Tenkrát v Hollywoodu

Hmm, sledování filmu Tenkrát v Hollywoodu ... asi jako když vám hrdý novopečený rodič ukazuje album plné fotek svého malého děťátka a rozplývá se nad ním, a myslí si, že se budete rozplývat taky. Jenže, ono i když jsou ty fotky třeba moc pěkné, tak vás to po pár stránkách přestane bavit. Zkrátka z toho důvodu, že je vám ten harant vlastně úplně ukradenej. Obdobně se Tarantino ve svém novém filmu rozplývá nad šedesátkovým Hollywoodem, přehrává celé, občas neskutečně dlouhé scény starých, většinou neexistujícíh filmů, které nijak nesouvisí s ničím, co by se dalo nazvat "dějem". A ano, je to pěkné, milé, atmosférické ... ale pro člověka, pro nějž starý Hollywood nic moc neznamená, to fakt trvá moc dlouho. A opravdu to není to, na co bych byl od Quentina zvědavý. Tohle bylo vážně jen sebeopájení se atmosférou filmových šedesátých let, dobou, která už je dávno pryč. Navíc skoro úplně bez humoru - což pro mě bylo asi úplně největší překvapení. Občasné snahy o něj navíc pro mě vyznívaly dost na prázdno, a třeba epizodka s Brucem Lee je tak neuvěřitelně trapná, že jsem se až styděl. V pražské Lucerně za mnou seděl nějaký pán, který se nahlas smál snad co dvě minuty, a já jen kroutil hlavou, protože tam fakt nebylo čemu?! No nevim, tentokrát Tarantino holt nenatočil film pro mě. Jen scéna na Spahnově ranči a famózní finále naznačují, čím ten film mohl být, kdyby to opravdu byl "film o Manson Family", jak se psalo v úplně prvních zprávách o nové tarantinovce. /// Už několikrát jsem tu překlikl mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Trojhvězdí odpovídá rámci Tarantinovy předešlé tvorby, čtyřhvězdí rámci letošní filmové konkurence. Tak si vyberte sami. (22.08.2019)

"Zatřes s ním!. Ráno jsem mu vymrdala mozek z hlavy." Miluju filmy. Samozřejmě ne tak moc jako Kentán z Tarantinova, takže jsem zdaleka nepochopil všechny odkazy, kterejma film zahltil. Prostě film je to hrozně pomalej, divák přesto nestíhá vnímat všechny vykutálený podněty a čas přitom letí neskutečně svižně. Při sledování jsem navíc nasál tak neskutečnou atmosféru šedesátek, že jsem se poté odmítal vrátit do reality. Tradičně se mi to povedlo až na druhej pokus, protože při odpanění Hollywoodem jsem měl v hlavě jen skvělýho kámoše Cliffa, stopující Prcinu, obšourníkovu barbie Sharon, pinďoura Bruce Leeho a samozřejmě plamenomet do každý rodiny. Až při druhým setkání mi došlo, jak moc je to skvělej film. (05.10.2021)

Lineární Tarantino v poctě jedné éře, která většině Čechů nic neříká. To ovšem neznamená, že to není zabava. Duo Dalton Booth, i když spolu Pitt a DiCaprio na plátně nestráví moc času, neskutečně válí. Veskrze jde o Hollywoodskou pohádku, ve které Tarantino skrze násilí tvoří lepší svět. Dvouhodinová expozice je možná hodně, ale režisér na diváka sype zábavné scénky a prokládá je stylovou, atmosféru dokreslující, hudbou. Film pro pohodovou náladu s fantastickým finále... Na podruhé jsem si to užil mnohem víc. Zvedám. Zasraní hipíci. (15.08.2019)

Tak od roku 1997 je tohle první Tarantinův film, kterej stál za vidění. Sice to taky nebyla vyloženě bomba jako Jackie Brown, Pulp fiction nebo Gauneři, navíc mi přišlo, že si to Tarantino natočil hlavně sám pro sebe a né pro diváky, ale bavilo mě to a někdy časem bych se na to podíval s chutí znovu. Prostě se na to hezky koukalo, ty skoro 3 hodiny docela utekly a patrně jsem takhle na první zkouknutí ani zdaleka neodhalil všechny ty odkazy na jiný filmy a herce. Akorát je to celý tak trochu o ničem a kromě úplnýho konce se ve filmu vlastně nic zajímavýho nestane. 70% (09.04.2023)

Předposlední film (s velkým F) Quentina Tarantina? Doufejme, že nikoliv. Lidé však nepřišli v tak hojné míře, jak jsem asi čekal (a nový distributor Sony pochopitelně také). Odhadli snad past, že se nejedná o další mainstreamovanější film typu Djanga nebo už značka Tarantulino netáhne jako dříve? Pravdou je, že jsem sledoval každý náznak nové role už tak nabitého obsazení (jak mě mrzí, že už to Burt Reynolds nestihl) a zkrátka jsem měl z hlavní trojice obrovskou radost, protože tohle se často nevidí. Z této trojice u mě možná přecejen malinko překvapivě vítězí Brad Pitt, který je pořád neskutečně cool a hrozně rád bych si dal jeho akční spin-off. Celkově je opět Quentinova samohoňka pro sebe a věrné fanoušky, kteří mají poctivě nakoukáno to málo, co za ty roky stihl. Nenáročnější diváci ve 160ti minutách pravděpodobně umřou nudou a takovým komorním tříhodinovým Osmi hrozným by se měli vyhnout obloukem. Tentokráte se však přiznám, že to v půlce bylo až příliš táhlé i na mě (a to si dovedu představit, že první cut měl 4 hodiny) a trošku bych polevil v odkazování na fakta hollywoodského zlatého věku, ve kterých si "magor z videopůjčovny" tak libuje. Jinak mě potěšila podstatně větší role pro mou oblíbenkyni (koho ne) Margot Robbie, než jsem čekal..mohla by jich podobných brát více. Leo se snaží doplakat a dořvat k dalšímu Oscarovi a kromě mnoha a mnoha skutečně malých cameí je to asi tak všechno, co člověk potřebuje před projekcích vědět. Méně je u vypointovaných příběhů více. PS : Doufám, že příště si udělá čas i Samuel. (19.08.2019)