Blíženec

(65%) Viděno v kině díky CSFD projekci. Vida, vyšla mi projekce a to se mi až tak často nestává. Beztak jsem na tento film chtěl zajít, tak co. Určité negativní recenze mě nechali opět chladným a nezaujatým. Přesto celkové hodnocení (CSFD a všelijaké další filmové stránky) docela odpovídá. Já dávám slušný nadprůměr. Mě to nepohoršilo, vytknout toho dokážu dost, ale větší problém s tímto snímkem nemám. Pravda, dá se to vidět jednou, možná dvakrát a to nejlépe v pohodlí domova. Na druhou stranu mě to nijak nepohoršilo. Celková dvouhodinová minutáž byla taková na pováženou, nebo nevím jak to definovat. Úvod byl obyčejný, nebavil mě, pak to začalo být docela táhlé a příběhově chvílemi nepřehledné, ale ne nijak těžké na pochopení. Ale v cca 40 minutě filmu mě to začalo už víc bavit. V tomto časovém úseku se postava W.Smitha konečně setkala se svou mladší verzí (jak je ve filmu uvedeno – klonem). A musím uznat, že to byla skvělá akční sekvence. Nemůžu jí nic extra vytknout. A jak už spoustu diváků píše, že akce a celkový obraz, především v akčních sekvencích byl vytvořen dvojnásobným FPS, který se stal kamenem úrazu, tak to mi přijde ze strany kritiků přehnané. Je pravda, že asi tak 3 - 4x jsem viděl trochu zvláštní pohled na určitou scénku. Ale opravdu jen tak na zlomku vteřiny. Akce byla dobře natočená, ne sice nějak světoborně, ale víceméně byla přehledná. Sekvence při druhém střetnutí obou Smithů mě už nebavila tolik – to zde bylo docela odfláklé. Ale zase finále bylo slušně akční. Dost výbuchů, střílení a soubojů, které nebyly až tak úderné, ale co už. Jen tomu chybí hlubší cit k postavám a nějaký lepší děj, který mi přišel už k danému tématu ohraný. Nemáme tu třeba ani žádné napětí a závěr mohl mít nějakou lepší pointu, i když tu jedna byla, pokud se jí dá nazvat pointou. Herecké obsazení je na tom následovně. Will Smith je zde ze všech nejlepší. Chvílemi hraje na takovou vážnější notu a poté se chová nadlehčeně, jak je jeho zvykem. Takže i celkově se tu naštěstí najde i několik polovtipných dialogů, co pobaví. Spíš je to ale vážněji pojato, ale ne vždy to působí věrohodně. No, to jsem zase ulítl bokem. Další herci na rozebírání. Mary Elizabeth Winstead, coby roztomilá i když tak trochu bledá dívenka, co se zde objevila tak trochu omylem. Alespoň tak mi to přišlo. Byla zde rozhodně příjemná, její herecký výkon byl takový na levačku, ale snažila se aspoň tvářit upřímně. Nejvíc mě asi bavila ve čtvrté Smrtonosné pasti. Benedict Wong mi zde přišel na ty vtipné hlášky z celého filmu rozhodně nejlepší. Zato Clive Owen jako v podstatě záporák se mi jevil dost rozporuplně. Na jednu stranu mu nemůžu nic vytknout, ale na tu odvrácenější, nevím – prostě se moc nepředvedl, ani to teda neměl ve scénáři, tak mu nemůžu nic extra vyčítat, ale svoji úlohu splnil. Filmová hudba byla taková optimální. Kdyby zde nebyla, prd by se stalo, ale pro potřeby tohoto bijáku to bylo dostačující. Co k tomu víc dodávat ? Bylo to takové kostrbaté, ne každému to sedne a opravdu to je film na 1 shlédnutí. Ale já si nemůžu osobně víc stěžovat. Jen je to z jistého úhlu pohledu ohraná látka konceptu. To je celé. (10.10.2019) (méně) (více)

Byl to Vidocq v roce 2001, byli to Public Enemies od Manna, Gamer od Neveldine/Taylora či celá hobití trilogie. To všechno jsou průkopníci digitálních bariér ve filmu, kteří, jakkoli jim to bylo dříve vyčítáno, osahali ostatním nezmapované území bez limitů filmového pásu a dvaceti pěti okének za vteřinu. A teď k nim přibude tahle segalovka. Gemini Man jede za určených podmínek na až 120 FPS, což oku nepřipravenému může připadat jako neskutečná ohavnost. A ona to ohavnost je. Akční scény se ještě dají ustát, pokud, dle mého příkladu, se pohybujete notnou dávku svého času ve virtuálních světech (a film se různými first-person shoty snaží takto s divákem identifikovat), scény civilní zvládá ale už hůře. Ona přílišná ostrost a obrovské rozlišení bojují s tím, jak snadno odhalí umělé svícení a zlikvidují jakékoli další plány v obraze. Pokud je vzdálený objekt zaostřený stejnou mírou jako přední, obraz tak totiž začne působit dvojrozměrně místo prostorově, protože člověk je tak zvyklý vizuálně pracovat už s prostými limity svých očí. Pokud je potřeba tvůrců zvyšovat počet framů za sekundu motivovaná snahou přiblížit diváku dění na obrazovce, ignoruje tím fakt, že lidská pozornost, zrak, vnímání, funguje taktéž subjektivně. Dobré akční scény ve filmech s tím pracují a na poli neustále se měnící a frenetické situace nám předhazují klíče k upoutání naší pozornosti na to, co chce, abychom viděli. Gemini Man má pocit, že takové klíče nepotřebuje. Stačí mu jen maximálně zaostřit dění a jediné, co po nás chce je, abychom se dívali. Ono samostatné akční scény nejsou pak vůbec špatné (až na některé opravdu tristní triky), ale nepůsobí dojmem, že se v nich pohybují živí lidé. Což je problém u příběhu o tvrdých zabijácích, kteří mají krvácet a trpět. __________ Zajímavý je, že jsem o tomhle původně psát vůbec nechtěl, protože více než onou technickou stránkou, jsem byl zasažený tím, že je využita na to, aby odhalila naprostou vyřízenost dřívějšího prvního muže Hollywoodu Willa Smitha. Ten zde působí unaveněji a nepoužitelněji než libovolný současný Bruce Willis a tříciferné číslo framů z něj nemilosrdně nesundavá svoje oko. Ten člověk už není schopný ani přirozeně zahrát to, že přijde do místnosti a fakt, že film se zaobírá jím a jeho WETA klonem mi přijde více fascinující než celý ten demonstrovaný technologický pokrok. Já vím, že Čínani toho od svých ochočených hereckých kurviček nic víc nechtějí, ale tady už jsme na hranici toho, že je vám nepříjemné se ocitnout s očividně nekomfortním představitelem, u jednoho díla. Není tajemstvím, že scénář k tomuhle chrchlu existoval už v 90. letech a delší dobu k němu byl přivázaný Nicolas Cage. Zábavné je pak sledovat, jak patrně jediná změna od jeho původní podoby nastala v připsání ženské postavy. Ta v dobré polovině scén zmateně stojí v pozadí a neví co má dělat, zatímco si dva Willové Smithové povídají o šrámech na duši. Připomíná tak, když jeden z hráčů nestihne dorazit na seanci Dračího doupěte a vy musíte odehrát scénář s ostatními hráči a tvářit se, jakože tam v tom příběhu jeho postava s nima je. A tak to jde dál a dál. Co slovo, to perla: "It's not a gun time. It's coffee time.", "I cannot sleep. There is where the ghosts are.", to vše pronesené hercem, který si s každou slabikou více a více uvědomuje jak je na konci kariéry. Pokud by u původního scénáře seděl David A.Prior, uvěřil bych tomu. A to byla upřímně ta věc, která mě na tom filmu bavila nejvíc. Je to jak sledovat starou cannonovku s vědomím všech rizik, která to přináší. Smějete se v bulváru příběhům o chudácích, co vyhráli v loterii sto milionů a během dvou let je prošustrovali na chlast, fet a kurvy? Tenhle chudák vyhrál od smrtícího komba Bruckheimer-Čínani 140 mega a prošustroval to za pár měsíců za filmařský ekvivalent toluenu s krokodýlem. Crazy times. (07.01.2020) (méně) (více)