Heidi, děvčátko z hor

S Heidi jsem vyrůstala od mala, dýchala vůni alpských luk, slyšela cinkání kozích zvonečků. Až v Německu jsem si přečetla původní verzi, v té naší ohoblované asi soudruhům vadila postava babičky, zcela jí vypustili. Od filmového zpracování jsem mnoho nečekala, postavy trochu okleštěné, záběry Alp nádherné, (31.01.2022)

Překvapivě zdařilý snímek pro celou rodinu s jímavým a režijně poutavě odvyprávěným příběhem. Za zmínku stojí nejen přesvědčivé herecké výkony, ale i velice povedený vizuál. Samostatnou kapitolou jsou pak nádherné scenérie švýcarských Alp, kde se velká část děje odehrává. Vzhledem k tomu, že děti se od obrazovky po celých těch 105 minut doslova nemohly odtrhnout, vidím to na pět hvězd. (05.05.2024)

Ani ryba, ani rak. Heidi je dievča, ktoré sa správa a aj vyzerá ako chlapec. Mohol z toho byť gýč, to sa nestalo, ale myslím, že medzi staršími verziami, ktoré sú emotívnejšie, táto upadne do zabudnutia. Je tu kladený väčší dôraz na zábery prírody (sú naozaj krásne) a každodenné situácie, než na príbeh samotný. Ten mohol byť za 110 minút určite trochu viac prepracovaný. (21.08.2016)

No ja nejsem na podobne typy filmu,ale Heidi neni prvni verze kterou jsem videl. Myslim, ze puvodni kterou jsem mel moznost videt jako mlade se mi snad i libila vic. Nicmene pribeh i zde zustava dojemny, emotivni a herci to zahrali na vysost skvele, musim pochvalit zejmena vsechny detsky herce. Na rovinu ale rikam, ze bych si asi sam dobrovolne film nepustil, kdyby prave nebezel v televizi a me svym zpusobem nezaujal. (16.05.2020)

Jako kluk jsem chtěl být nejdřív lovec mamutů, později severoamerický prérijní Indoš a ještě později cestovatel časem anebo vesmírem, to podle toho, jaký druh knížek jsem momentálně četl. A být holkou, chtěl bych býval určitě být (aspoň nějaký čas) Heidi, děvčátkem z hor. Prostý a nadčasový příběh (z roku 1880!) plus nádherné alpské scenérie a světe div se, fungovalo to na mě ještě i teď. Naivní romantika, sentiment, nasládlá úsměvnost, infantilita i patos na naprosto snesitelných hodnotách. A údajně i vcelku věrné zpracování knižní předlohy, což ovšem nemůžu posoudit. Ale prohlašuju, že to byl jeden z nejlepších realistických dětských příběhů, jaký jsem kdy viděl (i když já tedy měl v dětství přece jenom radši tu fantastiku). Zásluhu na působivosti filmu mají i dobří a uvěřitelní herci. Misantropický dědek Bruno Ganz fajn, i malá Heidi, ale ještě víc než ona se mi líbila křehká Klara. Isabelle Ottmann mi celou dobu někoho strašně připomínala, snad nějakou herečku, ale zaboha si nevzpomenu kterou. / Po nesouhlasném přečtení některých zdejších canců zvyšuju na pět. +90%. (28.07.2019)