Nádech pro lásku

Dobrý film, ale až moc velká sázka na jistotu. Od začátku do konce jede podle zaběhnutých žánrových pravidel a nedokáže vůbec překvapit. Přesně dokážete odhadnout následující scénu za scénou. Co mi tedy vyhovovalo, že se nejedná o film, který z vás chce za každou cenu ždímat slzy, ale právě naopak, je plný naděje a optimismu. Herecky výborné, Claire Foy už mám ráda delší dobu a myslím si, že z plátna v budoucnu jen tak nezmizí. Nádech pro lásku je dobrý film, ale nemá nic navíc. (30.11.2017)

Moje hodnocení se primárně odvíjí ze zkaženého závěru, jelikož když měl děj gradovat a měli z nás téct potoky slz, tak jsem se pouze šklebil na monitor svého notasu. Celých 20 minut filmaři zabili a nedopustili žádné citové zabarvení, které by jinak průměrný romantický film vyšvihl vzhůru v hodnocení. Takto dávám pouze 2*. (10.06.2018)

(172/2017) / Taký ten film vhodný na nedelu o tretej. Pozeral som hlavne kvoli Claire Foy a Garfieldovi. Z tohto hľadiska som dostal čo som očakával a musím povedať, že Garfield to dal super aj keď celý film vlastne musel odohrať ležiac v posteli. Príbeh podobný Teórii všetkého, kvalitný, ale vcelku rutinný. (6/10) (31.12.2017)

Většinou filmy s vykalkulovaným emočním dopadem na citlivého diváka příliš dobře nehodnotím, ale tohle je jedna z výjimek. Velmi se mi líbil herecký výkon Claire Foy, pobavily mě opakované úspěšné průniky černého humoru do jinak dramatického příběhu, ale hlavně jsem se dokázal dokonale vžít do situace hlavního hrdiny. Kdo se nikdy nedusil, kvůli neprůchodné tracheostomické kanyle, těžko ocení, jak zajímavé jsou to okamžiky:-) Hlavním důvodem pro udělení čtvrté hvězdičky bylo každopádně to, že jsem se po celou dobu slušně bavil, klidně bych se ale obešel bez některých scén, které byly natočeny jen kvůli hře na city. (26.06.2018)

Idea veľmi podobná ako pri Me Before You, takže už len tento fakt tomu ubral na originalite. Dokonca aj tá emočná línia bola viacmenej totožná - rezignáciu striedala nádej a boj o prežitie, a napokon zas prichádzali fázy túžby po smrti. Mňa osobne najviac vzala za srdce tá časť tesne po Robinovom ochrnutí, najmä keď sa mu snažili odčítať z pier, čo chce povedať - napokon z neho vyšlo Let me die... Potom už to bol taký gradačný štandard - roky stabilizácie, relatívneho šťastia, prínosu pre spoločnosť, a t ď. Nehovorím, že som sa nudil, ale bol to taký priemer. V celkovom ponímaní to však bola najmä pekná spomienka producenta Jonathana Cavendisha na svojho otca, ktorý spôsobil revolúciu v zdravotnej starostlivosti o respiračne závislých pacientov. (16.01.2018)