Kočičí princ

Když jsem byl malý, tak mě tenhle film děsil. Ocenil jsem ho někdy ve čtrnácti, kdy se mi jeho sychravost a snivost docela vryla pod kůži. Dnes jsem ho z nostalgie viděl znovu, ale kupodivu mě nezklamal. Je to místy takřka surrealistické, ovšem pohádkově. Zároveň tomu ale nepochybně něco chybí. Ota Koval rozhodně nebyl nijak světoborný režisér a tahle pohádka nepohádka je ještě tím nejlepším, co jsme od něj kdy mohli vidět. To je nepochybně dáno skvělým snivým scénářem Oty Hofmana také koprodukcí s východními Němci, díky níž má "Princ" velmi slušnou výpravu. Režie sama je ovšem vysloveně pitomá. Sice je precizní, což se v našich podmínkách zase tak často nevidí, ale je zároveň naprosto nevynalézavá, bez fantasie a působící dojmem, že režisér zpravidla zvolil nejjednodušší možné řešení. Podobně neadekvátní je i romanticky uslzelá doprovodná hudba, která se sice možná hodí ke "keřotnkové" trilogii, ale v pohádkovém filmu vyznívá naprosto neadekvátně. Rozhodně ovšem celkově jde o zajímavý filmový počin, který si IMHO zaslouží víc než těch 56%... Ještě poznámka k lokacím. Točilo se mj. v Prachovských skalách a na nedalekém zámku Hrubá skála. Mihne se tam ovšem také hrad Valdštejn, stáj Trojského zámku, rytířský sál v Telči atp. Zámek hned v úvodu neznám, ale rozhodně je někde v Německu. Při natáčení byly také využity rekvizity a stavby vytvořené pro Herzovu Pannu a netvora. Celkový dojem: 70% (28.12.2006)

Jméno se neříká..! Normálně se přiznám, dodnes ten film nemám rád, je to moje taková noční můra. A jak jsem zjistil, ne jenom moje. Mám sto chutí dát hodnocení "odpad".. Fakt nevím, čím to je, nedávno jsem tuto "pohádku" opět viděl a pocit z ní byl naprosto stejný jako když mi bylo nějakých dvanáct, nebo kolik. (24.12.2008)

Pohádka, kterou jsem poprvé viděla ve 4 letech a pamatuji si, že se mi moc líbila. Jedna z mých nejoblíbenějších pohádek v dětství. Když jsem ji pak viděla po hoodně dlouhé době, dýchlo na mě kouzlo nostalgie, hlavně díky nádherné hudbě a zvláštní poetické náladě. Pravda, příšery působí spíše legračně, ale jinak se mi film stále líbí. Dívám se na něj i s mými dětmi, které si ho taky oblíbily. (27.01.2014)

Svět snů a fantazie se u dětských příběhů používá hodně často. Pro ně to představuje únik od tvrdé reality, ve kterém hledají určitý druh dobrodružství, romantiky a nové přátelství. Asi nejslavnějším takovým snímkem je ´Nekonečný příběh´ (1984). Za zmínku stojí i ´Most do země Terabithia´ (2007). Svůj filmový zářez má i československá kinematografie a to z roku 1978, ve kterém se poprvé v hlavní roli představila hvězda dětských filmů Žaneta Fuchsová. Pro Pavla Hachleho, který si zahrál jejího brášku, to byla role jediná. Pro zajímavost také stojí, že si tu zahrála i Tereza Brodská, pro kterou to byla již čtvrtá filmová zkušenost a v malinké roličce Tlustého z trojky Dlouhý, Široký a Bystrozraký Michal Tučný. Toho asi málokdo pozná. Příběh snímku tedy pracuje s přirozenou dětskou fantazií, ve kterém děti v hlavních rolích skutečně vytvořili takřka profesionální výkon. Prolínání skutečného světa s pohádkovou fantazií je natočeno tak impozantně, že není třeba u toho ani přemýšlet. Jednoduchý děj je vyprávěn lehce a tak nějak lidsky. Inu, přeci jen jedná se o rodinný film, který míří převážně na malé dětské diváky mající svůj vysněný svět. Pro ně je to vlastně úplně to samé, jako když si hrají doma v pokojíku nebo někde venku. Snímek pomalu začíná být pozapomenutý a je to ohromná škoda. Je to kvalitní film o dětském světě, jaký už nikdy nikdo nenatočí. (27.12.2020)

Tato působivá maeterlinckovská variace mě silně oslovila již v dětství – svou snovou, přízračnou atmosférou, pronikající do všednosti. Dnes mi trochu vadilo spěchající vyprávění a leckdy i násilné míšení reality a fantazie, které při vlastní pouti za živou vodou působí poněkud opatrnicky, kontrolovaně. Škoda, že se film nenatáčel o deset patnáct let dříve, za velkorysejších podmínek. Bývalo by mohlo vzniknout opravdu strhující obrazivé podobenství o křísivé moci snu, jehož hranice se v chladných normalizačních letech jevily opravdu příliš zřejmé, a o dvojdomoví dětské duše, které si soudobý pionýrský světonázor nepřipouštěl. (04.09.2014)