Yes, My Dear Friends!
Režie:
Dušan KleinKamera:
Josef VanišHudba:
Petr HapkaHrají:
Milan Lasica, Jana Hlaváčová, František Řehák, Valérie Zawadská, Jan Hrušínský, Jiří Kodet, Rudolf Hrušínský, Alena Kreuzmannová, Pavel Zedníček (více)VOD (1)
Obsahy(1)
… aneb Kupředu, kupředu, Bohouši a Andělo... Padesátiletý Bohouš Fischer (M. Lasica) pracuje jako referent v podniku na výrobu záchodových mís a jiné zdravotnické keramiky. Úředničina ho nebaví, k nesmyslnému vykazování kdejakých zbytečností pociťuje stále větší odpor. Chtěl by se opravdově věnovat ženě, dětem a nějaké smysluplné práci. Jenže soukolí socialistického hospodářství jej "nemilosrdně" vynese na místo ekonomického náměstka, kde je muž nucen dělat ještě větší kompromisy než dosud. Účastní se zbytečných výjezdových zasedání, na které musí z titulu své funkce shánět peníze z podnikových fondů, nebo šalamounsky řeší "pracovní" úraz dvou zaměstnanců, kteří se místo práce věnovali milostným hrátkám. V jeho soukromí to ostatně není o moc lepší. Aby jeho dcery-dvojčata udělaly maturitu, pokusí se Bohouš vyspat s jejich ruštinářkou… Satirická komedie z roku 1989 je dílem osvědčené autorské dvojice - scenáristy a spisovatele Ladislava Pecháčka a režiséra Dušana Kleina (připomeňme si jejich spolupráci na filmech o "básnících"). Film je naplněn svěžím situačním a slovním humorem a také otevřenými narážkami na absurditu reálného socialismu konce osmdesátých let. Název snímku je odvozen ze slov, jimiž se posmutnělý hrdina obrací k divákům, aby potvrdil navenek optimistickou, vpravdě však trpkou skutečnost, v níž se nachází. Premiéra filmu se konala v říjnu 1989. (Česká televize)
(více)Recenze (146)
Připojuji se ke komentáři "Adam Bernau". Kongeniálně vystižená doba konce socialismu v ČSSR. Satirický spektákl plný postaviček z období perestrojky. Málokterý film zatáhne diváka tak dobře do atmosféry své doby. Lasica, Satinský, Hlaváčová, Labuda, Kodet, Zedníček, Hrušínský, Sklenčka, Zindulka ... a mnozí další - všichni perlí. ()
„Člověk dospívá v životě třikrát a pokaždé při tom ztrácí iluze. Poprvé o svých rodičích, podruhé o sobě a potřetí o svých dětech..“ Bobovy monology jsou toho pýchou, hned za pícháním a pícháním do slabin socialistického zřízení, ve kterém musel mít prostý člověk alespoň nějakou drobnou ambici, aby nebyl down. Lasica vynikající. Jeho tatíček v podivném bezčasí vypadal ztraceně, ale zároveň plně zorientovaný (viz. pasáž s učitelkou ruštiny).. ()
Tragikomické poznanie muža stredného veku príliš sa zaoberajúceho sa prácou, v ktorej postúpil. Zisťuje, že ani vysnívaný koníček nenapomôže tomu, že systém nepreciká a ĺudia sú úlisné štetky poklonkujúce tým ešte mocnejším. Zmena výrobného programu keramických hajzľov spočívajúca v pridaní farieb nezaručí zmenu. Do záchodov padajú napriek zmene farby stále rovnaké výkaly. Proklamovaná odvážnosť stráca body v nepochopiteľných a nadbytočných snovo-halucinačných scénach. ()
Vážení přátelé, ano - kombinace krize středního věku a marasmu reálného socialismu. Satira, fraška, svého druhu dokument o podivné době. Esence gulášového socialismu v časech perestrojky. Éry ,,nového myšlení", pokusu reformovat nereformovatelné. Snažení smutné a v podstatě tragické, stejně jako tenhle film, mající i po těch letech překvapivě funkční scénář. Pamatuji si, jak jsem na něm byl v kině v roce 1989 a tahle tragikomedie mi osobně nepřišla tak dobrá jako dnes. Jak reflektuji s odstupem 24 let, hlavně proto, že jsem v TOM tehdy žil. Mnohem silnější je otevřít si tuhle konzervu tehdejší atmosféry, znásilněného myšlení, pokřivenosti charakterů, kolabujícího systému. Jednoznačně nejsilnější Kleinův film. Únor je v nás. ()
Těžko se dnes hodnotí film, který se snaží s tím socialismem něco udělat. Ano, jednotlivé situace jsou i vtipné ("člověče, nezlob se u nás na krátko zdomácnělo), ale celkové pojetí snímku je z dnešního hlediska trochu mimo mísu. Prostě komunista stoupá "proti své vůli" vzhůru a my ostatní mu máme tleskat za to, že se na svět dívá trochu normálně. Každopádně film je ojedinělý tím, že je jedním z posledních komunistických a je tak trochu obrazem své doby. Lehké socialistické 3* ()
Galerie (56)
Zajímavosti (7)
- Milan Lasica se s Janou Hlaváčovou před natáčením filmu neznal, proto se před první společnou scénou šel paní Hlaváčové představit větou: „Dobrý den, já jsem Lasica, jak se má Luděk?“. Na mysli měl jejího manžela pana Munzara. (cariada)
- V závěrečné scéně „snového karnevalu“ na náměstí se v roli klauna hrajícího na trubku mihne autor hudby k filmu Petr Hapka. Ústřední hudební motiv filmu je přednášen právě sólovou trubkou. (Skladatel)
- Natočeno podle stejnojmenného románu Ladislava Pecháčka z roku 1988. (skudiblik)
Související novinky
Zemřel režisér Dušan Klein
Ve věku 82 let zemřel oblíbený režisér Dušan Klein. Kvůli svému židovskému původu byl jako dítě internován v koncentračním táboře Terezín. V 50. letech se objevil v dětských rolích ve filmech Můj… (více)
Zemřel Milan Lasica
Ve věku 81 let včera večer zemřel slovenský herec, režisér, textař a humorista Milan Lasica. Rodák ze Zvolenu má k dnešnímu dni na svém kontě přes stovku filmových a televizních rolí. Umění se… (více)
LFŠ ocení Hynka Bočana a Milana Lasicu
Letní filmová škola Uherské Hradiště, která se letos koná v termínu 26. července až 4. srpna, přivítá dva významné představitele česko-slovenské kinematografie – režiséra Hynka Bočana a herce Milana… (více)
Marián Labuda 1944 - 2018
Ve věku 73 let zemřel náhle slovenský herec Marián Labuda. Syn krejčího a nadšený ochotník absolvoval divadelní fakultu VŠMU v roce 1965 a hned nastoupil do činohry Slovenského národního divadla. O… (více)
Reklama