Ad Astra

Dovolím si citovat repliku z Muže z oceli, která sem padne jak ulitá: "Ty jsi odpověď, synu. Ty jsi odpověď na otázku, jestli jsme ve vesmíru sami..." Další film Jamese Graye, další maximální hodnocení. Ad Astra je výjimečný sci-fi snímek, a opět jeden z nemnoha pomníků žánru samotnému, protože tak krystalicky čisté vesmírné dobrodružství už se dnes vídá jen na stránkách 60 let starých knih těch největších klasiků mezihvězdné literatury. Jinak bych na základě nejen zdejších komentářů rozhodně nečekal, že to celé bude mít tak strhující průběh, kdy jedna infarktová situace střídá druhou, a na oddech v podstatě není čas. Sunshine a Gravitace spolu měli dítě, a výsledek se na filmových databázích pohybuje v modrejch číslech, tomu říkám ignorace. (26.12.2019)

Vypadá to nádherně. Hoyte Van Hoytema si říká o Oscara a nekonečnost a velkolepost vesmíru je tu doslova hmatatelná. Krásně se na to kouká, skvěle to zní a v tomhle směru Ad Astra může bez problémů stát po boku Interstellaru i 2001: Vesmírné odysey. Filmu ale bohužel podráží nohy příběh, respektive jeho podání. Samotná zápletka s hledáním otce a další motivy nejsou nezajímavé, ale nejsou ani nijak zásadně nové nebo objevné. Což by nebyl problém, některé otázky si budou lidé pokládat nejspíš vždycky, ale James Gray jakoby neměl důvěru ve svoje diváky a zbytečně je vede za ručičku. Místo toho, aby mě nechal „meditovat o životě uprostřed nekonečna“, snažil se mi servírovat odpovědi až pod nos. Až to bylo nepříjemné. Jakoby Gray věděl, že natočil zajímavý a chytrý film, nevěřil však, že si ho jeho publikum zvládne interpretovat nebo vykládat samo, a tak se mu to pokoušel usnadňovat a na můj vkus zbytečně moc. Což mně osobně nakonec dost zkazilo celkový zážitek. (13.09.2019)

Psychologický rozbor mysle astronauta, který nemá vyspořádanej vztah s mrtvým (?) otcem. Žádný sci-fi biják, ale chytře napsaná, sebereflexní monologová spověď Pittovy postavy o vnitřních pochybách nad smyslem absolutní oddanosti práci za cenu odklonění se od cesty, kterou člověka směruje jeho srdce. Cestování vesmírem, i když hezky víceúrovňově pojaté, to celé “pouze” vizuálně zatraktivňuje a dodává tomu kouzelný filozofický rozměr. Finále může skalní sci-fisty, čekající velké věci, dokonce trochu sklamat. Blízký bratříček Chazellova First Mana, který byl ale emocionálnější a křehčejší. (13.09.2019)

Žádná sci-fi, ale sonda do nitra zlomeného muže, který neví, odkud a kam kráčí a vlastně jen doufá, že najde něco, co mu ukáže cestu. Klidně i zpátky na začátek. Pittova osobní zpověď v úchvatných kulisách, která se ale klidně mohla natočit někde v chatě a být o cestě na blízkou horu. Že z toho nakonec tvůrci udělali "malý krůček pro lidstvo" s vlnami ničícími celou zemi, to už je druhá věc. Ale vnitřně jsem se naladil a nakonec mi to spojení dvou žánrů vlastně vůbec nevadilo. (19.12.2019)

Po technickej stránke nie je filmu snáď čo vytknúť. Úžasné zábery temných galaxií, hlboká čierna vesmírna farba, obrázky z Mesiaca, či Marsu, vízia blízkej budúcnosti a cestovania naprieč galaxiami, to je niečo, čo ma nikdy neprestane baviť, pokiaľ sa filmu ujme precízny tím na podobné vizionárske práce. Myslím si však, že film bol zničený jeho scenárom, ktorý nemá takmer žiadnu súdržnosť. Príbeh je skutočne slabý a nerozvinutý, až som mal pocit, že scenár bol napísaný tak, aby len zaplnil miesto pre tie úžasné audio-vizuálne sci-fi orgie. Herci miestami nemajú čo hrať, príbeh odsýpa pomaly a záver to tiež nijak nezachránil. Za mňa sklamanie. 55%. (05.02.2020)