Dobří holubi se vracejí

Tenhle film byl v mém životě dosti významný. Tak se to hold seběhlo, že i on zasáhl do mého života. Ale čas vše hojí, pomalu sice, ale hojí. Poslední film V. Menšíka. Film sám o sobě je ukázkou nejrůznějších lidí co propadli a zápolí s problémem alkoholismu, a jejich charaktery jsou ukázány jen povrchně a učebnicově. Ovšem co říká primář, to jsou věty, které platí neustále a budou platit. (04.09.2010)

Nevím, zda je žánr "komedie" pro tento snímek opodstatněný. Spíše mi přišel jako drama se smutnými úsměvy. Film mi v některých scénách dost připomínal Přelet nad kukaččím hnízdem. Zvláště pan Hrušínský byl ve své roli naprosto fascinující, něco jako mužský protějšek vrchní sestry Ratchedové. Ostatní herecké osobnosti také excelovaly. Výborné herecké seskupení zmůže s filmem hodně. A myslím, že v případě tohoto filmu, z něj herecké kvality zúčastněných vytvořily silný filmový zážitek. (06.12.2008)

Toto by měli pouštět povinně všem dnešním alkoholikům (ale to i třeba zamenité Tažné ptáky nebo Ikarův pád), anebo je s tím alespoň strašit před spaním, a nad nimi by mohl stát sám vrchní ošetřovatel Masák (po nějakém čase skvělý záporák pana Hrušinského) se svými avantgardními léčebnými metodami s notýskem v ruce a rozdávat ty své černé puntíky:-) Velmi dobrý spíš dramatický film, místy s depresivní atmosférou (šikana, beznaděj, ponížení, bolest) ale hlavně s opravdu mimořádným hereckým obsazením. Každý zahrál tak jak jen to bylo v jeho silách, tedy víceméně dobře:-) (19.05.2006)

"Žít jako člověk, chtít lepším být, pracovat pilně, přestat už pít, líbat svou ženu, rodiče ctít, dětem svým příkladem jít. Můj bratře v bílém, pomoz mi žít, pomoz mi hledat, pomoz mi chtít, pomoz mi dávat, pomoz mi brát, pomoz mi zas rovně stát." Ponořit se do myšlenek notorických alkoholiků je jednou z nejtěžších disciplín, zvláště u těch, kteří tomuto mámení nikdy nepodlehli v tak intezivní míře, aby byli schopni důkladně interpretovat jejich pocity i pohnutky. U Ladislava Pecháčka bylo toto poznání o něco snazší díky jeho bývalé profesi; konfrontace se získaným materiálem tu měla nepochybně svůj úkol. Záměr umístit příběh do ponurého areálu barokního zámku, v němž je zřízena protialkoholní léčebna s "avantgardními" metodami, se vyplatil zejména v případě kamery, ale výborně zapadá i do představy bezvýchodného stavu jednotlivých pacientů. Jestliže režisér Dušan Klein hovoří v přiloženém bonusovém komentáři o seskupení tehdejší herecké elity, nelze k tomu dodávat cokoli bližšího. Vedle výborného Milana Kňažka v zajímavě podané roli přemýšlivého idealisty zaujme samozřejmě tyranizující ošetřovatel Rudolfa Hrušínského, ale nezanedbával bych ani pestré složení mužského kolektivu, neboť každý se v léčebně ocitl z různých důvodů. Naprosto výjimečný je výkon Zdeňka Řehoře, u Miroslava Macháčka lze předpokládat trpkou osobní zkušenost, stejně jako u tehdy již zesláblého a nemocí strhaného Vladimíra Menšíka. Nepředstíraná závažnost zvoleného tématu přímo vybízí k zamyšlení nad vlastním životem a tím, že se film neuchyluje k moralizování hledá východisko v názoru, že užívat bychom měli všeho s mírou. Alkoholu i knih. Záleží jen na nás, čemu nakonec propadneme. (28.08.2010)

Velmi silná tragikomedie Dušana Kleina o závažném sociopatologickém jevu v naší společnosti, který byl do té doby tak trochu tabu. Komedie o marném boji se závislostí na alkoholu...to samo o sobě chce velký nadhled a odvahu. Nejsmutnější je ale už sám hodně popisný (a spojlerující) metaforický název snímku... Dá se tu dokonce vycítit jistá paralela s Formanovým Přeletem nad kukaččím hnízdem - hlavní hrdinové a jejich boj proti totalitní zvůli je očividný, ale Dušan Klein zůstal bohužel stát někde na polovině cesty... Podobné filmy: Ikarův pád, Tažní ptáci, Dnes naposled, Zjasnělá noc, Hadí jed, Hodina klavíru (13.10.2007)