Režie:
Dušan KleinKamera:
Josef VanišHudba:
Harry MacourekHrají:
Milan Kňažko, Alicja Jachiewicz, Rudolf Hrušínský, Miroslav Macháček, Vladimír Menšík, Pavel Zedníček, Jiří Hálek, Marián Labuda st., Zdeněk Řehoř (více)Obsahy(1)
Autorskou dvojici – spisovatele a lékaře Ladislava Pecháčka a režiséra Dušana Kleina – znají diváci z jejich společné komedie Jak svět přichází o básníky a z jejích čtyřech volných pokračování. Koncem osmdesátých let se oba autoři setkali i při realizaci příběhu z protialkoholní léčebny. Zde se sešla pestrá společnost – vzdělanec a topič Lexa, neúspěšný malíř Ament, profesor dějepisu Zlámal, farář Dorenda, číšník Čtvrtečka a herec Šmok. Ti všichni zápolí s démonem alkoholu, v separaci prožívají své malé radosti i trápení. Nesnášejí despotického vrchního ošetřovatele Masáka a jeho „experimentální“ léčebné metody. Jediný Lexa, rváč a bojovník za práva nejen svá, ale i ostatních, se mu dokáže postavit… Režisér Dušan Klein o filmu řekl: „Z hrdiny v závěru hovoří vnitřní hlas, touha žít, nepoddat se ničemu, nezůstat v zajetí, nebýt manipulovaný alkoholem ani lidmi. Člověk by sám měl přijít na to, jak žít.“ Předností filmu jsou vtipné dialogy a vynikající herecké výkony v čele s Rudolfem Hrušínským v roli ošetřovatele Masáka a Milanem Kňažkem jako topičem Lexou. Svou poslední filmovou roli – alkoholika Honzíčka – zde vytvořil Vladimír Menšík. (Česká televize)
(více)Recenze (280)
I když mi Milan Kňažko v českých filmech vadí svou jistou afektovaností, film se mi líbil hlavně pro vzpomínkové scény z 50. let, které reflektuje neideologicky (i když celkově se mi zdá, že Klein dost vychází z Kachyni - výtvarnou stylizací i nostalgičností - ale jen a jen ku prospěchu věci) a jimž vévodí výstup Petra Čepka, který za doprovodu benja pěje odvázanou dvojsmyslnou píseň Lehni si, Mařenko, na záda (nutno říci, že hudební složka filmu je na pozdní 80. léta - kdy do filmu pronikal poprockový umělohmotný zvuk - výborná - Harry Macourek přeci jen byl jazzmann a zároveň ještě školen v klasické hudbě). Dobré a realistické výkony tu podali rozhodně Zdeněk Řehoř v roli učitele a Pavel Zedníček fotbalisty, nemohli být vybráni lépe (naopak Labuda není špatný, ale jako pijící farář mi moc nepřišel). Bez komentáře jsou pak Menšík a Hrušínský. ()
Ako film je to niečo odlišné od bežnej produkcie, ozaj sa s filmom pohrali, je umelecký a plný zaujímavých myšlienok, je v zaujímavej forme. Hranie sa s kamerou, či schémami je tu badateľné. Trocha ma rozlaďoval ten mix slovenčiny a češtiny u našich hercov, tiež mi je ľúto, že s Menšíkom a jeho životom, ktorý ovplyvňovali závislosti na alkohole a cigaretách už nič nepohlo. Tiež ma mrzí, čo sa neskôr porobilo s Kleinom, lebo tento film bol pre mňa niečo ako naše Nebo nad Berlínom, či Prelet nad kukučím hniezdom. Filmu najviac chýba nejaký výrazný moment, niečo silnejšie a pevnejšie v scenári, proste aj nejaký silnejší odkaz, ale aj tak to považujem za niečo pozoruhodné, čo sa s témou alkoholizmu neobyčajne vyhralo. ()
Po ,,znovuobjevení " snímku zvedám o jednu hvězdu. Na svou dobu hodně dobře natočený snímek, který není pouze o alkoholismu. Což jsem nyní po letech, ještě více pro sebe odkryla. Na dobu, kdy vznikl dost odvážné, Pan Hrušínský, který přestavuje režim s mocí, je odporný. Jak Kňažka nemusím, hrát opravdu umí a zde klobouk dolů. Výborný film o síle ducha, který vřele doporučuji. ()
+4* při sledování Úsměvů smutných mužů mi přišla na mysl vzpomínka na Vracející se dobré holubi, které jsem už neviděl taaák dlouho. A proto jsem si je rovnou připomenul, abych si udělal tento srovnávací komentář podobných filmů z protialkoholní léčebny. Co se týká příběhu, tak oba ukazují bolestnou a odvrácenou stranu účinku alkoholu a těžkosti se zdoláváním závislosti. Sice ani jeden nedokáže přesvědčit začínající alkoholiky, ale aspoň se i to snaží. Docela dobře je vidět kam se za těch 30let posunula filmová tvorba zejména ve způsobu vyprávění a stylizaci. Oba jsou zajímavé, ale Holubi přece jen stojí na velmi kvalitních hereckých výkonech a obsahově na mě působil intenzivněji a důvěryhodněji, a proto je mezi filmy ta hvězdička rozdíl. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] ()
„Říhnutí je neslušné. Neslušné je zakázané. Zakázané je tajemné. A tajemné je láska.“ Místy i vcelku zábavný, ale povětšinou vážný a místy vyloženě depresivní náhled do života obyvatel jednoho „avantgardního“ ústavu pro alkoholiky. K herecky výborně obsazeným svěřenců „léčebny“ jsem si dokázal rychle najít vztah, ačkoliv ke Kňažkově postavě jsem místy neměl úplně pochopení a jeho rebelující tendence mi občas přišly trochu zbytečné. Hrušínského despotický ošetřovatel sice působil téměř démonicky, ale jeho systém koleček v podstatě příliš neznamenal, neb to nebylo o boji s personálem, ale se sebou samým. Nejsilnější pasáží pro mě bylo „vykloktávání“, nejslabší pak Lexovo tendenční „prozření“ ke konci filmu. Celkově to vidím na solidní 4*. „A co budete dělat?“ - „Človek má dve možnosti. Buď usiluje o anti-inštitúcii, a stane sa kacírom, alebo je vo svojom odpore sám a stane sa z neho mučeník.“ - „A co vy?“ - „Ja? Ja sa ožením!“ - „To je třetí možnost?“ - „Ne, to je ta druhá. Bude z něj mučedník.“ ()
Galerie (17)
Photo © Filmové studio Barrandov / Vladimír Souček
Zajímavosti (25)
- Ve filmu si společně zahráli životní partneři Jaroslava Brousková a Ladislav Potměšil. (M.B)
- Herec Josef Somr neztvárnil roli lékaře pouze v tomto snímku, ale dále např. ve filmu Helimadoe z roku 1992 v režii Jaromila Jireše, kde ztvárnil venkovského lékaře Hanzelína, a také např. v první sérii seriálu Zdivočelá země (od r. 1997) v režii Hynka Bočana, kde se představil v roli doktora Holubce. (majky19)
- Píseň, kterou zazpívá na večírku Lexova (Milan Kňažko) přítelkyně (Alicja Jachiewicz), je skladba od Giacoma Pucciniho „O mio babbino caro“ z opery „Gianni Schicchi“. (majky19)
Reklama