhle "zvířata" budou o něco dravější. Ale, jo. Film má dvě linie vyprávění a to děj knihy a samotnej příběh filmu. Když se člověk vžije do příběhu knihy a měl by to zažít na vlastí kůži tak je to masakr a rozhodně nápor na psychiku. Za sebe musím říct, že zakončení knihy se mi nelíbilo tak jako zakončení filmu. Mnohým se asi bude zdát zakončení filmu nic nevysvětlující. Já jsem ho ale očekával a za mě je ten konec všeříkající. Na to si ale musí přijít každej sám. Slabší 4 hvězdy. PS: Už dlouho jsem neviděl takový WTF úvodní titulky. (02.12.2022)

Typický příklad bezohledné formy vítězící nad obsahem. Bohužel, Nocturnal Animals jsou opravdu krásný zážitek pro oko, oceňuju všechny detaily prolínání románu v hlavním příběhu, trojí barevné schéma, ale víc nic. Zdá se mi poněkud nedostačující, aby takový počin, o kterém se hovoří v superlativech, pojednával jen o tak běžném momentě v životě, jakým je vyrovnávání se s rozchodem. Mezilidské vztahy mají své začátky a konce, je to tak prosté. Ale je život skutečně tak málo inspirativní, aby nenabízel ani o kapku více? Díky alespoň za ten silní herecký soubor, díky nimž ty šablonky alespoň trochu fungují. Amy je estetická a krásně melancholická, Jake zemitý a Michael zas a znovu klasický drsňák. Knihu Tony and Susan (1993) vynechám. (04.11.2018)