Tvůrci:
Álex PinaHrají:
Pedro Alonso, Úrsula Corberó, Álvaro Morte, Miguel Herrán, Alba Flores, Itziar Ituño, Jaime Lorente, Esther Acebo, Darko Perić, Enrique Arce (více)VOD (1)
Epizody(10)
-
Konec cesty (S05E01)
-
Věříš v reinkarnaci? (S05E02)
-
Vítejte na představení života (S05E03)
-
Místo v nebi (S05E04)
-
Spousta životů (S05E05)
-
Tlak stoupá (S05E06)
-
Zbožné přání (S05E07)
-
Teorie elegance (S05E08)
-
Důvěrný rozhovor (S05E09)
-
Rodinná tradice (S05E10)
Obsahy(1)
Ve Španělské národní bance už banda strávila víc než 100 hodin a Profesor je v ohrožení. A aby toho nebylo málo, blíží se nový nepřítel – armáda. (Netflix)
Recenze (78)
5. série je absolutně masakroidní nářez a první půlka je hodna toho pustit si ji hezky ohuleně na repráčky, až se budou sousedi divit. Ta je totiž naprosto prošpikovaná akčními scénami, brutálním body countem a samozřejmě geniální strategií zločinců, která nemůže v žádné řadě chybět. Třetí díl s Aliciiným porodem u Profesora je podle mě strop první poloviny, kdežto desátý díl je strop té druhé a zároveň celého tohoto bezkonkurenčního španělského klenotu, který se nebudu zdráhat si jednou zopakovat. Naprosto vůbec jsem nevěřila tomu, že to dokážou zakončit tímhle způsobem, aby byli spokojení hlavně diváci. S těmito postavami se mi loučí opravdu, ale opravdu špatně, ale v nejlepším se má přestat a právě proto se muselo zabránit tomu, aby měl LCDP nesmyslně další série, které by pak ublížily kvalitě. Rozum zůstává stát nad tím, jak tento scénář dokázal vymazlit veškeré detaily, které se proplétají i z předešlých sérii ve smysluplný celek. Tohle bylo fakt intenzivní orgasmické finále a západní kultura se má od Evropanů co učit. ()
Tak po čtvrté sérii se nám ihned navazuje tam, kde vše skončilo a prvních pět dílů je na tom kvalitativně zatím dost podobně právě se čtvrtou sérií. Největšími zklamání tu jsou rozhodně nepřehledné přestřelky, kterých je tu poměrně hodně a na kterých si tvůrci mohli dát více záležet (hold Španělé jsou více přes emoce, akce v tomto seriálu lehce hapruje) a poté poslední díl, u kterého jsem možná trošku zaujatý, ale zbavit se už několikáté velké hvězdy seriálu neháže dobré světlo na finálních 5 dílů, které přijdou v prosinci. Krom toho jsem si ale všech pět dílů užil s nadhledem. 5. série Part 1 - 80% Tak nám dnes - 3.12. 2021 dorazilo posledních pět finálových epizod tohohle, dnes již můžu říct, kultovního strhujícího seriálu, který nám čtyři roky zpátky naprosto vyrazil dech vším, co máme v seriálech rádi od neustálého napětí, naše oblíbené postavy pojmenované po všech možných městech až po infarktové zvraty, které dost většinou způsobovala nejspíše nejoblíbenější postava ze všech - Profesor. A přesně tohle najdeme i v posledních pěti dílech. Musím pochválit tvůrce, že za pochodu dokázali vymyslet takových geniálních scénářů, díky kterým jsem měl možnost si tenhle seriál naprosto vychutnat a legitimně s postavami sdílet obě loupeže. Ale taky k posledním pěti dílům, oproti PART 1 nám tu opět zmizely jediné dvě slabiny a to občasné nelogické činění postav a nepřehledné přestřelky, která tu už nebyla ani jedna a naopak se tu přiostřilio ve všech pozitivech. Highlightem posledních dílů je tu Sierrová, která tu vyloženě kraluje, což je něco, co bych po událostech z PART 1 absolutně nečekal. A nebudu lhát, když řeknu, že jsem se bál samotného konce, ale tvůrci prokázali svoji kvalitu, a i když lidé čekali jiný konec, tak tu po právu nemůžou nic namítávat, protože konec (a všech posledních pět dílů) byl naprostý emocionální kolotoč, ve kterém jsou Španělé nejlepší a seriálem LA CASA DE PAPEL si to jenom obhájili. Brilantní a chytré zakončení příběhu páté série. Bude mi to chybět. 5. série Part 2 - 95% ()
Šlo vidět, že už to mlelo z posledního, ale sakra, poslední várka epizod nabídla takovou šílenou scénaristickou mánii (nechápu, jak to dokážou dělat za běhu), neutuchající infarkt a briliantní hudbu. A jakože jasně, nepřináší to žádnou inovaci oproti předešlým sezónám a jede to na stejné bázi, ale přesto u toho budete těch 5 hodin sedět a neodlepíte se. A to je asi ta nejpozitivnější věc, co mě Money heist naučil. Jo, a takhle briliantně zpracovaný finální titulky jsem ještě neviděl… ()
Jeden z divácky nejúspěšnějších seriálů posledních let dospěl do svého ultimátně očekávaného konce a třebaže ono vyvrcholení spousta striktních obdivovatelů chválí, já jsem upřímně zklamán. Po pro mě nepříliš poutavé 3. a 4. řadě přišla 5. v září s absolutním oživením upadající seriálové značky a neváhal jsem hodnotit tak, jako kdysi v první sérii. Prosincové zakončení jsem vyhlížel jako 5leté dítě Ježíška, nakonec jsem ale dostal směsici překombinovaných zvratů, které skvěle fungovaly v případě první loupeže, teď už ale zkrátka nemohou nikoho ohromit. Svět byl zaslepen, já ne, finále jsem si představoval jiné, ale stále jde o seroš, který si i v mém srdci našel důstojné místo. [viděno na Netflixu] ()
Galerie (32)
Zajímavosti (6)
- Na začátku tohoto dílu můžeme slyšet skladbu „Friday I'm in Love“ od zpěvačky Phoebe Bridgers z roku 2018. Tato píseň je coververzí od britské hudební kapely The Cure. (Trajektt)
- Ve 37. minutě slyšíme v pozadí skladbu „Kingston Town“ od britské hudební skupiny UB40 z jejich alba „Labour of Love II“, které vyšlo v roce 1989. (Trajektt)
- Matías (Ahikar Azcona) si vymyslí jméno Pamplona, ve kterém se ve skutečnosti narodila představitelka Alicie Sierray, Najwa Nimri. (KajusaK)
Seriál je pořád stejně emočně vypjatý a cliffhangerovský, takže se drží původního zadání. Ještě explicitněji dává najevo svůj obdiv k technickým dovednostem a inženýrství. V závěru S05E07 ještě podpoří tento výklad. Proč se mi vlastně celý seriál tak líbil navzdory jeho co možná nejmasivnějšímu cílení? Přece kdybych si chtěl ulehčit kritiku, vytknu mu, nakolik se zavděčuje nízkým nárokům na emoční složku vztahů a podvoluje se divákům, jimž se přitom vzdaluje kvalitami svých postav… Naproti tomu příliš nekoketuje s intelektuály a emočně zdrženlivějším publikem. Jde mu tedy evidentně o masovost svého zásahu. Zároveň nehledá své útočiště v jednoznačném zavržení kapitalismu a spíše zobchoduje antisystémově podpořenou zkušenost rostoucí množiny pracujících chudých s estetikou snu. Příběh si je dobře vědom, kdy má zdůraznit individuum a kdy kolektiv. Bez kolektivu je individuum ztraceno a kolektiv dává svůj efektivní smysl pouze z respektu k individuu. Toto vágní stanovisko není třeba explicitně zastávat, protože je dáno banální zkušeností a samo o sobě neznamená žádnou formulaci politického postoje ke konkrétním cestám či aplikacím. Seriál není socialistický, ale rád si ze socialistické kritiky i estetiky půjčuje. Není individualistický, ale dává zapravdu individualismu pojetím triumfu výhradně v kolejích systému, který odsuzuje. Profesorovo zaujetí bezpečnostními mezerami parazitního systému se zrodilo v hlavě dítěte pozorujícího ultimátní reakci tohoto parazita během zavraždění loupícího otce. V posledním dílu se k této zlodějské tradici hlásí a s přiznaným hnusem odmítá samaritánskou auru, vnucenu mu ostatně vypočítavými médii. Je dobyvatelem, je zlodějem, je kořistníkem, je obráncem svého rodinného krbu. Nenechal se obalamutit, že tím bude, když se podvolí parazitnímu systému natolik, aby mu otročil jako my: zoufale bezmocná, neschopná, závistivá, rozhněvaná a citově nevyzrálá většina. Na kterou seriál samozřejmě cílí, aby co nejvíce vydělal. Triumfem hrdinů i tvůrců seriálu je samozřejmě maximalizovaná ekonomická emancipace, ironicky poháněná hněvem po hospodářské krizi, celkovým vývojem globálního kapitalismu a heroickou estetikou antikapitalistického odboje. Proč jsem si tedy zamiloval seriál tak přímočaře, až vlastně poctivě „falešný“? Právě proto. Jeho hrdinové jsou každý v nějakém ohledu mimořádní, a přitom stejně jako jejich zcela řadoví a přehlédnutelní diváci zakopávají o systém. Nemohou v něm realizovat svá srdce, svou touhu po spravedlnosti, svoje potřeby. Nenechávají se obalamutit, že jejich údělem je mu sloužit, že je nějakým zjevením boží vůle, jak se nám snaží vnutit křesťanská a s ní jakákoli antikomunistická dialektika kapitalismu, a vyrvou mu, co jim patří právem silnějšího. Kdo tento systém nedokáže porazit – jako ani samotný Che Guevara –, může ho ještě ždímat a třeba tím i urychlovat bankrot. Seriál se tedy nezavděčuje ani slabším, ani méně schopným, protože hrdinové jsou opak toho všeho, a přímá nebo i zprostředkovaná zkušenost nám praví, jak s nimi i silní a schopní mohou kolikrát sdílet svůj odpor ke statu quo. To je příběh Papírového domu. Silní a schopní jsou VYCUCÁVÁNI lháři a ubožáky, kterým je třeba se postavit a změřit síly na život a na smrt. To dokáže jen revolucionář, nebo zloděj. Ti ostatní jsou matroš. Jsou odsouzeni věřit ve své Ježíše, politiky a pornoherečky. Osobně volím ty pornoherečky. () (méně) (více)