Noční zvířata

Tony Hastings (Jake Gyllenhaal) je při jízdě na silnici vytlačen autem, které řídí trojice výtržníků. Po zastavení mu sice nabídnou pomoc, ale po výměně kola dva z nich odjíždí s jeho ženou a dcerou pryč. Tonymu se podaří kontaktovat policii a s hledáním rodiny mu pomáhá detektiv Bobby Andes (Michael Shannon)... Dějová linka románu Edwarda Sheffielda (Jake Gyllenhaal), který čte Susan Morrow (Amy Adams), nebyla nejoriginálnější, ale na druhou stranu nebyla vůbec špatná. Celkový zážitek z filmu kazí to, že je takový neukončený, protože těch věcí se tam nakouslo více a pak se k nim příběh nevrátil (manželova nevěra, ztráta dítěte a samotný konec). (02.01.2017)

Opět jeden z náročnějších a lehce znepokojivých filmů. Ono Gyllehhaal si poslední dobou vždy vybírá obdobně tématicky založené filmy a celkem mu to i svědčí, zde mu slušně sekunduje i můj oblíbenec Michael Shannon v roli detektiva, který je jak jinak než skvělý. Lehce mě štvala linie s Amy Adams, která mi přišla poněkud nezáživná. Příliš se k filmu napsat nedá, zásadní zvrat příjde poměrně brzy, tedy bez spoilerů je složité o filmu cokoliv napsat. Uvítal bych rychlejší tempo, ale zhlédnutí nelituji, má to však silný emoční průběh. 75% (06.01.2017)

Nocturnal Animals toho mají hodně a cokoliv z příběhu, který se zdá být díky paralelní výpravě mnohem složitější, než ve skutečnosti opravdu je, by bylo škoda prozrazovat. Pořád o tom přemýšlím a jak by řekl poet, tento velmi tradiční způsob podávání pomsty za studena mi přijde velmi netradiční. Na závěr zmíním bez jmenování herce, kteří tvoří nejsilnější partu za několik posledních měsíců. Perfektní film, doporučuju! 90% (07.02.2017)

„Když někoho miluješ, snažíš se, aby to fungovalo. Jen tak to nezahodíš. Musíš si toho vážit. Třeba už to podruhé nenajdeš.“ Pravda, na „umělecké“ titulky jsem zprvu zíral trochu nedůvěřivě, celkově byl ten úvod dost pozvolný, ale mělo to svůj smysl. A od chvíle, kdy jsem se „začetl“, mě to chytlo maximálně. Právě hlavně „fikční“ příběh byl výborný, stejně jako Susan jsem byl dychtivý po pokračování a skoro se až zlobil ve chvílích, kdy číst přestala. Ale i obě 2 doplňující linie jsem postupně začal oceňovat, protože rozplétaly celý příběh. A ten nápad vyvolat pomocí knihy vzpomínky a pomoct „viníkovi“ uvědomit si jeho chyby a nechat ho za ně „platit“, byl zpracovaný celkem zdařile. A co se týče „problémového“ konce, s odstupem času mu přicházím na chuť čím dál víc. Prozatím to budou silné 4*, ale v budoucnu bych si film rád pustil znovu. „Teď si to neuvědomuješ, ale my dvě jsme si podobnější, než si myslíš.“ - „Ne. Nemáš pravdu. Nejsme si vůbec podobné.“ - „Opravdu? Jen počkej. Všechny se nakonec staneme svými matkami.“ (10.04.2017)

Tři paralelní osy: přítomnost, minulost, fikce. Ve všech vystupují stejní hrdinové, což hrdinku vede k úvahám, nakolik má smyšlený příběh odrážet její vlastní život. Úvodní psychologická část z texaského middle of nowhere byla úchvatná, vezmu-li nicméně v úvahu, že se po příchodu Michaela Shannona na scénu celá knižní osa přeměnila na předvídatelné klišé, zatímco reálná osa začala pro změnu stagnovat a vlastně k žádnému rozuzlení nedospěla, na víc než tři hvězdy to v tomto případě fakt nevidím. (25.02.2017)