Jak básníci přicházejí o iluze

Jak básníci přicházejí o iluze, považuji za vrchol “Básnické ságy“ a snad za nejlepší film o studiu na výšce vůbec. Je to opět úderné, vtipné a poučné, stejně jako první díl. Oproti němu je tam ovšem ještě “to“ něco navíc, co dělá tento film tak kouzelným, a proto ho taky překonává. K tomu všemu navíc přispěli nové postavy, Štěpánovi spolubydlící na koleji, ale i jiné, jako například postavy profesorů Zdeňka Svěráka a Jana Přeučila a mnoho dalších! Navíc Štěpánova nová láska je opět k sežrání. Také je tu spousta kultovních hlášek a scén a i hudba je opět trefná a příjemná! Celé je to vlastně ještě vtipnější a vyspělejší než jednička! Prostě další a taky nejpřívětivější osudy Básníků. Tentokrát na vysoké škole, 5 hvězd. (19.02.2011)

Myslím, že předčil svého prvního bratříčka. A kdo by to byl vlastně čekal! Dušan Klein se ve dvojce už jen zlepšil, přibral nové herce, skvěle zakonponoval animace do děje a vůbec dobře přetvořil námět, jenž byl evidentně psán lidsky, z vlastních zkušeností. Mnohdy se objevuje fráze, která varuje a zuřivě vysvětluje - Nečekejte řachandu! Tenhle film je pro přemýšlení! Kleinovi básníci spojily obojí a jsou i nevtíravě úsměvní a zároveň značně naturalističtí, s pasážemi na zamyšlení. Tato skutečnost je hodně vzácná. (25.08.2005)

"Pane profesore, jak pozná člověk, že není pitomej? - No, chytrej člověk to nepozná nikdy a blbci je to jedno." Štěpánek (Pavel Kříž) jde na vysokou. Následuje druhá láska a neustálé učení latinských názvu celé anatomie. Mám dvojku stejně rád jako první díl. Teď s velkým postupem času jsem si krásně zavzpomínal na moje učení anatomie. Všechny ty latinské názvy... Ach ty vzpomínky. Každopádně vždy oceňuji s jakým humorem Básníci zvládají pokračování. Navíc nechybí Zdeněk Svěrák s jeho klasickou rolí a přednáška o uspořádání stolu. A taky tu máme posilu v Karlu Rodenovi. No a samozřejmě Jeskyňka (Adriana Romanová-Tarábková). Za mě nejkrásnější můza z trilogie. Konec hořký na který nelze zapomenout. Holt, někdy se o ty iluze přijít musí. "Na každém konci je hezké, že něco nového začíná." (80 %) (16.01.2022)

Nějakou chvíli poté, co jsem vychválil a opětihvězdičkoval Kleinovo Vážení přátelé ano, jsem si s nepotěšením uvědomil, že zrovna tak jako Básníci je to celé složeno z více či méně samoúčelných mikrovtípků, že příliš mnoho věcí se stane a rozhovorů proběhne jen proto, aby mohla zaznít pointová hláška, buď laskavý humor nebo laskavé moudro, obvykle obojí. No a teď zjišťuju, že to má i stejného scénáristu. A Holubi to samý. A vždycky je to nějaký sympatický přemýšlivý chlapík s nadhledem, který, jak pěkně vystihla NinadeL k jednomu dílu Básníků, "drží krok, ale ne hubu" (což lze však i obrátit). Ovšem Vážení přátelé ano má přece jen nějakou ideu, je to ten úplně zkorodovaný socialismus (pěkně spojen s hrdinovou krizí středního věku). Básníci mají jen jakési pseudotéma jakože strasti a slasti študáckého života. Což je málo. Výše uvedené je jedním ze dvou důvodů, proč tyto jinak celkem cool komedie nemohu považovat za hodnotný film. Tím druhým důvodem je fakt, že Štěpán Šafránek je ta úplně nejpodbízivější postava českého kina. (Už to spojení lékař-básník je hodně nejapné, byť bohužel nikoli nereálné.) K hodnocení prvních čtyř dílů (další jsem neviděl) si zástupně vybírám druhý, protože ten jsem kdysi viděl na véháesce tolikrát, že si většinu scén pamatuju do dneška. V tomto díle mimo jiné v zahleděnosti do jednotlivých žertovných scének tvůrcům ani nevadí, že Štěpán Šafránek je básník, který kvůli hmotnému prospěchu neváhá balit směšnou, hloupou a nehezkou dcerušku nějakého tuneláře. Kultem samozřejmě zůstávají Bronsteinovy výzkumy uspořádání psacího stolu a jejich řešení na katedře duševní hygieny. (10.08.2016)

Pro mě osobně vrchol celé „pentalogie“. Pak už to šlo jenom a jenom z kopce... Problém je ovšem v tom, že ani tohle není až takový zázrak. Slušné scény se tu střídají se slabšími, a mnohdy to je celé tak nějak přes míru, ať už jde o místa, která mají být vtipná a nebo naopak, když se tvůrci pokusí o nějaké dobře znějící "moudro"... Také romantika má ve filmu povětšinou docela kýčovitou ražbu sladkobolného melodramatu, které sice poněkud vyvažuje "překvapivý" závěr (jímž si tvůrci připravili půdu pro další díl), ale i tak je jí tam zbytečně mnoho. Asi nejlepší je film ve chvílích, kdy se tvůrci pokusili o čistě "žánrové" výjevy, scény v hospodě nebo v nemocnici, kde Štěpánek slouží jako zřízenec. Suma sumárum, je to tak trochu onen pověstný dort pejska a kočičky, trochu romantiky, trochu poučení, trochu lyriky, trochu socialisticky cudné erotiky, trochu romantiky, trochu angažovaného tepání poměrů a ždibec pravdy... Výsledek se poněkud drolí a rozpadá, i když samozřejmě mohlo být i hůř... Celkový dojem: 75% (27.10.2006)