Tenkrát v Hollywoodu

Ultrapohodové filmařské retro s prosluněnou atmosférou osudového léta 1969, jehož fiktivní i reálné postavy pomalu, ale zábavně kráčí k jedné temné noci, která otřásla Hollywoodem, Amerikou a symbolicky ukončila květinová šedesátá. Určitě si o ní před kinem přečtěte základní fakta, jinak nedáte finále filmu, které jsem odhadl dopředu a měl z něj příjemně smíšené pocity. A DiCaprio a Pitt mají skvěle napsané postavy a válejí. (26.08.2019)

Osm hrozných byl smutný pubertální ústřik, ale na existenci pubertálních ústřiků není z principu nic špatného. Za jakým účelem ale vzniklo tohle, to fakt nechápu. Tarantinovo veřejné kopání proti obavám z vlastní irelevance? Jako fajn, ale v tom případě se jaxi nemohu ubránit myšlence, že zatímco se jeden výrazově zaseknutý dědek rochnil ve své zapouzdřenosti a natočil si referenční sebevykrádačku o ničem pro publikum složené z jednoho člověka, někdo nový s nápadem, který přesahoval Tarantinovo "stárnu a chybí mi dětství", teď kvůli tomu dál v L.A. utírá stoly. (30.08.2019)

Finální akt nemá oporu v předchozím dění; fungoval by nemlich shodně jako samostatná půlhodinová povídka "co kdyby". Přes dvě hodiny jde tedy o blbinu beze směru a slepenec zbytečných vatózních scén, které... Jsou natolik vypiplané, vtipné, pointované, holdy vzdávající, skvěle zahrané a dobově zasazené, div si až jeden nestýská, že jich není ještě o pěkných pár více; jakkoli jich samozřejmě mělo naopak být o pěkných pár méně. A kdyby to bylo méně "od milovníka Hollywoodu Tarantina pro milovníka Hollywoodu Tarantina" a především více soudržné, pak bych odcházel z kina spokojen bez výhrad. (15.08.2019)

// "And away we go." Tarantino je fakt jinde. Jedinej člověk, kterej si může dovolit natočit film bez děje, ohnout si realitu podle svého, a necelý tři hodiny mě prostě jen bavit. Herci, dialogy, obrazy, prostě jak mu to zrovna přijde pod ruku. Ne, samozřejmě to není náhoda, dělá to už od Pulp Fiction (Gaunery jsem viděl později), a dělá to sakra dobře. Pitt s DiCapriem jsou machři, Margot překrásná a Margaret Qualley by na ty oči měla mít ten samej průkaz, jakej měl Bruce Lee na svoje ruce. Holy shit. 9/10 (18.08.2019)

„V TOMHLE MĚSTĚ SE VŠECHNO MŮŽE ZMĚNIT BĚHEM MŽIKU…“ /// Všichni, jenž vědí, kdo je Quentin Tarantino mají krásnej konec léta. „TENKRÁT V HOLLYWOODU“ je retro pohodovka, která místo slovní onanie sází na tu audiovizuální. Vzdává poctu době, o který (přiznávám) vím celkem hovno. Jemně lavíruje mezi fikcí a skutečností a QT s námi jako vždycky hraje ty svoje dvojsmyslný hrátky. Příběh se ochomejtá kolem vraždění sekty Charlese Mansona. Není na něm postavenej, ale až ho uvidíte, budete souhlasit, že bez něj by to prostě byla jen půlka Tarantina. Navíc jde o vzpomínku na Sharon Tate. Stylem sobě vlastním ji nechává na plátně často samotnou, aby vše, co si o ní myslí, vyniklo. Příběh má pomalý tempo. Je laděnej melancholicky a zaměřuje se na postavy, dobovou atmosféru a charisma herců. A ten konec… Dechberoucí a vyvolávající salvy smíchu. A to prosím není žádná groteska s Lupino Lanem (nebo Charlie Chaplinem!), ale řežba, jež nadchne po krvi lačnící publikum. Soudě podle reakcí, nás, podobně smýšlejících, byla v kině většina! Je dokonalej, je optimistickej, je krvavej, je vtipnej, je... Tarantinův! Tochu víc jsem rozepsal TADY… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Vím (nevím) Kdo je Quentin Tarantino…). 2.) Pochopím, proč je dobrý mít doma plamenomet. 3.) Chystám se založit Rodinu. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE * NAPĚTÍ * (20.08.2019)