Něžný barbar

Vážení přátelé...myslím, že toto je hodně povedená adaptace Hrabalova... Fantastický Bolek i Arnošt Goldflam. Bylo by na pět hvězd, nebýt dvou věcí, které filmu ubírají. Především je to Jiří Menzel, který se na představitele Hrabala typově naprosto nehodí a nechápu jak to režiséra mohlo vůbec napadnout. Menzel má zde navíc svoje plodná léta už bohužel dávno za sebou a to jak herecky tak režisérsky... Jeho mizerné herectví mi tu připomíná jeho poněkud pozdější trapné účinkování v Novácké Hospodě - totálním to sračkoidním výplachu. Ostatně jeho "umělecké" směřování se definitivně potvrdilo v režii Anglického krále - který je podle mě filmovou tagedií roku. Problém č.2 je závěr filmu. Nikdy jsem moc nechápal, z jakého důvodu tvůrci adaptací mění konec knihy...A nechápu to ani v tomto případě - naprosto neodůvodnitelném. Kdyby to Koliha natočil podle knihy - bude to dokonalý závěr...takhle vyznění celého filmu dostalo notně na prdel. PS: Nechápu taky nesmyslné měnění jmen postav v adaptacích. Zde mám na mysli změnu z Tekly na "Terezu"??? (08.10.2007)

"Tak si myslím, kurva fix", že Něžný barbar je pouhou ilustrací Hrabalova filozofujícího hospodského textu, podobně jako je Troškův Kameňák ilustrací hospodských anekdot. Literární úroveň Hrabalova díla je nesporná, filmová díla se však obvykle netočí jako napůl divadelní deklamace moudrých "explozionistických" vět. Jinak totiž nastupuje nuda a (občas prozářená) šeď, na rozdíl třeba od geniálně zfilmovaných Hrabalových Ostře sledovaných vlaků, Postřižin či Slavností sněženek. Ukázka z filmu: http://www.youtube.com/watch?v=aM7X1d6oTMQ A taky Arnošt Goldflam mi do role Egona Bondyho i přes podobnost v obličeji vůbec nesedí, navíc hraje známého bohéma, básníka a filozofa Bondyho jako poloblba, kterého nikdy nic nenapadá, což je výsměchem skutečnému Bondymu. Dovolím si ocitovat Bondyho báseň, která souvisí s filmem: S VLADIMÍREM CHODÍM PÍTI / ještě když slunce svítí / Sedíme spolu / v hospodě u stolu / Vladimír vykládá sem a tam / a já poslouchám / U šestýho piva / slabou závrať mívá / U osmýho piva / zpívá / Zatím co on zpívá krásně / recituju já svý básně ... (11.01.2011)

"Kurva fix doktore, vždyť já se na to nemůžu koukat…." Tak je mi líto, ale tohle nejen že není Hrabal se svou poetikou, jak jen ji člověk zná díky filmům Jiřího Menzela, ale tohle prostě vůbec nedává smysl. O čem to je? O absurdní době 50 let? Ta je z filmu možná slyšet (viz písnička ve stylu reálného socialismu znějící z rádia), ale děj téhle absurdity je tak nepřehledný a tak bláznivý (viz už počátek, když si ti tři "intelektuálové" natírají obličej pěnou od piva), že to s nějakou konkrétní historickou dobou nemá moc společného. Řada těch dialogů je přitom tak absurdních (třeba když postava Valerie Kaplanové říká malíři Vladimírovi "Vy byste se měl dát k nám…k nám k adventistům. Vy máte ve očích takovej žár a vůbec takovou celkovou vyzáž, že vy byste mohl bej u té naší víry od minuty knězem"), že z toho máte občas podobný pocit, jako kdybyste sledovali nějaká "zhulená" individua. Velmi z duše mi tak mluví jedna z postav filmu, když Vladimírův obraz hodnotí slovy: "Tohle nemůže být umění, protože v umění musí být něco krásného, dokonalého povznášejícího…Jenže tohle je mazanina."  Film není obraz, přesto mám tendenci tento film označit za filmovou "mazaninu"! (22.04.2022)

Snaha byla, ale to je tak všechno... Pokus zfilmovat nezfilmovatelné by samozřejmě dopadl poměrným nezdarem i v případě, že by jej režíroval zkušenější režisér než Petr Koliha. Potíž přitom netkví pouze v tom, že je nezfilmovatelný samotný Hrabal, ale taky v tom, že Hrabalova předloha je a zároveň není biografickou studií. Není to portrét Vladimíra Boudníka, jakkoli se snahám o postižení Boudníkova života a díla člověk, při snaze zfilmovat "Barbara", jednoduše nevyhne, nýbrž Hrabalova umná literární stylizace na téma "Vladimír Boudník". Přetavit pozoruhodnou osobnost Vladimíra Boudníka do podoby filmu, ještě k tomu zpracováním navýsost literární Hrabalovy předlohy, to znamená v podstatě trojí transformaci. Koliha přitom nezvládá ani čistě elementární, řemeslnou stránku věci. Herci před kamerou, při vší úctě, působí povětšinou naprosto prkenně. Menzel i Goldflam ve filmu hrají doslova jako ochotníci, Polívka je sice lepší, ale jenom o ten příslovečný chlup. Snad jedině skvělý herecký výkon Rudolfa Hrušínského, žel v naprosto epizodní roličce, stojí za nějakou tu zmínku.. Snahy po výtvarně působivých obrazech tyhle handicapy nepřebijí, i když jsou působivé... Navíc je třeba dodat, že tvůrci se neorientují ani chronologii Boudníkova života a díla a "svobodně" patlají dohromady události a díla, vzdálená od sebe téměř dvacet let...Celkový dojem: 65% (18.02.2013)

Československý film natočený podle stejnojmenné novely B. Hrabala vyprávějící o životě grafika a malíře Vladimíra Boudníka (1924-1968). Pan Boudník byl zakladatel uměleckého směru explosionalismu, tvrdící, že umění lze nalézt v předmětech běžného života a ke své originální tvorbě používal originální techniky a strukturální grafiku. Tohoto pražského intelektuála, jenž se stal slavným až po své dosud nevysvětlené smrti krátce po sovětské okupaci, ztvárnil přesvědčivě B. Polívka. Ve filmu se objevují kromě hlavní postavy i jeho nejbližší přátelé, již zmiňovaný B. Hrabal v podání J. Menzela a básník E. Bondy, jehož s jistou výstředností ztvárnil A. Goldflam. Snímek P. Kolihy se odehrává v 50. a 60. letech, avšak je od politiky dostatečně izolován, středem zájmu je ústřední trio kamarádů a jejich zážitky, které se nesou v typickém hrabalovském poetickém duchu. Film se zabývá i osobním Boudníkovým životem, kdy s ním fatálně psychicky zacloumal rozchod s družkou (I. Chýlková) či intelektuální spory ve sdíleném bydlení s Hrabalem. V dalších postavách v menších rolích se objevila V. Kaplanová, J. Hanzlík či P. Zedníček a v závěru dokonce i mistr R. Hrušínský, který vyprávěl Menzelovi zábavnou historku. V roli servírky v oblíbené hospodě se objevila i půvabná E. Steimarová, Bolkova bývalá manželka. Něžný barbar vznikl v roce 1989, tedy v roce, kdy byla natočeno spousta vynikajících filmů, jež bohužel v důsledku společenských a politických změn upadly v zapomnění. Snímek mě zaujal, jednak hereckými výkony hlavního tria intelektuálů, ale také již zmíněnou nesnadno definovanou atmosférou, při konkrétním udělení ocenění se však přikláním k průměru. (09.10.2022)