Režie:
Dušan KleinKamera:
Josef VanišHudba:
Petr HapkaHrají:
Milan Lasica, Jana Hlaváčová, František Řehák, Valérie Zawadská, Jan Hrušínský, Jiří Kodet, Rudolf Hrušínský, Alena Kreuzmannová, Pavel Zedníček (více)VOD (1)
Obsahy(1)
… aneb Kupředu, kupředu, Bohouši a Andělo... Padesátiletý Bohouš Fischer (M. Lasica) pracuje jako referent v podniku na výrobu záchodových mís a jiné zdravotnické keramiky. Úředničina ho nebaví, k nesmyslnému vykazování kdejakých zbytečností pociťuje stále větší odpor. Chtěl by se opravdově věnovat ženě, dětem a nějaké smysluplné práci. Jenže soukolí socialistického hospodářství jej "nemilosrdně" vynese na místo ekonomického náměstka, kde je muž nucen dělat ještě větší kompromisy než dosud. Účastní se zbytečných výjezdových zasedání, na které musí z titulu své funkce shánět peníze z podnikových fondů, nebo šalamounsky řeší "pracovní" úraz dvou zaměstnanců, kteří se místo práce věnovali milostným hrátkám. V jeho soukromí to ostatně není o moc lepší. Aby jeho dcery-dvojčata udělaly maturitu, pokusí se Bohouš vyspat s jejich ruštinářkou… Satirická komedie z roku 1989 je dílem osvědčené autorské dvojice - scenáristy a spisovatele Ladislava Pecháčka a režiséra Dušana Kleina (připomeňme si jejich spolupráci na filmech o "básnících"). Film je naplněn svěžím situačním a slovním humorem a také otevřenými narážkami na absurditu reálného socialismu konce osmdesátých let. Název snímku je odvozen ze slov, jimiž se posmutnělý hrdina obrací k divákům, aby potvrdil navenek optimistickou, vpravdě však trpkou skutečnost, v níž se nachází. Premiéra filmu se konala v říjnu 1989. (Česká televize)
(více)Recenze (147)
Snad žádný český film z konce osmdesátých let neukazuje všechnu tu zvrácenou směšnost a prázdnost odumírající "reálného" socialismu líp, než tahle komedie. Ve své době byli všichni nadšení a chápali ji jako protirežimní, nicméně čas ji prověřil a pocity, ktreré člověk má když jí sleduje dnes, jsou prakticky stejné jako před více jak dvaceti lety. Skvělý scénář, vynikající herci a hlavně, snad jediná skutečná satira, kterou se za socíku podařilo natočit a dostat do kina. Dneska bych řekl, že je to daleko více vypovídající a daleko ostřejší, než tolik adorovaná díla nové vlny i než rádoby hluboce umělecká díla někteřých guru polistopadové politické a kulturné scény. A co je nejzajímavější, když dneska shlédnu například Panelstory (svého času taky nesmírně "politicky" problematické dílo), neřekne mi vůbec nic. Tohle je ale jiná, bohužel, některé věci mají nadčasovou platnost, bez ohledu na režim..... ()
Toto Pecháčkovo a Kleinovo dílo-komedie postihuje přesně poslední záchvěvy stále bezradnějšího komunismu. Zvlášť působivá je závěrečná metafora - dnes prorocky působící - s pádem a samovolným rozpadem pracně stavěných replik historických kamen. Dnes jsme o několik zatáček dále, ale pozitivního konce nevidno. A nesporná pozitiva té doby - v tomto případě např. výborné herecké obsazení - v epoše svobody jaksi viditelně zeslábla. A Lasica předevčírem zemřel. Je takový pocit opravdu jen nostalgií? ()
Skvěle sedící satira pozdního komunismu, kde se skoro každý bojí bez schválení cokoli udělat, takže se národ rozdělil na apatickou většinu a bezskrupulózní hrstku, která se naopak neštítí ničeho. Hlavní hrdina, letargicky snášející bezvýchodný pracovní život plný absurdit, si nakonec dokáže vrátit alespoň trochu radosti a energie díky stavbě kachlových kamen. Velmi dobré herecké výkony (zejména vynikající, jakoby stále unavený, Milan Lasica), výborný scénář Ladislava Pecháčka a citlivá režie a odvaha pana Kleina přispívají k příjemnému pocitu z tohoto filmu. Ještě že už je to vše za námi, nezbývá si než povzdechnout, ale zároveň se radši ani neptat, co je před námi. Čtyři hvězdy i za rakovnické exteriéry. ()
„Bohouši, nezlehčuj to! Co si nevyděláme, to nám nikdo nedá!“ Tohle byla jedna z posledních výraznějších komedií, která mi v rámci přehledu čs. kinematografie 1945–1989 chyběla. Jsem rád, že jsem se k ní dostal až v době, kdy se už dokážu orientovat v kontextu doby i tehdejší filmové tvorby a užil jsem si tak Vážení přátelé, ano naplno i v druhé vrstvě v podobě (překvapivě!) hravé satiry na tehdejší pomalu upadající socialistický režim. Musím říct, že mě v některých těchto ohledech dost překvapil, nejvíc asi ta směšná oslavná báseň o míru (jak zasáhne i stožáry nebo doletí až do Antarktídy..), která zde ještě před převratem veřejně zparodovala něco, co se za minulého režimu s obrovskou vážností až patosem přednášelo běžně (a v níž Jaroslava Obermaierová zparodovala tak trochu i sebe samu a některé své dřívější umělecké aktivity :)). Překvapilo mě pak též, o jaký nadčasový film jde, s pominutím dobových reálií a vybraných detailů použitelný i na dnešní dobu. Klein a Pecháček vybrali do své satiry taky hrstku nadčasových témat a situací z domácího, školního i pracovního prostředí a skvěle spojili v nápaditý celek plný vtipných dialogů. Nechybí originální snové scény, spousta úderných hlášek a známí herci, z nichž mě nejvíc potěšila Jana Hlaváčová. Chvílemi jsem uvažoval dát plný počet, ale objevilo se i pár slabších míst a od oné autorské dvojice u mě zatím vede předchozí film Dobří holubi se vracejí. Ale určitě se i k tomuto filmu někdy rád vrátím. Apropo, nemáte někdo chuť na člověče, nezlob se? ;-) 80% ()
Výborné a čerstvé postřehy socialistických poměrů (1989), umění řízení podniku, generačního střetu a krize středního věku. Nezapomenutelné ukázky agitační poezie, přisprostlých popěvků, "individualismu mladé generace" (dvojčata dcery), papalášského zneužívání pozice, zahlazování průserů ve jménu prémií (za soulož v pracovní době, překvalifikováno z pracovního úrazu na nepracovní a vyplacení osobních prémií pro zúčastněné i pro celý podnik), bezostyšné ničení historických reliktů ve jménu "pokrokového myšlení" - perestrojky, atd. ___ Myslím, že film je po právnické stránce v pořádku. ()
Galerie (56)
Photo © Filmové studio Barrandov / Vladislav Knapp
Zajímavosti (7)
- Režisér Klein se po natočení filmu velice divil, že nemusel vystřihnout žádnou scénu. A to přesto, že Miroslav Štěpán volal řediteli Barrandova, aby film okamžitě stáhli. Ale v té době už ani on neměl dost sil, aby zákaz prosadil. (raininface)
- Milan Lasica se s Janou Hlaváčovou před natáčením filmu neznal, proto se před první společnou scénou šel paní Hlaváčové představit větou: „Dobrý den, já jsem Lasica, jak se má Luděk?“. Na mysli měl jejího manžela pana Munzara. (cariada)
- Natočeno podle stejnojmenného románu Ladislava Pecháčka z roku 1988. (skudiblik)
Reklama