Jak básníci přicházejí o iluze

Pro mě osobně vrchol celé „pentalogie“. Pak už to šlo jenom a jenom z kopce... Problém je ovšem v tom, že ani tohle není až takový zázrak. Slušné scény se tu střídají se slabšími, a mnohdy to je celé tak nějak přes míru, ať už jde o místa, která mají být vtipná a nebo naopak, když se tvůrci pokusí o nějaké dobře znějící "moudro"... Také romantika má ve filmu povětšinou docela kýčovitou ražbu sladkobolného melodramatu, které sice poněkud vyvažuje "překvapivý" závěr (jímž si tvůrci připravili půdu pro další díl), ale i tak je jí tam zbytečně mnoho. Asi nejlepší je film ve chvílích, kdy se tvůrci pokusili o čistě "žánrové" výjevy, scény v hospodě nebo v nemocnici, kde Štěpánek slouží jako zřízenec. Suma sumárum, je to tak trochu onen pověstný dort pejska a kočičky, trochu romantiky, trochu poučení, trochu lyriky, trochu socialisticky cudné erotiky, trochu romantiky, trochu angažovaného tepání poměrů a ždibec pravdy... Výsledek se poněkud drolí a rozpadá, i když samozřejmě mohlo být i hůř... Celkový dojem: 75% (27.10.2006)

Stále stejně svěží, vkusná, vtipná a pohodová studentská komedie, což je v žánru vzácný úkaz na úrovni zjevení. Současně nejzdařilejší díl básnické série, plný drobných klenotů, ať už jsou to Svěrákovy přednášky a Leffinqwellův pracovní stůl nebo spousty nesmrtelných hlášek, které padají ze všech stran. „V praktických cvičeních něco přeřízl, soudruhu profesore.“ - „Ale, Sejkoro! To se mu v životě stane ještě mockrát.“ (11.09.2009)

Keď som sa v týchto dňoch ku filmom tejto série vrátil ( v dôsledku toho, že sa ma to začína týkať ) pomädlil som si ruky a začal som sa na vysokú školu skutočne tešiť. Okolie vnímané básnickým rojkom , ktorý si všetko uľahčuje svojou pestrou predstavivosťou a túžbou po ženách. Tých sa okolo neho zopár premelie, ale stále túži po svojej "vyvolenej" ktorá ho bude mať skutočne rada. Študentský život taký ako má byť. Kto si na túto sériu nájde čas, nenechá ho na seba zabudnúť. To garantujem. (31.08.2011)

Druhý díl BÁSNÍKŮ je dnes komediálním historickým filmem o skutečné podobě vysokoškolského studia pozdního komunismu. Hravost a nadhled, které ho provázejí, nezmizely, dospělost a vážnost, kterým se při nejlepší vůli nemohl vyhnout, nepřevládají. Výhody, nabízené tehdejším režimem, musejí na jedné straně dnešním studentům připadat jako sen, na straně druhé však dnes musí stejně zákonitě šokovat úzkost obzorů, příznačných pro předlistopadovou dobu. Příběh o dospívání, který mi ve své komediální podobě připadá jako varianta obdobně komponované a postupně vznikající Truffautovy pentalogie, si pohrává s variantností budoucího života: tou slušnou a nezištnou a tou rvavě konzumistickou. Bezradnost, kterou vyzařuje, není v žádném případě autorským selháním; naopak skvěle postihuje skutečný ráz doby karikatur rezavějících ideálů. Nenápadnost kvality je nápadným rysem poctivého Kleinova i Pecháčkova umění. Tuto formu nenápadnosti jim lze jen upřímně závidět. (02.01.2008)

Jsi modrá jako hladina. Jsi řeka, která usíná. Jsi jako nebe za úsvitu. A věříš na lži ze soucitu. Na nemoci a uzdravení, na hříchy a odpuštění. Ať se v každé roční době prostíráš ve mně a já v tobě, krajino nejkrásnějších míst, knížko má, v níž se učím číst. Ať klín tvůj láskou nepohrdne, když nosíš roucho milosrdné. (17.02.2008)